Jostein Lauierová: Nejsem Smrtijed!

Nedávno se na hradě objevilo obávané vězení Azkaban. Já osobně jsem na to koukala se zatajeným dechem a skoro na tu dálku jsem viděla děsivé mozkomory, jak dávají svým obětem polibek a vysávají jim duši. Muklové se svíjí v obavách, co s nimi bude. Co mě však po bližším nahlédnutí absolutně překvapilo, bylo, že v zadržovací cele se shrbenými rameny seděla hradní lesnice a oblíbenkyně studentů, Jostein Lauierová, do které by absolutně nikdo neřekl, že je zločinec! Jakmile slečna Jos opustila to husí kůži nahánějící prostředí, vydala jsem se za ní a prosila o rozhovor. Vyhověla mi s úsměvem a díky tomu si nyní můžete přečíst, jaké hrůzy na ni v Azkabanu čekaly!

Slečna Jostein se se mnou sešla. Přiznávám se, zprvu jsem ji nepoznala. Skoro jsem si ji spletla s legendárním Brumbálem, protože slečna měla dlouhé vousy a celkově vypadala zpustle. Ale ačkoliv vypadala jako neudržovaný trosečník, ve tváři měla jako vždy úsměv a z očí jí zářila radost – nejspíš nadšení z toho, že je zas mezi zdmi hradu a může se procházet chodbami se svým krysím mazlíčkem Spockem a užívat si poklidného prostředí Zakázaného lesa. Ačkoliv jsem nezačala zrovna jemně, slečna Jos zvládla přece výslech ministerských pracovníků, vůbec se mě nezalekla, naopak se usmívala.

Denní věštec: Slečno Jostein, nedávno jste byla viděna ve vyšetřovací místnosti Azkabanu. Smím se zeptat, proč si Vás pozvali?

Jostein Lauierová: Smíte. – usmívá se – No, já jsem vlastnila takovou pěknou Seschlou hlavu. Byla moc krásná, ale nosila jsem ji u sebe vždy jen chvilku. Merlinužel, byla jsem spatřena někým z ministerstva ve chvíli, kdy jsem ji měla u sebe…

Denní věštec: Proč byla Vaše Seschlá hlava pro ministerstvo problém? – zvědavě nakloní hlavu na stranu a přemýšlí, jestli u sebe také nemá něco, co by ji poslalo do Azkabanu –

Jostein Lauierová: Víte, že ani nevím? Prostě se jim asi nelíbila. Chudinka malá, taková pěkná!

Denní věštec: Sebrali Vám ji? – pečlivě zapisuje –

Jostein Lauierová: Ano. – smutní – Byla to velice bolestivá ztráta!

Denní věštec: Jak probíhal výslech? Bylo to drsné, nebo na Vás byli hodní?

Jostein Lauierová: Drsné! – usmívá se, ale v očích se jí zračí síla hrubého zážitku – Víte, oni se mě ptali pořád na tu jednu otázku! Prý: Jste Smrtijed? Ačkoliv jsem stále říkala, že ne, pořád mi svítili do očí lampou. Nedostala jsem ani nic k jídlu a ani jsem se nemohla jít vykoupat! Hrozné!

Denní věštec: A mezi námi… Jste Smrtijed? – potají sahá po pepřovém spreji AntiSmrtijed –

Jostein Lauierová: Nejsem! Jsem blázen, podivín, urážlivka a hádavka, no… Člověk. Ale ne Smrtijed! – směje se –

Denní věštec: Já Vám věřím! – říká rozechvěle, ale nepouští pepřový sprej – Jak dlouho jste byla mimo hrad? Pár dní? Nejspíš Vám to přišlo jako věčnost… Měla jste svou osobní zadržovací celu?

Jostein Lauierová: Byla jsem mimo hrad asi týden. Ale jistě Vám to neřeknu, nějak jsem ztratila pojem o čase. Ano, měla jsem vlastní celu, ale pořád tam se mnou byl někdo, kdo do mě hustil!

Denní věštec: Vážně Vám nedali nic k jídlu? Vypadáte opravdu dost pohuble, dali Vám zabrat… – je znechucená, jakými technikami Ministerstvo kouzel nevinné kouzelníky vyslýchá –

Jostein Lauierová: No, jak jsem říkala, nic k jídlu. Tedy, on mi tam někdo občas něco hodil a řekl: Jez! Ale k jídlu to nebylo! – směje se –

Denní věštec: Děsivé zacházení! Budete si na ně stěžovat?

Jostein Lauierová: – chvíli mlčí – Víte, spíš asi ne. Přiznávám se, trochu se bojím. – říká přiškrceným hlasem –

Denní věštec: To chápu! – přitakává – Bude se Váš případ ještě řešit, nebo je to uzavřené?

Jostein Lauierová: Uzavřené. Asi pochopili, že hlava byla pouze mou láskou a k žádné magii – ať už černé, či nějaké obarvené – jsem ji používat nechtěla.

Denní věštec: Poradíte mi, kde se taková Seschlá hlava dá sehnat? Kdyby případně studenti chtěli protestovat svými Seschlými hlavami proti Vašemu zadržení… – touží po vlastní Seschlé hlavě –

Jostein Lauierová: Obávám se, že to by asi nešlo. I když by se mi to velice líbilo! – usmívá se – Seschlá hlava se dá pořídit na místě, kam studenti nesmí.

Denní věštec: O jaké místo se jedná? – vyzvídá –

Jostein Lauierová: – rozhlíží se, jako by měla strach, že je někdo sleduje – Já nevím, zda o něm mohu takhle otevřeně mluvit. Ale myslím, že kdo je hodně zvědavý, přijde na to sám. – mrkne –

Denní věštec: Dostala jste za to nějaký trest?

Jostein Lauierová: Pokud vím, tak ne. Myslím, že to, co jsem zažila, byl trest sám o sobě. Ještě když vezmu v potaz, že jsem nestihla vypracovat seminář! – je smutná –

Denní věštec: Budete žádat o odškodnění, když Vás prakticky zadrželi kvůli zbytečnosti? – soucítí se se slečnou Jos –

Jostein Lauierová: Ne. Oni to jako zbytečnost nevidí…

Denní věštec: Hrozné. Viděla jste mozkomora? – naskakuje jí husí kůže –

Jostein Lauierová: Viděla. To on mě odvedl do cely. Bylo to… strašné je slabé slovo!

Denní věštec: Dostala jste od něj polibek? – děsí se –

Jostein Lauierová: Nedostala. A jsem za to velice vděčná! – směje se –

Denní věštec: Nemáte nějaká… traumata z toho setkání? – rozechvěle zapisuje –

Jostein Lauierová: Občas se v noci probudím, protože se mi o nich zdá. – zamrazí ji – Doufám, že to bude časem v pořádku.

Denní věštec: Snad ano. Moc bych Vám to přála. O mozkomorovi by se nemělo zdát nikomu. Odnesla jste si z toho silného zážitku nějaké ponaučení nebo… i něco jiného?

Jostein Lauierová: Ponaučení? No asi bych měla, ale… víte, ta hlava je tak krásná… Hrozně mi chybí. – nostalgicky se pousměje –

Denní věštec: Seznámila jste se (popřípadě spřátelila) s nějakým vězněm? – usmívá se –

Jostein Lauierová: Merlinužel ne. Ale moc mě to mrzí. Já se celkem ráda seznamuji, pokud na to mám náladu. A tam jsem měla.

Denní věštec: Takže plánujete do budoucna nějaký pobyt v Azkabanu za účelem seznámení? – směje se –

Jostein Lauierová: Když bude nálada, možná i ano. – smích –

Denní věštec: Vy jste dobrodruh, slečno! Jak se z Vašeho odloučení vzpamatovává Spock? Přece jen byl dlouhou dobu ubytovaný v útulku… Určitě se mu stýskalo. Když jsem ho viděla naposledy, byl zamražený v kostce ledu.

Jostein Lauierová: Chudák Spock! V ledu?! – zhrozí se – To snad ne?! To jsem ani nevěděla. Bobek můj malej. Ještě, že má Vulkánský výcvik a zvládl to! – směje se –

Denní věštec: Je něco, co byste chtěla vzkázat studentům a některým budoucím kriminálním živlům, se kterými se chcete ve vězení v budoucnu seznámit?

Jostein Lauierová: Přiznávám, že mě zrovna nic nenapadá. – směje se – Mějte se rádi! – smích –

Jak můžete vidět, vězení i z krásné ženy udělá stoletého chlapíka.

A tímto končí vyčerpávající rozhovor se slečnou Jos, za který jí ještě jednou velice děkuji. Souhlasím, že ve vězení je jistě potřeba hodně lásky a podpory, když nikdo nevěří ve vaši nevinu. Jostein Lauierová si v azkabanské věznici prožila své a já jsem moc ráda, že nám o tom povyprávěla, abychom získali představu, co se i hodným a nevinným lidem může stát… Pokud tedy slečna není skutečně Smrtijed. – polkne – A v případě, že byste zas naši lesnici viděli ve věznici, nijak si s tím nelamte hlavu… Možná má slečna Jos náladu se přátelit, a tak si užívá rande nebo jiné přátelské posezení. – usmívá se –

Pro Denní věštec
s mozkomory za zády
Chester Mikeyskovitá