Druhá dovolená se koná v Egyptě. Katalog kanceláře vás zve touto reklamou: Kdo má pro strach a hieroglyfy uděláno, vychutná si dovolenou egyptských fajnšmekrů. Účastníci zájezdu budou zabarikádováni v pyramidě, spoléhat se mohou jen a pouze na svůj orientační smysl a bryskní švih v hůlce. Ubytování v luxusních faraonských rakvích, péče lepší než o starověké mumie, za souseda faraona, za hlídače škorpiona. Neváhejte!Termín zájezdu: sobota 18. 7. až pátek 24. 7.
Seznam účastníků (10): Ashaii Naomi Naiad, Caitlin Galbraith, Elissia Thalia Dragon, Janel Weil, Jean Molliacová, Lily Peterson, Melánie Hale, Rebecca Shadowfang, Siny de Sorrow, Tera Elisabetha Black.
Program aneb Co mohli kouzelníci navštívit a poznat
Hieroglyfy
Umění hieroglyfů, jejich čtení i psaní, není vůbec jednoduché. Naučit se nedají za pár dní. První takovéto symboly se objevily už kolem roku 3100 př. n. l. Rozdělují se do tří základních kategorií – ideogramy (každý hieroglyfický znak jím může být), fonogramy (vyjadřují zvuk, dělí se na skupiny podle počtu hlásek: jednohláskové představují jednu hlásku nebo polosamohlásku, tvoří egyptskou „abecedu“; vícehláskové znaky existují také) a determinativy (znaky umožňující rozlišit slova, která se píší stejně, ale mají odlišný význam). Kategorie znaků byly v roce 1822 rozluštěny Jean-Francois Champollionem. Díky tomu došlo k postupnému odhalení hieroglyfických znaků.
Co je důležité vědět, je fakt, že hieroglyfické znaky nepoužívaly samohlásky, tudíž ač se na mnoha ukázkách znaky pro ně vyskytují, nemusí to být správně, jsou spíše jen přiřazené podle toho, jak často se vyskytovaly v textu. Samohlásky si prostě museli lidé při čtení „domýšlet“. Tak například bůh Sobek, jak ho známe my, se v hieroglyfech zapsal pouze jako Sbk, takže pro Egypťany to mohl být třeba Sebak. Jak už zaznělo, tak jeden nakreslený znak může však vyjadřovat i shluky písmen. Jeden znak dokonce může znamenat i celé slovo. Hieroglyfy jako písmo se však velmi těžko vysvětlují, proto se o to nebudu ani pokoušet. Pro lepší představu jistě poslouží tyto dva obrázky.
(egyptská „abeceda“ základních znaků)
(egyptské shluky znaků)
Co ještě k hieroglyfům říct? Inu, mohou se psát mnoha směry – zleva doprava i zprava doleva, a také směrem dolů. Údajně směr určovalo i to, kam „hledí osoby či zvířata“ – jestliže koukají doleva, čte se text zleva doprava, pokud se dívají doprava, čte se zprava doleva. Kam mají hledět při psaní dolů, se mi zjistit nepodařilo. – mrkne –
Také byste mohli vědět, že jména panovníků se vždy psala do „oválků s podstavcem“, kterým říkáme kartuše. V kartuších se často objevoval znak „ra“ (kolečko s tečkou uprostřed, viz obrázky výše), což mělo znázorňovat, že faraon je potomkem boha Slunce Ra, seslaným na zem, aby vládl. Další znaky se lišily. Ukázky kartuší některých panovníků si můžete prohlédnout zde.
(egyptské kartuše panovníků)
Pyramidy
Pyramida v Gíze, jak určitě víte, je jediným z přeživších původních Sedmi divů světa. Jsou zde tři a střeží je sfinga. Ta nejdůležitější se nazývá Velká pyramida (a ta jediná je oním divem světa, zbylé dvě nikoliv). Komplex vznikl někdy kolem roku 2550 př. n. l. Dokonce ani kouzelníci nejsou schopni odhalit, díky kterým čárům, kouzlům, ale i lidským silám byly pyramidy postaveny.
Velká pyramida se nazývá Cheopsova pyramida. Její základ je postaven z kamenných kostek, které běžně vzrostlému člověku sahají místy až po hrudník. Po schodech se dá kousek po pyramidě vystoupat. Jít dál je ale zakázáno. Zajímavé je, že do nitra pyramidy pouštějí vždy 150 lidí dopoledne a stejný počet odpoledne. Vyplatí se tak dostavit se sem velmi brzo ráno, čekat frontu před pokladnami a ujistit se, že se do těch sto padesáti lidí vejdete. Poblíž této pyramidy jsou ještě tři malé satelitní pyramidy Cheopsových manželek. Rovněž je zde v samostatném zastřešeném muzeu uložena nejstarší bárka, která tady byla nalezena. Ta měla faraóna odvézt na věčnost. V bárce putuje také bůh Slunce Ra, když se každý den vydává na cestu po obloze.
Pyramida stojící uprostřed je Rachefova. Zajímavá je tím, že na její špičce zůstal kousek původního vápencového obložení. Pyramidy byly totiž původně hladké celé, obložené oním vápencem. Tato pyramida je o něco vyšší než Cheopsova, má ovšem vrchol výše jen proto, že má výše položené základy. Rachef byl jeden z Cheopsových synů.
Třetí, nejmenší, se nazývá Menkaureova. Její zvláštnost spočívá v tom, že je obložena růžovou žulou, což byl tehdy velmi drahý materiál, jenž se těžil nejvíce v okolí Asuánu. Žula je těžká, a tak obložení popadalo kolem pyramidy.
Poblíž stojí ještě slavná sfinga, které chybí kousek nosu. Původně se myslelo, že se o to postarali muži Napoleona Bonaparteho, ale ukázalo se, že za to mohou turečtí kouzelníci. Výjimečná je také tím, že jako jediná egyptská stavba na sobě nemá žádné znaky. Až dosud na ní nebyl nalezen ani jeden. Původně měla sfinga i bradku (vous), podobně, jako to má slavná Tutanchamonova maska. Nalezené zbytky bradky se nacházejí v britském londýnském i egyptském káhirském muzeu.
Podívejte se na všechny čtyři dochované a nádherné stavby sami.
(pohled na tři pyramidy a sfingu v Gíze)
Faraonské rakve
Faraoni a bohatí kouzelníci si mohli dovolit být pohřbeni v sarkofázích, v pohřebních rakvích, a dokonce i v menších či větších pyramidách. Samotné slovo sarkofág pochází z řečtiny a znamená „to, co jí (co ničí) maso“. Sarkofág byl hlavní částí hrobky, umístěn byl podélně u západní stěny pohřební komory, kolem něj byla vystavena pohřební výbava. Sloužil k uchování balzamovaného těla zesnulého. Pro staré Egypťany znamenala smrt jen přechod k druhému životu. Proto také věřili, že je potřeba tělo zachovat, aby zesnulý mohl pokračovat v životě v záhrobí. Symbolicky tak sarkofág chránil mrtvého. Obvykle byl hranatý a byl označován jako příbytek věčnosti. Sarkofágy měly bohatou výzdobu – víko i vana byly vyzdobeny různými výjevy ze světa mrtvých, podobiznami božstev (která měl mrtvý znát a potkat se s nimi v záhrobí, nebo jej měla chránit). Sarkofág symbolizoval také vesmír. Na jeho vnitřní stěny se proto zobrazoval bůh mrtvých, Usir, bohyně nebe Nut či bůh slunce Ra. Uvnitř byla někdy postava Nut tak, jako by přijímala zesnulého na svou hruď, čímž mu dala naději na znovuzrození.
Výzdoba, tvar i materiál se během staletí měnily. Vliv na to měl vývoj pohřebních zvyklostí a rituálů. Nejjednodušší byly vytvářeny z proutí či pálené i nepálené hlíny. Naopak velmi vzácné bylo dřevo (sykomorové a akáciové z Egypta, cedr a jehličnany z dnešního Libanonu, eben z Núbie). Dost často se používal i kámen (žula, čedič, vápenec, alabastr). Výzdoba pro faraony a členy královské rodiny zahrnovala i vzácné kovy: zlato symbolizující božské tělo, které nepodlehne zkáze, či stříbro. Nejkrásnější a nejznámější je Tutanchamonova zlatá rakev včetně dochované masky nebo stříbrné rakve panovníků nalezené na pohřebišti v Tanidě, kde je např. rakev Šešonka I., jež je ozdobena hlavou boha Hora.
Mě osobně nejvíce okouzluje právě Tutanchamon. Jeden z mých snů je dostat se nejen do Egypta a navštívit tam vše, co se z památek dochovalo, ale také na vlastní oči vidět vše, co mu patřilo. Zatím se však musím spokojit pouze s obrázky, proto se s vámi o ně podělím.
(složená rakev se sarkofágem podle vrstev)
(Tutanchamonova maska)
Mumie a mumifikování
Mumifikace je další z úchvatných praktik starověkých Egypťanů. A není lepšího příkladu, jak se o mumifikaci dozvědět více, než názorného videa. To jsem našla na síti Youtube, takže se můžete rovnou podívat (anglické znění s českými titulky – dají se zapnout dole vpravo, pokud se neobjeví samy). Video trvá pouze dvě a půl minuty, ale i tak vám dokáže velmi skvěle přiblížit, jak proces probíhá.
Škorpión
Toto nekouzelnické zvíře, někdy nazývané také slovem štír, je velmi nebezpečné. Škorpióni jsou příbuzní s pavouky, roztoči a klíšťaty. Říká se, že se vyskytují na poušti. Dokáží však obývat i brazilské lesy, Britskou Kolumbii, Severní Karolínu a dokonce i Himaláje. Jsou vytrvalými členovci, kteří žili už v dobách dinosaurů. Existuje na 2 tisíce druhů, ale pouze 30 – 40 z nich má takový jed, který by mohl zabít člověka. Jed používají na svou oběť i na obranu. Škorpión dokáže zpomalit svůj metabolismus na pouhou třetinu, stačí mu k tomu méně kyslíku. Má však jednu slabinu – potřebuje žít na místě, kde je nějaká půda, ve které může hrabat. Tam, kde není volná zemina, štír nepřežije.
V Egyptě existoval minimálně jeden panovník zvaný Král Škorpión, jenž vládl v Horním Egyptě v předdynastickém období (cca 3 000 př. n. l.). Měl svůj vlastní hieroglyfický znak a četl se jako Serek. Jeho moc sahala až k jižní deltě Nilu, a jeho jméno bylo zachováno i poblíž Káhiry. Existence panovníka je však sporná, protože není psán na žádném seznamu králů. Důkazem je však tzv. palice krále Štíra, která se našla v Hórově chrámu v Nechenu při výzkumech na konci 19. století.
(Král Škorpión se škorpiónem)
Králem škorpiónem průvodce končí. Podrobnější informace dostali pouze účastníci zájezdu. Možná někteří z nich, až přijedou, budou hieroglyfům rozumět ještě lépe. Rovněž se musím zmínit, že Egyptologie se na naší škole již několikrát vyučovala. Naposledy to bylo ve školním roce Léto 2014, kdy se jednoho ročníku ujala osobnost, která školu opustila, tuším, po roce Zima 2015, kdy učila naposledy. Nebyl to nikdo jiný než Mintaka Orionis. Sama jsem patřila mezi studenty její třídy a musím vám říct, že to byl skvělý předmět. Do Egypta jsme se několikrát v hodinách přemisťovali, dokonce jsme tam měli i krátkou studentskou stáž!
Fotografii z výletu jsme rovněž obdrželi, a tak se můžete podívat, jak se účastníci Ramsesova orienťáku společně vyfotili.
Pro Denní věštec
Esperanza Milagrosa
letní delegátka C.A. PART