Ahoj, Niam. – pousměje se – Předně gratuluji k nové kolekci a doufám, že máš hodně prodaných kusů. Sama jsi mi říkala, že jsi na ní pracovala přes rok. Stala ses i ty obětí toho neslavného tvůrčího bloku?
Zdravíčko. – pronese s úsměvem –
Idea na tuhle kolekci vznikla právě před cca rokem. Původně byla plánovaná na jaro 2015… nebo dokonce 2014? Ehehehe, ehm, no prostě idea vznikla už dávno, první modely také… ale pak zasáhl mudlovský život, artblock, celková ztráta motivace… Každý to někdy máme.
Merlinužel. Naštěstí jsi ale všechny překážky zdárně zdolala a vznikla velmi zajímavá kolekce. Na hradní poměry dalo by se říci až netypicky nebarevná. Co tě přimělo opustit pro hrad tak typické spektrum kolejních barev a pastelových variací?
Abych byla upřímná, na hradě neletí prakticky žádné jiné barvy než kolejní, hnědá, černá a bílá. Kdykoliv se pustím do nějakého experimentu, zůstane mi na skladě hromada neprodatelných věcí, které už poslouží leda jako hadry na podlahu nebo kapesníky pro výsledek mého žalu. Celá kolekce byla inspirovaná hlavně mori stylem, jemnými jarně letními motivy, tlumené barvy… spíš přírodní klidný dojem. A hlavně, když udělám celou kolekci v odstínech tak, aby ladily, snad se lidi zkusí pomalu trochu osmělovat. No furt to úplně nefunguje, ale jednou tam budeme.
Pravda, byla jsem se podívat u tebe v salonu a není tam tak prázdno, jak bych čekala. Kromě toho jsi ale měla ještě jednu premiéru. Pokud je mi známo, jsi první a zatím jediná, kdo uvedl v kolekci šaty pro muže.
Nuž… už valentýnské šaty jsem uvedla v unisexu, ale pravdou je, že toho si asi málokdo všimnul. Tohle je první kolekce, která je plně unisexová… ne že bych čekala, že se nějaké kusy opravdu prodají i pánům, ale přišlo mi to takhle fér.
Když se řekne unisex, většina lidí si představí spíš ženu v kalhotách s košilí. Proč si myslíš, že je pro mnohé lidi divné vidět muže oblečené v sukních či šatech?
Protože žena v kalhotách vlastně přebírá znaky mužství. Muž v šatech by přebíral znaky ženství… a nyní se zamyslíme. Žena přebírající samostatnost, sílu atp. vlastně přebírá pozitivní vlastnosti vázané s mužstvím. Kdežto muž v šatech se nestává vlastně nikterak lepším, ba naopak na něj začne být nahlíženo, cituji, jako na teplouše, zženštilého atp. Než drazí čtenáři začnete prskat a nadávat, ruku na srdce… vaše první reakce by byla stejná. Ano, někteří nemají rádi ani když se žena tlačí to tzv. ryze mužské domény… ale to bychom tu debatovali ještě dlouho a o tom tento rozhovor není. O co mi jde, je bortění předsudků. Mám pár kamarádů, kteří mají tak neskutečně pěkné nohy… viděla jsem je v podpatcích a sukni… byl to skutečně pikantní pohled. A ano, můžete namítat, že to bude vypadat dobře jen na pěkných chlapech… a opět ruku na srdce. Tak je to ale s jakýmkoliv oblečením. Musíte nosit to, co lichotí zrovna vám a vaší postavě. V tom je magie módy.
Mám s muži v sukních podobnou zkušenost. Naše společnost je ovšem poměrně tradicionalistická a mnozí argumentují právě tradicemi a hodnotami, aby udrželi i módní status quo. Příkladem může být i školní uniforma… Co říkáš na fakt, že dívky automaticky dostávají sukně a chlapci kalhoty?
Že nechápu, jak je možné, že slečnám přes zimu neumrzne podvozek… a pánům zase v létě neugriluje. Ale já jsem v tomhle malým pánem.
Pravda, panují tu přísná pravidla i ohledně spodního prádla a každoročně se opakují problémy s plavkami. Myslíš, že za tím opravdu vězí naše viktoriánská zkostnatělost?
Jááá bych k tomu něco řekla, ale… – jen krčí rameny a tváří se kysele –
Tak se vraťme zpátky k tvé kolekci. Zaznamenala jsi, že by si některý z pánů koupil kus, který by byl běžně označen jako pro ženy?
Nezklamal jen pan Filius. Jinak se všichni drží zažitých stereotypů. Ostatně to, že model koupil, neznamená, že to bude nosit a není to pouze dárek. Takže funkční důkaz zatím žádný nemám.
To není moc povzbudivá zpráva… Sleduješ mladé návrháře ve Skrývance či havraspárskou módní patrolu? Třeba mladší generace ocení víc tvé experimenty než staré struktury…
– protočí oči – Módní patrolu mi nepřipomínej. Ten tyjátr, co předvádí kvůli květinovému věnci na hlavě nikoliv mladé slečny, ale mladého muže, ve mně naděje opravdu nevzbuzuje.
Do Skrývanky občas nahlédnu a pár nadějných talentů se nám klube. Nicméně cesta k vrcholu je dlážděná špendlíky a slzami.
Neodrazuje tě ta nijaká reakce na tvou kolekci? Nebo i na ni musí být návrhář připraven?
Spíš než reakce na kolekci mě překvapila nízká účast v soutěži. Nicméně já nemám pořádný marketing, nemám žádnou veřejnou vývěsku… dalo se to očekávat. Na kolekci ohlasy i byly, ale prodejnost není tak dobrá jako u jiných. Nejspíš tento styl není úplně to pravé pro hradní fashionisty… – pokrčí rameny –
Jaké máš tedy plány do budoucna? Přešla tě chuť experimentovat?
Asi by měla, ale vzhledem k tomu, že další kolekce se ponese v duchu pohádek, a to velmi alternativně pojatých… asi brzy zkrachuji. – zakření se –
O to bych neměla strach. Alternativně pojatých? Něco ve stylu posledních adaptací známých pohádek mudlovskými filmaři, kteří teď rádi klasické příběhy vyprávějí temněji?
I tak se to dá říci. Respektive víc módně pojaté verze pohádek. Pomalu se rýsují první nákresy a mohu říct, že je na co se těšit. Tentokrát bych se ráda zaměřila i na dostatečný počet vysloveně pánských modelů.
Tak to je skvělá zpráva pro mužskou hradní populaci. Koneckonců, většina kolekcí se doposud soustředila převážně na dámské osazenstvo.
Ona ta kupní síla u pánů není nijak velká tak či tak… Takže ještě se trefit do vkusu je opravdu práce pro mistry. – směje se –
Plánuješ i další unisex kousky?
Všechno bude unisex! Všechno!
To se v tom případě už nemůžu dočkat. Díky moc za rozhovor, Niam, a přeji hodně energie a chuti do práce.
Díky.
Pro Denní věštec
Elyssea Ellesméry
Unisex potřebuje čas… – Myslím, že to chce ještě pár let „učení se“ volnějšímu myšlení ohledně stereotypů kolem genderu. Místo tlačení se do extrémů (holčičky x chlapečci) bychom měli podporovat pozvolný blending, prorůstání těch oddělených skupin do sebe.
Možná je problém v osobnostech a ne v oblečení, protože je známo, že jakýkoliv kus oblečení se musí umět nosit, člověk ho musí unést. Osobností je méně než odvážných módních kousků.
Pěkný rozhovor, rozhodně půjde na nástěnku v kabinetě.
Re: Unisex potřebuje čas… – Naprosto souhlasím. Merlinužel ale málokoho se nad genderem a stereotypy napadne se zamyslet, pokud to není útočný článek v největších mudlovských novinách, který tuto problematiku zesměšňuje. Všeobecně se o tom málo mluví zatímco někde i narůstá počet zbytečně genderově rozlišených výrobků (např. identické brambůrky v růžovém pro princezny a v modrém pro krále…).
Máš ale pravdu, člověk to musí umět unést a obrnit se při případných poznámkách. Je to ale trochu smutné, internet by nám měl do jisté míry umožnit svobodu projevu a my se i v hradní módě držíme v zajetých kolejích.
Zajeté koleje – Já nevím. Na jedné straně jsou genderové stereotypy omezující. Občas bych si na sebe rád vzal sukni, zvláště v horkém počasí, ale vím, že by to okolím bylo přijato negativně. Na straně druhé nám pravidla usnadňují život. Čím víc možností, tím víc povinností se rozhodovat, tím víc zodpovědnosti, která umí být velmi obtěžující. Tuším, že Sartre napsal něco ve smyslu, že je odsouzen k tomu být svobodný.