Na Halloween si připomínáme jedno,… vlastně hned dvě úmrtí, která hrála v životě kouzelníků velkou roli. V tento den umřeli dva lidé, rodiče chlapce, který zůstal na živu.
Lily a James Potterovi zemřeli rukou Pána zla, samotného Voldemorta. Díky matčině lásce však přežil jejich syn Harry, jenž se stal legendou,… však to znáte.
Lily a James odešli na věčnost, nestali se duchy a tím nám trochu zkomplikovali tento článek – nejde je pozvat k posezení na hřbitovní zdi a při svíčkách je vyzpovídat. Naštěstí je to na světě zařízeno tak, že i s duší, která dlí v záhrobí, se dá s trochou snahy spojit.
Říká vám něco vyvolávání duchů? Mně ještě před pár hodinami skoro nic, nyní mohu říct, že jsem podstoupila školení od Tlustého mnicha a snad se mi to povede!
O tajemný rituál později…
Tak, povedlo se… skoro dokonale. Pro pobavení vám vylíčím, jak vypadalo moje vůbec první spojení se záhrobím od úplného začátku.
Z počátku probíhalo vše hladce. Svíčky hořely, stoleček stál na svém místě a mohlo se postoupit k samotnému vyvolávání, které běželo podle plánu. Zvedl se vánek, pak větší… svíčky jen tak tak nezhasly, a pak se to stalo! Vše utichlo a já očekávala Lily a Jamese…
Mužský hlas: „Kdo mě to budí?!“ zaskřehotal.
Lilien: „Lilien, profesorka bradavické školy a redaktorka Denního věštce. Žádám vás o rozhovor, pane Pottere.“
Mužský hlas: „Potter je k čertu co?“
Lilien: „Ehm, pardon?“
Mužský hlas: „Já jsem Xavérius, dvorní šašek na dvoře slovutného Ludvíka Šestnáctého!“
Lilien: „Jej! To bude omyl!“
Mužský hlas: „Tak co mě budíte, ženská?“ zabrblá a dodá: „Odcházím! Člověk už se ani na věčnosti nevyspí…“
A byl pryč. To byla teda moje první zkušenost, kterou jsem se ovšem nenechala odradit, a dobře jsem udělala. Při druhém vyvolání přišel ten pravý… ozval se mi samotný James Potter.
James Potter: „Někdo mě volá?“
Lilien: „Dobrý večer, ráda bych s vámi… ehm, jste pan Potter, že ano?“
James Potter: „Jistě, osobně v celé své mrtvé kráse.“
Lilien: „Těší mě, pane Pottere. Já jsem Lilien a ráda bych s vámi a vaší ženou udělala rozhovor do Denního věštce, bylo by to možné?“
James Potter: „Co myslíš, drahá?“ promluvil ke své ženě, která doteď mlčela.
Lily Potter: „Ach ano, ženě s tak pěkným jménem přeci musíme vyhovět,“ zasmála se svým zvonivým hlasem.
Lilien: „Děkuji, děkuji… nezdržím vás dlouho!“
James Potter: „Jen klidně zdržujte, my nikam nespěcháme.“
Denní věštec: Rozhovor se bude týkat vašeho úmrtí a posmrtného života, doufám, že to nebude vadit.
James Potter: Ale vůbec ne. Smrt nás netíží.
Denní věštec: Tak začneme. – usměje se – Zemřeli jste na Halloween. Považuje se to v záhrobí za výjimečné datum úmrtí?
James Potter: Ne tak, jak bych si představoval. Samozřejmě je to ohromná čest, slavit úmrtí na nejvýznamnější svátek zemřelých. Ale nemám rád, když se na obdiv stojí fronta. Ono ten den umírá hodně lidí. Zhruba každý tři sta šedesátý pátý.
Lily Potter: Neposlouchejte ho. Je pravda, že je to den významný a mezi dušemi se na to hledí. Je to taková poslední a jediná kapka slávy, kterou si můžete vzít do hrobu. Ale oblíbené je taky umřít o týden dřív, v noci. Některé ve skutečnosti rychle povolané duše se pak chvástají o hodinu delším umíráním.
Denní věštec: Odešli jste opravdu mladí a zanechali po sobě syna. Existuje v posmrtném životě něco jako vzpomínky na život?
Lily Potter: Ach ano, v posmrtném životě se hodně vzpomíná. Skutečně hodně. Výhodu mají ti, co zemřeli starší. Ale nám, mladým dívkám, zase zůstalo věčné mládí, to není tak špatné. – zasměje se –
James Potter: Ano, má drahá polovička nikdy nezestárne, to je úžasné!
Lily Potter: A můj drahý nikdy nedospěje, to je také úžasné…
James Potter: No no… Ale ptala jste se na syna. To víte, jsou to myšlenky různé. Někdy bolestné, někdy radostné, jindy nás zahřeje hrdost. Nesmíte moc přemýšlet o tom, co nám osud nedovolil prožít. Smrt nám dovolila sledovat každý jeho krok a za to jsme jí vděční. Ona sama si to koneckonců nevymyslela.
Denní věštec:Dalo by se říci, že vás váš syn pomstil. Voldemort je mrtvý, je tedy na stejném místě jako vy… setkali jste se někdy s jeho duší? Pokud ano, jak takové setkání proběhlo?
James Potter: To je ve skutečnosti šíleně vtipné. Jak víte, dobrovolně si rozerval duši na sedm kusů. Cvok. Teď na to doplatil, je v záhrobí na kousky! – zvonivě se rozesměje –
Lily Potter: – taky se chichotá – Pardon, ale ona je to vážně sranda. Nekompletní duše, to je tragédie. Nepopovídáte si s ní. Třeba jeho třetí duše koktá, čtvrtá zapomíná a pátá umí jenom samohlásky. A nejlepší jsou kožené obličeje smrtijedů. Oni se bojí smát, ale to vážně nejde. Je mi ho trochu líto.
James Potter: Mně ne.
Denní věštec: Voldemort ale není jediný, kdo zemřel. Skonal i Albus Brumbál, Sirius Black, Remus Lupin se svou ženou,… dalo by se jmenovat dál, bylo to kruté období. Skoro by se mohl použít černý humor… udělali jste si všichni posmrtnou párty?
James Potter: Pořádáme pravidelné srazy. Asi jako vy na hradě, co jsem tak slyšel od mudlovských duší, které trefilo, když vás potkali. Obnovili jsme Poberty, teď to má teprve úroveň, po smrti se dá beztrestně vyvádět věcí. A Remus už může i o úplňku.
Lily Potter: Setkat se s přáteli, to je obrovská výhoda a milosrdenství posmrtného světa. Setkat se s těmito třemi je někdy za trest. Zjistili jsme, že smrt nikoho nezmění. U Albuse je to štěstí, u některých manželů neštěstí. Ale jsem ráda, že jsme zase všichni spolu. Tedy, já jim samozřejmě smrt nepřála! Skoro vůbec.
Denní věštec: Jak to vlastně vypadá v záhrobí. Děje se tam něco, nebo prostě spíte?
James Potter: Spíme rádi, i když nás často někdo budí. Taky se občas zjevujeme, třeba do snů pozůstalých, to je hezká věc. Jinak se dny střídají, jeden jako druhý. Duše se setkávají, hloubají spolu, jak ze srandy říkáme, nad životem. Je tu ve skutečnosti docela živo, to byste neřekla, že? Každou chvilku totiž přijde někdo nový.
Lily Potter: A samozřejmě často shlížíme na pozemské dění. Rádi a často. Je to zábava, když překonáte ten nepříjemný pocit, že nemůžete zasáhnout.
Denní věštec: A nyní trochu dotěrnější otázka. Jak svědčí záhrobí vašemu manželství?
James Potter: To je ale pěkná otázka. Čistě teoreticky, znáte to… dokud vás smrt nerozdělí. Když se nad tím zamyslíte, vlastně můžu být svobodný, ale je pravda, že se na tom neshodneme.
Lily Potter: Největší tragedie posmrtného manželství je, že nemůžete manžela přizabít. Ale i tak se milujeme, že, drahý?
James Potter: Samozřejmě, drahá, co bych si bez tebe počal. Ta věčnost vztahu prospívá, nejdůležitější je jistá budoucnost.
Denní věštec: Myslím, že už vás nebudu zdržovat. Moc vám děkuji za rozhovor a přeju… inu, hezkou věčnost.
Lily a James Potter: I my děkujeme, někdy na shledanou! – oba se zasmějí a zmizí –
Musím říct, že jejich poslední slova mě trochu vyděsila, ale to už jsem pomalu usínala na stolečku. Bylo to vyčerpávající… anebo to byl jenom sen?
Pro Denní věštec
Lilien Emity Meissed