Komorní slet na Krkavci

V neděli 12. února se tři odvážlivci pod vedením paní profesorky Eillen McFir Elat vydali na Krkavec, „takový malý kopec v Plzni“, jak by jistě madam řekla. No kopec byl trochu větší, než skupinka očekávala, ale zato si užila vedle kopce chůze i kopec srandy. Přesvědčte se sami!

Na sraz pořádaný paní profesorkou Eillen McFir Elat dorazila Tiana Ramero, aby podpořila nebelvírskou účast a vyrovnala s madam účast dvou studentek Havraspáru – Rogeriny Retty Maylor a mé maličkosti Ayi Watanabe. Tato skromná partička vyšla v 10 ráno krásnou lesní cestou na rozhlednu Krkavec. Po cestě probrala vše možné i nemožné od hradní novinařiny, tématu, kterému se se dvěma šéfredaktorkami ve skupině nedalo vyhnout, přes výuku a famfrpál až po mudlovské záležitosti. Vrchol jsme dobyly rychleji, než jsem čekala, a nahoře se odměnily občerstvením v podobě mudlovské verze máslového ležáku a párku v rohlíku, po kterém zatoužil nejmenší účastník srazu, čarodějka v zácviku, kterou s sebou vzala Rogerina.

(Rozhledna Krkavec)

S občerstvením jsme se usadily do lehátek, na rozdíl od mudlů, kteří tuctově seděli na nepohodlných dřevěných lavičkách, a daly se opět do řeči. Madam Eillen nám zprostředkovala zajímavou exkurzi do historie hradu, a poté, co jsme všechny zjistily, jak sta… dlouho na hradě je, jsme uznale pokývaly hlavou, dojedly, dopily a vyrazily dolů. Ne, počkat, ještě ne! To zaznělo i na srazu, když jsme se dolů vydat chtěly. Čarodějka v zácviku nás totiž všechny vytáhla na pískoviště, a tak jsme si před cestou zpátky ještě pohrály na pískovišti. Zažiješ jenom na hogsrazu! Náhodou to ale byla velká zábava, dámy jistě potvrdí. Nejzdatnější stavitelkou (pozor – bez použití kouzel!) pískových staveb byla paní profesorka Eillen, které se jako jediné podařilo zrekonstruovat i letadlo. Tiana s Rogerinou zůstaly u jednodušších staveb typu hvězdička a sova, než Rogerina přišla s revoluční bábovičkou a v mžiku oka tak s námi byla na srazu i paní profesorka Barbara Arianne Lecter, kterou tímto moc zdravíme. Já jsem pískové stavby raději ani nezkoušela, však i ta fotka níže, kterou jsem zachytila, není úplně nejlepší. Nechcete si ani představit, jak by vypadaly moje bábovičky! 

(Zleva: Tiana Ramero, Rogerina Retta Maylor, Eillen McFir Elat,
v písku: Barbara Arianne Lecter)

Cesta dolů už byla hračka, z kopce se šlo skoro samo. Čarodějce v zácviku musela cestou občas vypomoct Rogerina a madam Eillen, které se střídaly v nošení, ale to bylo pouze výjimečně, a malá čarodějka cestu krásně zvládla. Zbylé účastnice také a madam jejich výkon odměnila fidorkovou zlatou medailí (ještě jednou děkujeme, byla dobrá!). Jakou jinou by si také výšlap 70 pater a 10 kilometrů zasloužil! Možná ještě nějaký dortík a čaj, co? Tak ten nás také neminul a z rozhledny jsme zamířily přímo do kavárny, kde se za námi na „afterparty, která je přece na srazech vždycky to nejlepší,“ zastavil i kolejní duch Nebelvíru Martin Matýsek. Jak to tak s Matýskem bývá, o legraci bylo postaráno a nasmáli jsme se tedy i v kavárně. Ze srazu jsme všichni odcházeli s dobrou náladou a už se těšíme na nějaký další a klidně větší! Tak se nebojte a příště, až bude nějaký sraz vypsán, na něj dorazte. Stojí to za to! I za ty zablácené boty (s Tianou silně nedoporučujeme jít ve vycházkové obuvi s menším podpatkem, vyzkoušeno za vás – do bláta na rozhlednu nepraktické!) a zítřejší bolest nohou. Fakt! 

Za organizaci celého srazu a bezproblémové dovedení skupinky až na rozhlednu ještě jednou děkuji paní profesorce Eillen McFir Elat.

Pro Denní věštec
Aya Watanabe