Při ponoru vám budeme držet palce – reportáž z KNP

Poprvé jsem se o ponorech doslechla 30. ledna. V havraspárské kolejní místnosti prefektka Envy Reeves vyvěsila souhrn informací o hádankách z jezera. Toho večera uskutečnila třetí ponor a objevila se hádanka, která měla zamotat hlavy luštitelům na dlouhou dobu. Obávané Prasinky.

Do té doby jsem se o jezero příliš nezajímala. Věděla jsem, že proběhla výprava k jezernímu lidu, že se objevuje tajemná díra a i to, že s tím souvisí všudypřítomná plešatida. Až hádanky mě ale přiměly k tomu se začít angažovat.

Prvnímu ponoru jsem přihlížela 3. 2., kdy se potápěla Suzzy Blackwood, a atmosféra mě naprosto pohltila. Celá akce trvá chvilinku, žaberník totiž účinkuje pouhých deset minut. Během těch musí potápěč prokličkovat pěti víry a pak na něj již čeká příslušník jezerního lidu s hádankou. Toho večera to byla křížovka.

Ruku k dílu dala celá KNP. Od povzbuzování až po luštění, všichni přítomní sdíleli nápady a dohady. Byl to adrenalin, ale heslo se vyluštit podařilo a Suzzy mohla s nadšením oznámit výlov lidské slzy. A já v tu chvíli věděla, že u dalšího ponoru chci být zase, a co víc, že se chci sama ponořit.

S ponory úzce souvisí čištění jezera, které se v únoru rozběhlo opravdu ve velkém. Díky sbírce všech kolejí bylo školní zdravotnici madam Orestě svěřeno přes 300 kusů šťovíku tupolistého a mochny bahenní (u nás spíše známými pod jejich latinskými názvy – Rumex obtusifolius a Potentilla palustris) na léčbu úplavice a mravenčího moru, dvou nemocí, které si z jezera můžete vytáhnout společně s předměty. A osazenstvo hradu se pustilo do práce opravdu s vervou. Z jezera se tahalo bahno, soušky, oblečení a i tolik důležité žaberníky.

Záhy se ale ukázalo, že větší štěstí při jejich výlovu mají početnější koleje, kdy se zmijozelští a nebelvírští studenti při ponorech téměř střídali. Zafungovala ale kolejní spolupráce a díky štědrému daru Jaggy Viggo a Zmijozelu jsem dostala příležitost se ponořit sama jako dvacátá. Havraspár pak štědrost poslal dál a při dalším výlovu žaberníku přenechal jeden kousek Mrzimoru.

Na svůj ponor jsem se těšila celý den. KNP mě v tom nenechala, podporovaly mě známé tváře, které na ponorech vídám často – od madam Esperanzy Milagrosa a Aki san Marino, přes jediného ducha-potápěče Martina Matýska až po nepostradatelnou luštitelku Skylar Blair Anderson. Nemohla chybět ani organizátorka ponorů Freya Reeves, bez jejíchž pečlivých zápisků a udržování KNP v chodu by tato reportáž vzniknout nemohla.

Při mém průplavu se mi třásly ruce a nemohla jsem trefit správné víry, které by mě nechaly proplout. Trápila jsem se pět minut, než jsem konečně spatřila světlo na konci víru a jezero mě přestalo plivat ven. Má hádanka? Byla úplně nová, takže jsem ji s radostí předala do rukou luštitelskému týmu. V limitu jsme ji sice vyřešit nestihli, ale já si z jezera kromě pálivých odřenin odnesla skvělý zážitek.

Za necelé dva měsíce již proběhlo přes sedmdesát ponorů, z toho zatím jen tři nebyly úspěšné, protože místo vírů úřadovaly tzv. „zlovíry“. Byla jsem svědkem rychlých a úspěšných ponorů, zoufalého přemýšlení nad novými hádankami i nekonečné frustrace, kterou představovaly výše zmíněné Prasinky. Tato hádanka odolala dvanácti potápěčům a stejnému počtu možných řešení. Skládání názvů, počítání domečků, zlomková šifra či morseovka, každé slibné řešení selhávalo. A každé další slibné řešení jen dokazovalo kreativitu a vynalézavost luštitelů napříč hradem. Jezerní lid se nad námi slitoval až při třináctém ponoru madam Ginevry de Naga a dopřál nám nápovědu. Doposud je to jediná hádanka, ke které byla nápověda potřeba. Její řešení? Poradím vám, zkuste mapky překrýt.

A proč se vlastně osazenstvo KNP do vírů vrhá s takovou neohrožeností? Pro útržky receptur k lektvarům a ingredience potřebným k jejich uvaření. Nově sice ingredience i žaberníky můžete nalézt v truhličce při splnění týdenní výzvy, ale kdy budeme mít to štěstí se do jezera podívat znovu?

V době psaní této reportáže se do vod jezera vydalo 49 potápěčů při 73 ponorech, z toho 42 úspěšných. Nebelvír a Zmijozel shodně po 20 ponorech. Havraspár a fialové osazenstvo je pak přesně na polovině. Mrzimorští za sebou mají 9 ponorů.

Značný nepoměr ve prospěch dvou nejpočetnějších kolejí by mohl vytvářet dojem, že ostatní koleje nejeví o ponory zájem, ale s tím osobně nesouhlasím.

S přibývajícími ponory a opakujícími se hádankami je těžké znovu zakusit objevitelskou atmosféru prvních týdnů. Někteří zájemci nemají potřebné informace nebo jsou zastrašeni jejich množstvím. Některým stačí ke štěstí zapojit své svaly při tahání nečistot. Nebojte se to ale zkusit, protože když se půjdete podívat do KNP při nějakém ponoru, zjistíte, že do jezera nikdo nechodí sám. Má totiž oporu v ostatních hádankářích a potápěčích, kteří ho nenechají ve štychu. A hlavně mu budou držet palce.

Pro Denní věštec
Eilonwy Ellesméry