Amanda Wright: „Ze třetího místa Mrzimoru mám větší radost než ze snaživce.“

Novopečená snaživkyně roku si na mě udělala ve svém plném červencovém kalendáři místo a k rozhovoru se se mnou sešla U Tří košťat. Dorazila dobře naladěná, po celou dobu popíjela pampeliškový čaj a  s úsměvem odpověděla na každou z mých všetečných a mnohdy nelehkých otázek. Rozhovor se nám nakonec natáhl natolik, že by jeho délku jediný článek neunesl. Byl tudíž rozdělen na dvě poloviny. První, kterou vám přináší tento článek, je zaměřena spíše na bodohrocení a výjimečný výkon, kterým se studentka zapsala do síně slávy. Ve druhé polovině jsme pak podrobněji probraly taktéž jiné hradní oblasti, ve kterých se Amanda výrazněji angažuje, nebo by se snad časem angažovat mohla. Neváhejte se tedy ponořit do čtení, třeba s hrnkem kvalitního pampeliškového čaje, a nezapomeňte se za pár dní vrátit taktéž k přečtení druhé poloviny našeho rozhovoru.

Denní věštec: Krásný den, Mandy! Moc děkuji, že sis udělala po tak náročném roce čas na náš rozhovor a moc gratuluji k úspěšně zvládnutému roku, a především pak k titulu snaživce! Je začátek července, prázdniny jsou konečně tady, jak se ti daří?
Amanda Wright: Krásný den i tobě Ari. – uculí se – Moc děkuji! Přemýšlím, jestli dává smysl, když řeknu, že se mám hekticky, ale mám dojem, že slovo chaos (ale v tom pozitivním slova smyslu!) je jediné, co vystihuje to, jak se v posledních měsících cítím. – pobaveně se zasměje –

Denní věštec: Pozitivní chaos, to zní dobře! – směje se – Uplynulý rok pro tebe byl plný hradních aktivit. Bodohrocení, funkce, psaní do kolejních časopisů a mnoho dalšího. Která hradní oblast pro tebe byla letos tou největší výzvou a proč?
Amanda Wright: To je dobrá otázka! – přemýšlí – A asi si spousta čtenářů řekne, že jsem praštěná, protože by očekávali zcela jinou odpověď, ale pro mě bylo největší výzvou letos sbírání štístek a návrat po dlouhých letech do soubojáku. – poškrábe se na čele – Přece jenom tohle jsou oblasti hradu, kde se necítím úplně zkušená, ale moc mě minulý rok nadchly.

Denní věštec: Hmm, zajímavé, ty se na hradě opravdu věnuješ všemu! – zasměje se – Prvního snaživce jsi vyhrála ve svých 25 hradních letech, v 7. ročníku rozšiřujícího studia, v roce, kdy jsi zároveň skládala zkoušku KOZA a byla součástí mrzimorského vedení. Čím to, že pro tebe snaživec přišel až teď, přestože jsi už osvědčená žlutá hrotička? A jak celou tuto skutečnost a rozložení sil vlastně hodnotíš? 
Amanda Wright: – trošku se zděsí, neboť se cítí podezřele staře – Přišel až teď, protože letos se nenašel žádný bláznivý bodohrotič. Tím, že hrotím už déle, přestože si myslím, že mě tak moc, hlavně mladších studentů, nezná, vím, kde mám své hranice. Na začátku roku jsem viděla, že to vypadá bídně s hrotiči a že beztak zas budu v bodování druhá, asi počtvrté nebo popáté. Stačilo pár povzbudivých slov a nabrala jsem si o trochu předmětů víc s tím, že to zkusím. V jiné roky bych absolutně neměla s tímhle výkonem šanci a zároveň jsem si vědoma toho, že tohle je přibližně mé maximum, kterého jsem schopná. A taky přišel až teď, protože jsem nikdy neměla ambice být snaživcem.
Hodnotím to… neutrálně. Jsem na sebe velmi pyšná, zároveň však vím, že ani na paty nesahám jiným snaživcům. A rozložení sil… – musí se zasmát – Občas jsem dost impulzivní. A pak když už jsem ty předměty měla nabrané, tak to nešlo vlastně úplně vzít zpátky a rozmyslet si to. K předmětům jsem si našla vztah, a tak jsem je prostě chtěla dokončit a plnit poctivě úkoly, takže jsem hledala způsoby jak. Síly prostě být musely, neumím se vzdávat. – pokrčí rameny –

Denní věštec: Když se podíváš zpátky do minulosti na roky, kdy ses umisťovala na předních příčkách bodování, jaké to pro tebe tehdy bylo? Co pro tebe na opakovaných předních, ale ne prvních místech bylo nejtěžší? A jak se cítíš teď, když snaživec konečně přišel? Jak se stavíš ke skutečnosti, že jsi titul získala, přestože už jsi v minulosti na svém kontě měla bodů více a letošní výsledek vlastně není tvůj nejlepší?
Amanda Wright: – zasměje se – Většinou jsem svým výkonem chtěla pomoct koleji, takže jsem měla z bodů ohromnou radost, obzvlášť v letech, kdy to pro kolej znamenalo výhru školního poháru. Nejtěžší pro mě nebylo nic, neboť jsem první být nechtěla, já nechtěla být ani druhá, neměla jsem konkrétní cíle… ono to vždycky tak nějak vyšlo. – zubí se –
Popravdě mám víc radost z třetího místa Mrzimoru než ze svého vlastního snaživce. Je nás v koleji oproti ostatním kolejím pár a to nadšení lidí sbírat body v posledních měsících mě příjemně překvapilo. – zamyslí se – Můj nejlepší výsledek byl podle mě jen o pár stovek lepší než ten letošní a myslela jsem si, že už ho nikdy nepřekonám vzhledem k faktu, kde jsem byla u mudlů tehdy a kde jsem teď, takže mě to nějak netrápí.

Denní věštec: Rozumím. – přikývne – Kdy a z jakého důvodu ses letos rozhodla, že v létě 2023 zkusíš o snaživce skutečně zabojovat? A v čem pro tebe byl právě letošní rok odlišný od tvých předchozích hrotících let?
Amanda Wright: S tou myšlenkou zabojovat jsem si pohrávala dlouho, ale nějak jsem neměla impuls. Když jsem své myšlenky sdělila dál, přišlo povzbuzení a dokonce jsem se dozvěděla, že „10 předmětů je málo, vem si jich alespoň 20“. – musí se smát – V ten moment, kdy jsem věděla, že na to nejsem sama, jsem si říkala, že stojí za to to zkusit.
Možná to, že poprvé jsem trošku sobecky hrotila pro sebe a ne kvůli koleji. A pak možná ten šéfredaktorský post trošku, ale hrotila jsem, i když jsem byla ve funkci prefekta, to samé se pak týká zkoušek. Zkoušky a hrocení… to už jsem měla vyzkoušené z minulosti. – napije se čaje –

Denní věštec: Kolik času jsi musela na hradě v uplynulém roce strávit, například i ve srovnání s těmi předchozími? A jak to hodnotíš? Která část roku pro tebe byla nejnáročnější a proč?
Amanda Wright: Paradoxně jsem trávila na hradě méně času, ale víc intenzivně. Hodnotím to tak, že mi s hradem hezky ubíhaly veškeré cesty vlakem či šalinou. Nejnáročnější pro mě byly termínovky, kdy jsem nebyla doma. Protože to pak máte svůj vlastní termín třeba ve čtvrtek nebo v pátek a je ještě těžší si uvědomit, že už není tolik času.

Denní věštec: Jak sis organizovala čas? Měla jsi už osvědčené strategie z let předchozích, nebo jsi přišla s něčím zcela novým a neotřelým? Změnila bys na tom něco?
Amanda Wright: Asi bych neměnila nic, ale tenhle rok mě naučil to, že když už cítíš, že toho je moc, fakt bys to neměl tahat za hranice. Čas jsem si nějak specificky neorganizovala, minimálně ne vědomě. Léta, kdy jsem naposledy hrotila už si ani nepamatuju, ale mám dojem, že tehdy můj hlavní pracovní čas byl v noci (nejsem ranní ptáče, ale věčná sova), což se oproti letošku vlastně moc nezměnilo. – směje se –

Denní věštec: Jak moc ti hrad v uplynulém roce zasahoval do mudlovského života? Měla jsi způsoby, díky kterým jsi dokázala zvládat vyvážení obou oblastí, nebo jsi na hradě trávila víc času, než bys chtěla?
Amanda Wright: Já mám problém, že čím víc mám u mudlů stresu, tím víc jsem tady, protože třeba u úkolů, u psaní prostě absolutně vypnu. – zasměje se –

Denní věštec: Zajímavé, to pro čtenáře musíš rozhodně více rozvést! Jak se tento tvůj problém tedy projevoval v uplynulém roce?
Amanda Wright: Chm. Jak to říct srozumitelně, ono to totiž moc nedává smysl. Většinou když mám spoustu času u mudlů, na hradě moc nejsem a užívám si volného času. Naopak když toho mám hodně, hlavně ve škole, mám nějakou stupidní tendenci si toho nabrat ještě víc a u těch ostatních věcí aktivně odpočívat. Dává to smysl? – směje se – Jakoby já si toho v průběhu tohohle roku všimla, že čím víc prostě se stresuju, tím víc utíkám na hrad něco tvořit. A tenhle problém pomáhá hlavně v tom, že se do věcí (co se hradu týče – soutěží, úkolů a tak dále) nemusím nutit.

Denní věštec: Co tě ve snaze v boji o snaživce povzbuzovalo a co tě naopak demotivovalo? Přišel pro tebe v průběhu roku někdy moment, kdy jsi to chtěla vzdát? Co tě případně přesvědčilo o tom, že zvládneš pokračovat a bojovat i nadále? Kde jsi hledala motivaci?
Amanda Wright: Lidé na hradě mě povzbuzovali, možná o tom sami ani někteří neví, ale veškerá milá slova mi byla pohonem. A pak samozřejmě zpětná vazba od profesorů. Moment, kdy bych byla demotivovaná a rozhodnutá vzdát se, nějak nenastal. – pokrčí rameny – Když jsem fakt už měla toho veškerého chaosu dost, tak jsem to řekla někomu z lidí, kteří jsou mi na hradě blízcí, a tím se mi dost ulevilo, sdílet to.

Denní věštec: Jaké své silné stránky jsi při boji o titul využívala nejvíc? Co z tvých slabých stránek ti naopak házelo klacky pod nohy? 
Amanda Wright: Já myslím, že to byla pracovitost a optimismus, zatímco v opozici stálo to, co už jsem zmínila, tendence nabrat si toho až moc.

Denní věštec: Dozvěděla ses o sobě díky boji o snaživce něco nového? V čem pro sebe vidíš největší přínos uplynulého roku?
Amanda Wright: Možná, že se někdy podceňuji a že bych si měla začít víc věřit. Což je teda běh na dlouhou trať. – směje se – A taky že s tou impulzivitou bych měla začít něco dělat! Přínos… možná větší kreativita? Často se setkáte i s úkoly, které vůbec nevíte, jak pojmout, a tak nad tím vždy přemýšlí člověk z více úhlů pohledu a snaží se najít způsob, aby ho plnění úkolu bavilo a zároveň, aby splnil zadání.

Denní věštec: A je skutečně zapotřebí s impulzivitou něco dělat? – ušklíbne se na Mandy – Vždyť letos ti přinesla titul snaživce! – zasměje se – Jaký způsob sběru bodů máš nejradši a který naopak nejméně? Měla jsi to tak vždy, nebo se něco v posledním roce pro tebe změnilo?
Amanda Wright: Docela je! – nervózně se zasměje – Letos snaživec, minulý rok post šéfredaktora, to abych se bála, co mi přinese příště! – směje se – Nejraději mám už od prvních chvil na hradě soutěže, neboť se mi líbí ta různorodost a nepravidelnost. Letos však byla jiná královna soutěží, která snad nevynechala jedinou soutěž. Prin je v tomto pro mě velkou inspirací a obdivuji ji. Nejméně se vyžívám v plnění seminářů, ty by mi asi vůbec nechyběly. Za poslední rok se z klasické výuky stala větší srdcovka, ovšem na soutěže to stále nemá. – pokrčí rameny –

Denní věštec: Jaký typ předmětů je tvůj oblíbený a proč? Jsou třeba i určití vyučující nebo konkrétní předměty, které ti sedly natolik, že bys jejich jména a názvy ráda zmínila?
Amanda Wright: Popravdě asi raději nechci nikoho jmenovat, protože všichni profesoři i jejich předměty mají něco do sebe a jsou něčím specifické. Mám raději odpočinkovější předměty, kde mám možnost si vybrat z více zadání a kde se i něco dozvím. Třeba předměty o novinařině jsou pro mě prostě skvělé, protože hned vzápětí získané informace mohu využít v rámci fungování Trimela. – uculí se –

Denní věštec: Co se ti na místní výuce nejvíc líbí? Bez čeho by ses naopak obešla? A čím to, že zůstáváš do zisku bodů po tolika letech stále nadšená?
Amanda Wright: Líbí se mi rozmanitost. To především. Abych byla upřímná, obešla bych se asi bez seminářů. Ale třeba ten Moudrý klobouk letos je nějak obzvláštnil. Popravdě ani nevím, že by kouzlo? – tajemně se zatváří –

Denní věštec: Dobrá, třeba se nám někdy tvé kouzlo podaří odhalit. – zatváří se ještě tajemněji – Jsi historicky pátým člověkem, který získal titul snaživce a je původem z Mrzimoru, nikdo z vaší koleje navíc nemá titul dvakrát. Zmijozel má oproti tomu 14 titulů rozmístěných mezi 9 lidí, Nebelvír 12 titulů rozmístěných mezi 10 lidí a Havraspár 7 titulů, které nosí 6 různých jednotlivců. Jaký je dle tebe důvod vašeho zaostávání a myslíš, že existuje něco, co by mohlo toto rozdělení titulů snaživce změnit ve prospěch Mrzimoru?
Amanda Wright: Vidíš, to jsem ani nevěděla. – zasměje se – Já si nemyslím, že zaostáváme. Mrzimor není kolej koncipovaná vyloženě na budování individualistů, ale naopak. Nevěřím, že jinde tak moc táhnou za jeden provaz a jsou taková spolupracující komunita, která mezi sebe přijme bez rozdílu každého. Mrzimorští oplývají opravdu neskutečnou dávkou soudržnosti a stojíme jeden za druhým. Ještě teď z pozice toho šéfredaktora obzvlášť vidím, jak moc si navzájem jezevci pomáhají a jsou solidární.

Denní věštec: V rámci bodohrocení jsi zkrátka jedna z hradních stálic. Jak vidíš následující roky? Která z kolejí má dle tebe největší šanci na zisk poháru a kdo z obyvatel má podle tebe potenciál na příštího snaživce?
Amanda Wright: Tohle je strašně těžké odhadnout. Nebelvír má hodně aktivních studentů a je to početná kolej, ovšem budou mít v čele nové vedení. Naopak Zmijozel byl letos poslední a asi bude chtít pohár pro sebe, zároveň si myslím, že taky umí dost táhnout za jeden provaz. Nesmím zapomenout ani na Havraspár, kterému se mění vedení jak na běžícím páse, tak uvidíme, co za změny přinese to. Můj milý domovský Mrzimor, jak už jsem zmínila, má neskutečnou nevýhodu v počtu studentů, ale zase dokáže překvapit a vítězství si utrhnout. A abych pravdu řekla, já moc nestíhala sledovat bodování a jak si kdo vede, ale moc se mi líbil výkon již zmiňované Prin, která by na snaživce měla určitě vůli, ale nevím, zda čas, třeba se do něj jednou odhodlá i Enolka, které bych snaživce přála asi ze všech nejvíce, a moc mě překvapili svou nadšeností do výuky letošní modří prváci Eilonwy a Zyair.

Jestliže se chcete o Amandě dozvědět spoustu dalších informací, které se přímo netýkají jejího letošního vítězství, nezapomeňte si přečíst taktéž navazující polovinu rozhovoru.

Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette