Bradavický mužíček,
křiklavý má fráček.
V ruce bombu hnojůvku,
kapsy plné hraček.
Bezcílně si poletuje,
bradavickým hradem.
Prozkoumává každé místo,
nic nenechá ladem.
Vznáší se a vykřikuje,
sem tam něčím bouchne.
Když si nedáš chvíli pozor,
na nohu ti stoupne.
Na studenty pokřikuje,
uráží je směle.
Školník Filch se rozčiluje,
vytáčí ho skvěle.
Pokud nejsi dalším terčem,
jeho smyslu pro srandu.
Zasměješ se studentovi,
který visí za kšandu.
O vánocích v hradních chodbách,
vyzpěvuje koledu.
V brnění se pochechtává,
když uklouzneš na ledu.
Sklo se tříští, váza padá,
také židle létají.
Protiva si další průšvih,
naplánoval potají.
Protiva snad porušuje,
všechny články řádů.
Možná proto mezi duchy,
memá kamarádů.
Na Protivu neplatí,
ani sbírka zákona.
Poslouchá, ač velmi nerad,
Krvavého barona.
Proto rychle, jak ho spatří,
vylétává z hradu ven.
By si v klidu naplánoval,
co provede další den.
Nasnažím se v této básni,
obhajovat Protivu.
Rád bych se s ním ale setkal,
třeba někde při pivu.
Rád bych ho měl na své straně,
říkám tu bez vytáček.
Ptáte- li se, kdo to píše?
……………………………………….
**** ********** ******* !
……………………………………….
snad Bradavický nováček?