Letní výjezdní seminář 2024

Byli jste na letňáku a chcete si zavzpomínat? Nedostali jste se tam a chcete vědět všechny drby? Chcete vědět, jak to vypadá v zákulisí? Čtěte dál! Přinášíme exkluzivní reportáž z Letního výjezdního semináře 2024. 

Letní výjezdní seminář 2024 se ve dnech 18.–21. července konal (již po sedmnácté!) v Honorově, který se na mudlovských mapách ukrývá pod jménem Újezd u Brna. Útočiště nám poskytlo rodinné sídlo madam Silvinky Honorové, která celý seminář s pomocí svého mudly Honzy a i s drobnou výpomocí od mé maličkosti organizovala. Účastníkům semináře jsme se starali jak o krmi duševní (zábavu), tak o krmi tělesnou (snídaně, obědy, večeře).

Pohled do zákulisí: Pro mě začíná letňák vždy o pár dní dřív. Je potřeba všechno nachystat, případně dodělat program, nakoupit jídlo a především probrat všechno, co jsme s madam Silvinkou za ty roky ještě probrat nestihly. 

Zde vidíte obrázek toho, jak to ve Velké síni vypadalo jen pár minut před příjezdem prvních účastníků semináře (čtvrtek kolem poledne).

První dorazili pan Olík s Enolkou, kteří se hned ptali po tom, jak mohou být nápomocni. Děkujeme!

Pohled do zákulisí: Pomocná ruka se vždycky hodí, i když ne vždycky je ten správný čas. Někdy si prostě organizátoři musí poradit sami, aby třeba neprozradili překvapení.

Ve čtvrtek žádný program nebyl, čas byl věnován příjezdům, ubytování, prohlídce sídla, seznamování, vítání, sdělování novinek, poznávání nových tváří a tak podobně. Velký úspěch slavily vodní pistole, takže častým bodem programu celého letňáku bylo převlékání se z mokrého oblečení do suchého.

Oficiální zahájení proběhlo v sedm večer, po večeři. Na obrázku vidíte správce Žluté Tlapy pana

 Lopeze, kterak se na první letošní letňákovou večeři těší.

Celoletňákovou hrou (kromě té, řekněme neoficiální, se stříkacími pistolkami) bylo luštění hlavolamů, hádanek a logických úloh, které účastníci obdrželi. Po vyluštění a kontrole dostali úlohu novou a byla jim udělena čárka do seznamu. Kdo toho vyluštil nejvíc? Dozvíte se na konci.

Pohled do zákulisí: Pan Lopez byl vždy největší hladovec, ale letos mu zdatně šlapaly na paty nové tváře Hwang Min yoon a Amisa Starling. 

Nejvíce programem nabitý den byl pátek. Dopoledne se účastníci semináře vypravili do víru mudlovského města, kde měli za úkol pozjišťovat různé věci (věděli jste třeba, jaký je rozdíl mezi Litavou a Cézavou a kde v Újezdě stojí dům zvaný Židovna?) a splnit nějaké úkoly (například posbírat co nejvíce razítek, najít co nejvíce SPZ jiných než brněnských, vyfotit nejmladšího člena týmu u křížku a podobně).

Jak si s razítky poradil tým pana Olíka? Kulišácky! I to jim přineslo výhru. Jedním z úkolů však bylo i složení básně na téma, co vše během výpravy zažili. Kdo složil lepší báseň? Dozvíte se na konci.

V pátek po obědě, ke kterému nám Honza nasmažil řízky, jsme se věnovali programu přímo v Honorovském sídle. Účelem bylo trochu čarovat (plnit úkoly), protože během dopoledních výprav jsme neunikli pozornosti mudlů, a tak to bylo třeba všechno napravit.

Nejprve byla na řadě takzvaná minutová hra – účastníci se rozdělili do dvou týmů (nazvaných podle nejmenších členů tým Valentýnka a tým Přemík) a během jedné minuty plnili různé úkoly. Například se měli dotýkat země jenom určitým počtem rukou a nohou, zvedat nejmladšího a nejstaršího člena týmu do vzduchu, sníst tři rohlíky (přičemž ten, kdo jedl, rohlík nesměl držet), měnit si oblečení (nejodvážnější byla Brianag, která si dokázala vyměnit oblečení s tříletou Valentýnkou), nanosit v dlaních kýbl vody a tak podobně.

Jenomže se nám ta minutová kouzla poněkud zvrtla a účastníci v obou týmech nám onemocněli slepotou a němotou. Další úkoly tak plnili poslepu a mlčky, zato bez časového omezení. Takto indisponovaní museli například obejít celý dvůr.

Pohled do zákulisí: Ano, občas se i nám organizátorům hodí chvilka klidu a hlavně ticha. 

Nakonec se podařilo vyléčit slepotu, ale němota zůstala. Tak musely oba týmy splnit další úkoly, jako bylo třeba sepsání měst, ze kterých k nám přijeli (ano, mlčky) nebo seřazení členů týmu podle měsíce, ve kterém se narodili.

I němota se nakonec podařila vyléčit, ale účastníky semináře to stálo ochromení dominantní ruky… a takto hendikepováni museli přelívat vodu z kyblíků do džbánků. A pozor, pozadu!

Nakonec ale vše dobře dopadlo a večerní grilovačku jsme si již všichni vychutnali bez omezení. A že stála za to! Grilmaster Honza se opět činil a všichni jsme se olizovali až za ušima.

Sobotní dopoledne jsme věnovali vzpomínání na věci, které na hradě byly a už nejsou. Nebo byly daleko více využívané. A tak jsme si zahráli famfrpál postaru (Znáte to, prostě se klikalo. Jenom klikalo. Akorát jsme teď místo kliků použili křížky dělané na papír.), navštívili jsme letovou plochu a vrátili se ke zraněním z předchozího dne (jako bychom navštívili Silácký ring).

Takže proběhlo týmové sbírání písmenek, zatímco druhý tým bránil (ano, stříkací pistolky opět na scéně), křížkování (a hlavně povzbuzování chytačů) a chňapková štafeta.

Odpoledne pak již bylo věnováno přípravě závěrečné slavnosti a pro zájemce bylo připravené školení o zbraních a rozdělávání ohně bez sirek a zapalovače (a bez Incendia) pod vedením Honzy.

Také všichni kolektivně četli Denního bonzáka, kterého přivezl pan Midar.

Pohled do zákulisí: Já z toho sobotního odpoledne moc nevím, já byla v kuchyni a mazala jednohubky. Se zmáčeným Midarem nemám rozhodně nic společného. 

A závěrečná slavnost? Nebo spíš závěrečná hostina?

Bylo jídlo, byla tombola, bylo vyhodnocení. Nejvíce hlavolamů vyřešil pan Olík a nejlepší báseň (podle hlasitosti potlesku) o putování mudlovským městem složil tým Přemík, jehož členem byl Nebelbrach Mechacha.

Poděkovali jsme účastníkům – těm, co s námi jezdí stabilně i těm, co přijeli poprvé a neutekli. Vyhodnotili jsme, kdo nám nejvíc pomáhal, kdo byl nejmladším účastníkem a prostě všechno. Jako odměny se rozdávaly fialové (samozřejmě výherní) lístky do tomboly.

A pak už přišla neděle. Čas úklidu, loučení a odjezdů. Někteří tak moc nechtěli odjet, že si v Honorově nechali svoje věci. Ale bylo to marné, návrat do reality musí být.

A co se do líčení průběhu letňáku nevešlo?

Mudla Honza se rozhodl pro inovaci a místo sov se nám snažil vnutit mudlovský vojenský telefon. Má dosah až 500 kilometrů! Když máte dost dlouhý kabel.

Honorovské sídlo obývají kromě madam Silvinky a Honzy také hafoň Bart a kocour Burizon. Bart si rád hraje s klackem a Burizon se rád nechává hladit.

Spí se ve Velké síni, která po zbytek roku funguje jako garáž. Spát můžete, kdy chcete a jak dlouho chcete, ale počítejte s tím, že vám to může cokoliv překazit.

Pohled do zákulisí: Když jste organizátor a dostatečně vehementně odmítáte spát v garáži, máte šanci, že vás madam Silvinka uloží jinam.

Těšíme se zase za rok!

Za chvíli to vypukne.

Asi má hlad.

Vodní pistolky měly úspěch.

Vyhodnocení výpravy po mudlovském městě.

Jste slepí a němí a musíte se napít ze skleniček před vámi…
každý z jiné!

Pořád jste slepí a němí a musíte obejít dvůr.

Kuchyně při přípravě grilovačky.

Sobotní snídaně uprostřed nájezdu hladovců.

Pokyn zněl jasně: nesmí projít!

Eivli prošla.

Pořád bráníme.

Neprojdeš dál!

Eivli s Elizkou hrají famfrpál postaru.

Denní bonzák…

…zaujal!

Příprava závěrečné hostiny.

Ansí se usmívá, Míďa se schovává za igelitem.

Závěrečná hostina.

Závěrečná hostina a zvědavý Bart v pozadí.

Tombola.

Pro Denní věštec
Felicitas Frobisherová