V letošním školním roce zažil hrad jednu z vůbec nejzajímavějších podívaných v oblasti boje o titul Snaživce. Teprve jedenáctiletá žlutá prvačka Viridis jako první hradní potomek zvítězila v boji nad ostřílenou dvojnásobnou držitelkou titulu Bibi Anne o pouhých 150 bodů. Jak tento úspěch vnímá ona? Čím to, že se ihned po vítězství odebrala do mrazivých končin? A co na to její maminka? To vše a mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.
Letošní boj o jeden z nejprestižnějších hradních titulů byl velmi zajímavý hned z několika důvodů. Zúčastnila se ho prvačka proti ostřílené snaživkyni, v boji nakonec zvítězil vůbec poprvé v historii hradní potomek dřívější snaživkyně, rozdíl bodů byl opravdu malý a vítězka se navíc krátce po svém úspěchu odebrala do mrazivých končin, aby se na hrad mohla vrátit její maminka. Vydala jsem se tudíž dobře oblečená k mrazivým končinám, abych si se slečnou Viridis o tomto jedinečném uplynulém období popovídala, a řeknu vám jedno… Zima je v mrazáku skutečně velká! Rozhovor se nám však nakonec přes zmrzlé prsty i nosy podařilo úspěšně dokončit. Přeji vám tudíž příjemné počtení!
Denní věštec: Krásný den, slečno Viridis. Moc děkuji, že jste si na mě dnes udělala čas. Scházíme se zhruba v půlce léta, kdy už jste se rozhodla zamířit do mrazivých končin. Jak se máte? Užíváte si mrazák? Co jste dosud podnikla o prázdninách?
Viridis Am Reevesová: Dobrý den, madam Ari, já děkuji za pozvání. V mrazáku je naprosto nádherně! Nikdy jsem netušila, jak příjemné to může být v mrazivých končinách. Žádných 30 ve stínu, což mi vyhovuje. – mrazivě se uculí –
Můj program na prázdniny byl opravdu velkolepý a mám ho splněn tak ze 3/4… nově s maminou chováme dinosaury, byly jsme za babičkou, před mrazákem jsem si zajela do starověkého Egypta, pořídila jsem si kočku, jela jsem na expedici, která zahrnovala chov salamandrů, a jistě vás potěším, když řeknu, že jsem se věnovala i sama sobě a především odpočinku a spánku. – mrkne zamrzlým okem –
Denní věštec: To zní krásně! – uculí se – Společný rozhovor jsme domluvily především kvůli vašemu velkolepému úspěchu v podobě vítězství titulu Snaživce, k tomu vám mimochodem moc a moc gratuluji! Není žádnou novinkou, že se vám podařilo titul získat hned v prvním ročníku, navíc za Mrzimor, který má snaživců ze všech kolejí nejméně. Jak tento svůj úspěch vnímáte a jaký byl pocit, když vás pan ředitel na slavnosti skutečně vyhlásil jako vítězku?
Viridis Am Reevesová: Moc děkuji za gratulace. – opět se usměje – Pocit to byl opravdu neskutečný! Byla jsem šťastná, že jsem to dokázala, a hlavně že už to bylo za mnou! – zasměje se – Víte, kdyby tehdy mamince vyšlo to, co měla v plánu, nikdy bych Snaživce nezískala. K její smůle a mému štěstí jsem ale studovat mohla a titul Snaživce si zkusila vybojovat. A ono to vyšlo. To, že mé jméno pak zaznělo na slavnosti, byl krásný pocit a ještě hřejivější byly gratulace od hradních obyvatel a především koleje. Byl to opravdu příjemný pocit. A děkuji všem, kteří mě podporovali. – znovu se usměje a lehce se pokloní směrem k hradu –
Denní věštec: Říkáte, kdyby vyšlo mamince… co si pod tím můžeme představit? – usměje se –
Viridis Am Reevesová: – přemýšlí, zda to může říct… ale co, než ji maminka v mrazáku najde, tak určitě vychladne… – Ucházela se o post supervisora soutěží. – práskne to –
Denní věštec: Wow, to je tedy úplně alternativní realita! – kouká – Co myslíte, že by se v takovém případě vlastně na hradě všechno změnilo?
Viridis Am Reevesová: Nejspíš bych nenastoupila do prváku a jela opět na nějaké stáže do ciziny. Jezdím tam ráda, dost se tam toho dozvím… ale moc jsem si přála studovat a poznat nové kamarády, takže jsem vlastně i ráda, že to mamince nevyšlo… – zapřemýšlí, zda to není sobecké… – I když ona z toho rozhodnutí byla hodně zklamaná a bylo mi jí v tu chvíli opravdu líto. Ale prý už to překonala, protože můj úspěch je vlastně i částečně její… však mi dala dobrou přípravu, abych zvládla studium tolika předmětů. – znovu se usměje –
Denní věštec: To zní, že jste se s tím vlastně obě moc hezky vyrovnaly! – usměje se – Jak vás vlastně napadlo bojovat o Snaživce hned v prvním ročníku? Šla jste do registrace s tím, že byste titul ráda získala?
Viridis Am Reevesová: To, že budu bojovat o Snaživce, mělo takovou postupnou tendenci. Nejprve jsem dostala svolení vést PON klub. Nechtěla jsem jen osm předmětů, chtěla jsem jich víc… Zde se asi zrodil plán jet na Snaživce (všemu tomu pomohla sova od maminky, kdy mi psala, že post SS je pro ni uzavřen)… Můj seznam předmětů se postupně rozrůstal, protože mě zajímalo snad úplně všechno. Díky Merlinovi, že se začaly předměty zaplňovat. – zasměje se – A pak, když už jsem myslela, že mám předmětů dost, nastoupila Bibi a začal růst její počet předmětů a já nesměla zůstat pozadu. – směje se –
Denní věštec: Zajímavé! – píše si – Jak myslíte, že by se pro vás boj vyvíjel, kdybyste neměla konkurenci v podobě slečny Bibi? Určitě se k ní ještě později podrobněji dostaneme. – usměje se –
Viridis Am Reevesová: – zamyslí se – I když byly předměty lákavé, nejspíše bych jich měla méně. Rozhodně bych měla více spánku a některé soutěže bych nejspíše vůbec neudělala. – zasměje se – Jinak bych asi nic nezměnila, stále bych se snažila jít do všech úkolů i soutěží tak, jak jsem šla… V některých úkolech by se to možná i zlepšilo a rozhodně bych neměla tolik omluv, protože bych více stíhala. – zasměje se –
Denní věštec: – směje se spolu se slečnou – Vaše vítězství provází velmi zajímavé prvenství, jste totiž prvním hradním potomkem, který toto ocenění získal. Jaké je pro vás toto vědomí? Jak to vnímá vaše maminka?
Viridis Am Reevesová: Vážně? To mi tak ani nějak nedošlo. – tváří se překvapeně – Vlastně je to taková malá challenge i pro ostatní hradní potomky. Viděla jsem třeba, že se na hrad registruje dcera madam z Borové, třeba i ona bude chtít jet na Snaživce. – usměje se –
Mamka je za mě šťastná a samozřejmě se tak trochu dme pýchou, že na tom má částečně podíl. Než jsem nastoupila na hrad, tak mě toho hodně naučila. – usměje se se vzpomínkou na maminku, která se teď určitě topí v pergamenech a hodnotí soutěže –
Denní věštec: Ano, je to tak! – usměje se – Zároveň je třeba říct, že jste tím pádem úplně první rodinné duo z Mrzimoru, které získalo Snaživce. Reevesová je za Mrzimor v Síni slávy zapsaná nadvakrát. Jak tuto skutečnost vnímáte?
Viridis Am Reevesová: Hezky se na to dívalo, když jsem ještě mohla do Síně slávy. – zasměje se – Já ale pevně doufám, že to v Mrzimoru probudilo další jezevce, kteří do toho půjdou. Chtělo by to tam víc žlutých jmen, ať stavy snaživců nějak vyrovnáme. – zasměje se a vzpomene si na úkol do Bodohrocení a hrůzná procenta u žlutých bodohrotičů/Snaživců –
Denní věštec: To je moc hezká myšlenka! – uculí se – Co pro vás v průběhu uplynulého roku bylo nejtěžší a co naopak nejsnazší?
Viridis Am Reevesová: – zamyslí se – Nejtěžší bylo najít nepočmáraný pergamen, abych mohla napsat další úkol. –směje se – Ne, promiňte, nejtěžší byl moment, kdy to na mě spadlo a já si řekla, že už na to nemám, že už dál nechci… taková tíha, naštěstí jen asi jednodenní nebo dvoudenní. Nejsnazší pak úkoly, které se psaly samy… takové ty, které vám sednou, ani nevíte jak. Naštěstí jich bylo vždy více než těch, kdy jsem musela zatnout a přemoci se. – usměje se –
Denní věštec: Co v boji o Snaživce zpětně považujete za své nejsilnější a co za své nejslabší stránky? Jak jste tyto skutečnosti zapojila do svých taktik v boji o titul?
Viridis Am Reevesová: Nejsilnější stránkou bylo asi rozložení času, což se v jednu chvíli jevilo i jako nejslabší stránka, když jsem se snažila odolávat pokušení dělat něco jiného. Byla jsem na svůj systém fakt pyšná… i když zahrnoval méně času na spánek. Dalo se to. – usměje se –
Čas na nikoho nečeká, a když mi v jednu v noci zel pergamen prázdnotou a já na něj jen civěla, bylo mi jasné, že je čas jít spát.
Denní věštec: To zní jako relativně férové nastavení v rámci toho boje! – směje se – Rozhodně se nedá říct, že byste si Snaživce tvrdě nevydřela. Celý rok jste o titul bojovala se slečnou Bibi Anne, která už na svém kontě dva Snaživce má, zároveň je mnohaletou studentkou školy. Jak jste ji jako soupeřku vnímala? V čem jste spatřovala své výhody oproti ní a v čem naopak nevýhody?
Viridis Am Reevesová: Vnímala jsem ji jako rovnocennou soupeřku, dokonce jsem jí v jednu chvíli i gratulovala, protože jsem měla pocit, že to bude právě ona. – usměje se –
Možná byl mou výhodou právě onen čas, rozvržení a také to, že jsem začala soutěže vypracovávat hned od prvopočátku. Vynechala jsem vlastně jen jednu jedinou soutěž na body. A možná bylo mou výhodou i to, že já si mohla vybrat z obrovské škály předmětů a ona jich už měla hojně dostudováno. – zasměje se –
Nevýhodou pak byly zkušenosti. Už ty profesory tak nějak znala, věděla, co od nich může čekat. Já sice dostala nějaké doporučení od maminky, ale za jejích studijních let byli profesoři trošku jiní. – uculí se –
Denní věštec: Jakou soutěž jste vynechala, prozradíte nám? – zasměje se – A jaké největší lekce vás hrocení v uplynulém roce naučilo? Je třeba něco, na co jste si přišla a opravdu jste to nečekala?
Viridis Am Reevesová: – vytáhne si tabulku soutěží za minulý školní rok a hledá název soutěže – Monkeytype, datum ukončení 11. 3., soutěž byla za 8 bodů. Byla to soutěž, kdy jsme měli psát všemi deseti a za určitý čas přepsat text. Neumím psát všemi deseti, i když jsem soutěž zkoušela několikrát, na bodové hodnocení jsem nedosáhla. – nejistě se usměje –
Hlídat, hlídat, hlídat… hlídat si pergameny před škrknami, když Vám seberou 7palcový text vlastních myšlenek, už je nedokážete najít zpět…
Nečekala jsem, že budu mít za jeden rok tolik prací v archivu! Netušila jsem, že z bleskového nápadu může vzniknout něco výjimečného a že tím profesora či profesorku natolik oslním… moc mě to tehdy těšilo, že se má práce líbí. – široce se usměje a už vůbec nevnímá chlad –
Denní věštec: Ach, to byla zákeřná soutěž! Co vás v boji nejvíce bavilo? Bylo naopak něco, co jste dělala skutečně s odporem?
Viridis Am Reevesová: Kreativní tvoření! Úplně mě to pohltilo a naplňovalo. Jsem kreativní duše po mamince a jsem za to ráda. Ráda něco tvořím rukama, i když ne vždy to vypadá tak, jak chci.
S odporem… – přiblíží se k madam Ari a tiše špitne – AI soutěže… snad mi madam Veronica odpustí, ale já tomu AI prostě nepřišla na chuť! Když pak vypsala soutěž Můj poskok AI za 60 bodů… chtělo se mi vážně brečet. Dělala jsem ji několik dní. Naštěstí v ní byla zakomponována i kreativní část, takže se má dušička vyřádila alespoň z poloviny. – směje se –
Denní věštec: To chápu, v těch jsem taky nikdy nebyla přeborníkem. – kývne – Jaké předměty jste si oblíbila nejvíce? A jaké jste třeba nečekala, že vás budou bavit, a nakonec bavily? A co profesoři, máte za ten intenzivní rok své oblíbence?
Viridis Am Reevesová: S odstupem času musím říct, že předměty jsem měla ráda všechny, každý mi svým způsobem něco sdělil. Jiný více, jiný méně.
Já si vybírala předměty, u kterých jsem počítala s tím, že mě budou bavit a opravdu bavily. Tam, kde to za mě pokulhávalo, jsem napsala do hodnocení na konci roku. – usměje se –
Nerada bych vyjmenovávala, protože bych asi na někoho zapomněla a to bych nerada. Ale moc si vážím zpětných vazeb od madam Nerysky. Samozřejmě bylo více profesorů, kteří svými zpětnými vazbami na úkol udělali hned svět lepším… ale slova madam Nerysky byla něco víc. – usměje se –
Denní věštec: Tak to moc doufám, že se ke kolegyni vaše chvála dostane! – usměje se – Řada studentů, kteří titul získají v nižších ročnících, se následně stává poměrně výraznými tvářemi kolejních vedení. Vy jste se však místo působení v zasedačce rozhodla odejít do mrazivých končin a vypustit zpátky na hrad maminku. Nelákala vás někdy první varianta? A nemrzí vás toto rozhodnutí? Jak jste k němu vůbec s maminkou došly?
Viridis Am Reevesová: Nene, kdepak… člen vedení je něco, co pro mě není. – oklepe se a zasměje – Samozřejmě mě mrzí, že jsem odešla do mrazáku, protože jsem si našla spousty nových přátel… ale tak nějak jsem vnímala, že to mamina potřebuje víc. Že když jí nevyšel ten post, tak by třeba mohla zkusit něco dalšího, nového… kdo ví. – usměje se – Každopádně není všem dnům konec, a když maminka přece jen nenajde to štěstí v tmavě fialovém plášti, třeba se vrátím já k tomu žlutému. – mrkne –
Denní věštec: Jaká by byla vaše vysněná kolejní funkce, kdybyste náhodou někdy ve vedení působila?
Viridis Am Reevesová: Jééé, to jsem psala i do jednoho z úkolů… kdybych se náhodou ocitla ve vedení, tak určitě pokladník! – směje se –
Denní věštec: Vidíte, čím to, že pokladník?
Viridis Am Reevesová: Vystudovala jsem Pokladničení a vím už skoro všechny finty na to, jak chránit kasu před rozhazovačnou kolejí! – směje se – A taky bych konečně mohla říct, že mám klíče od pokladu… – uculí se –
Denní věštec: Tak to je dobrý základ! – směje se – Hrad samozřejmě nabízí mnohem více než studium. Čím dalším jste se ráda bavila? Máte třeba nějakou oblíbenou hradní aktivitu a naopak nějakou, které se obloukem vyhýbáte?
Viridis Am Reevesová: Já jsem si řekla, že se nebudu ničím jiným rozptylovat, studium bylo na první příčce… ale nakonec jsem si moc oblíbila kagíky, týdenní výzvy a kolejní tréninky také měly něco přitažlivého. – usměje se –
A asi jsem úplně nenašla činnost, které bych se vyhýbala. Zkoušela jsem se dostat i do sklepení, ale pro prváky je zapovězené. – posmutní, ale nakonec se usměje –
Denní věštec: V současnosti pobýváte v mrazivých končinách. Jak jste se s maminkou na tomto postupu dohodly? Plánujete se v budoucnu na hrad vrátit zpátky? A kdy vás případně můžeme očekávat?
Viridis Am Reevesová: Když jsme trávily s mamčou ten týden u babičky, tak jsme se shodly na tom, že je nejvyšší čas, vydat se na nějakou tu stáž a nasbírat zkušenosti. Pojedu do Paříže do tamní pobočky sv. Munga a budu se věnovat lékouzelnictví. Maminka by tam měla odjet se mnou a získat nějaký certifikát. Ještě uvidíme, jak to dopadne.
V budoucnu se chystám na hrad vrátit, ale tento rok to nejspíše nebude. – pokrčí rameny –
Denní věštec: Reevesovskou vilku opět obývá vaše maminka. Jak se jí na hrad vracelo a co má teď v plánu ona, prozradíte nám to? Co třeba taková výuka v Bradavicích? Nebo snad odjezd s vámi znamená vydání se do mrazivých končin?
Viridis Am Reevesová: – potutelně se usměje – Jasně že prozradím! – zasměje se – Maminka učit ještě neplánuje. Plánuje vypisovat logické soutěže, protože jsem jí říkala, že těch bylo za můj rok poskrovnu… plánuje vypsat nějaké nové semináře a napsat pár kvízů. Sice ke konci srpna odjede se mnou do Paříže, ale do začátku školního roku je zpět v Bradavicích. Ona na té stáži bude asi jen týden, aby získala ten certifikát. Já si hodlám Paříž užít minimálně měsíc, nebo dokud mě nevyhodí. – zasměji se –
Denní věštec: Tak to je krása, moc si to užijte! – usměje se –Pomalu ale jistě se blížíme ke konci. Vzhledem k tomu, že v rodině máte hrocení tak trochu v krvi, by mě zajímalo, máte třeba nějaké tipy a rady pro budoucí hrotiče? Případně oceníme i pár jmen, která by zaručeně měla boj o titul v budoucnu podle vás zkusit!
Viridis Am Reevesová: Byla bych moc ráda, kdyby to zkusili žlutí PONíci… ať už z té mladší generace jako Val, Peti… tak ti starší jako Berti, Enid, Olivka… Bylo by zajímavé tam vidět i Freyu Reeves či Envy Reeves… tolik Reevesových! – rozchechtá se – Myslím, že by na to měla i Lily Starling – usměje se –
A co se týče tipů a rad… každý toho snaživce jede trochu jinak… osobně doporučuji rozvrhnout si čas, promluvit si o tom s mudly, rovněž si uvědomit, že snaživec není o tom zapsat si 50 předmětů a plnit je napůl. Hodně profesorů investovalo čas, chuť a energii do psaní výkladů a úkolů, a i když jedu na Snaživce, mělo by být vidět, že jsem si na úkolu dala záležet.
Jen o úkolech to není… nezapomeňte na soutěže, tvoří zhruba polovinu veškerého snažení. Zkrátka se pořádně zamyslete, zda chcete půl roku života věnovat Hogu a boji o Snaživce, není to lehká cesta, obzvláště pak, pokud proti někomu bojujete. – usměje se –
Denní věštec: Krásně řečeno! – usměje se – Mnohokrát děkuji za to, že jste si na mě dnes udělala čas, a přeji vám spoustu dalších úspěchů. Pokud byste chtěla čtenářům na závěr něco vzkázat, teď je na to ta pravá chvíle.
Viridis Am Reevesová: Děkuji, já vám přeji mnoho redaktorských úspěchů a rovněž pořádné studenty. – usměje se – Čtenářům děkuji, pokud dočetli až sem, a těším se, že se zase někdy shledáme na hradních pozemcích. A zdravím celý Mrzimor! Očekávám nějaké drby, v mrazáku je občas nouze o šťavnaté klepy! – zasměje se –
Slečně Viridis ještě jednou mnohokrát gratuluji ke krásnému úspěchu a přeji jí, aby se jí na dalších cestách moc dařilo, ať už povedou kamkoliv. Věřím však, že o ní neslyšíme naposledy!
Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette