Nebojte se, nechceme do vás hustit další rady, jak šílet na Vánoce. Toto je reportáž z předvánočního srazu v Praze. Že jste tam nebyli? Vaše chyba. Ale můžete si alespoň přečíst reportáž.
Předvánoční šílenství 2024, tak nazval svůj sraz Midar Kilahim. Vypsal ho už během léta a v jeden moment bylo přes třicet přihlášených. Postupně však odpadali vlivem nemocí i mudlovských povinností, a tak se nás 7. 12. 2024 v Praze sešlo 20 včetně dětí (hojná účast!) a jejich známého únosce Michaella.
Sešli jsme se ráno na Václavském náměstí, které pan Míďa pro ztížení (prý hlavně mého) pohybu mezi mudly nechal rozkopat a přehradit zábranami. To nám ale nezabránilo v tom, abychom se sešli pod pravou zadní nohou koně a s tradiční bradavickou téměř půlhodinkou vyrazili na dolní část náměstí, kde jsme objevili první stánky s nejrůznějším zbožím, především pochutinami. Po kontrole času (protože gentlemani nepijí alkohol před polednem) a konstatování, že přítomné dámy Susan, Emily a možná i Klotylda nejsou gentlemani, si zletilí účastníci dali, na co měli chuť, někteří i svařák.
Pak jsme se přesunuli na náměstí Staroměstské, kde jsme si nejprve prohlédli slavný orloj, který je prý jedním z největších turistických zklamání na světě, a pak se vypravili mezi stánky. Pro případ, že bychom se navzájem poztráceli, stanovil p. Míďa místo shledání u Mariánského sloupu. Mně speciálně vysvětlil, že u sloupu, ne na sloupu. Protože já asi vypadám na to, že běžně lezu na sloupy na náměstích. Hned v prvním stánku na náměstí jsem si koupila vykrajovátko dinosaura, ale s madam Any a Brianag bychom jim to tam vykoupily všechno, protože ta vykrajovátka byla naprosto úžasná. Pak už nás našly madam Ansí se Silvinkou (ano, u sloupu) a po kratší diskuzi mezi mnou a panem Míďou, jestli je klasická příchuť Nutella s kokosem, nebo Nutella s banánem (s banánem, pochopitelně že s banánem), a po páně Midarovo přiznání, že smyslem jeho života je mě vytáčet, jsme pokračovali dále.
Další zastávkou bylo náměstí Republiky a menší (a o to příjemnější) trhy u Palladia. Tam jsme objevili skvělou pochutinu, smaženou čočku, a spousta z nás si ji zakoupila na mlsání domů. A protože jsme již byli všichni uchození a hladoví, byl čas na oběd. Navštívili jsme tedy blízkou restauraci, kde jsme se nakrmili a pořádně si popovídali. Mia se poté pokusila zaplatit oběd mladším ze svěřených dětí, ale nakonec přeci jenom ty mudlovské peníze vytáhla.
Před restaurací na nás čekala rodinka Lopezových (ti se asi najedli jinde) a všichni jsme vyrazili na náměstí Míru. Protože nejsme žádné lemry, vyrazili jsme pěšky. Vzali jsme to přes Hlavní nádraží, kde se odpojili Indris a Michaell, kterým jel vlak domů. Po pochodovém cvičení na náměstí Míru a zjištění, že všichni obyvatelé Prahy, kteří byli doposud doma, vyrazili na trhy a právě na toto náměstí, se nejprve odpojila Mia s dětmi a následně i já se Silvinkou. Popřály jsme tedy všem hezké svátky, vše nejlepší do dalšího roku a vyrazily směr mudlovské domovy.
Pro Denní věštec
Felicitas Frobisherová