Tajemná místnost v Prasinkách
Vrátil jsem se od „Chytráka“
na ošetřovnu zašel,
litry krve doplněny,
jako bych je našel.
Kamarádu vrátil koště,
od upíra získané,
co ale když na mém účtu
opět bída nastane?
Naposledy do Prasinek,
vydám se na brigádu,
cestou na ni nasbírám si
čerstvá jabka na sadu.
Jdu pomalu, jablko chroupám,
malinku si zajdu,
na penízky v mysli doufám,
jestli práci najdu.
Napadají mě zlé chmury,
jak zaplatit nájemné,
když v tom náhle ocitám se
v místnosti tak tajemné.
Když jsem asi jabko jedl,
jak jsem sadem kráčel,
propadl se do místnosti,
jejž bych sotva našel.
V té místnosti jedny dveře,
co za nimi čeká?
Pomyšlení na nejhorší,
dost mě k smrti leká.
Naštěstí se uklidňuji:
„Neblbánkuj prostě,
vidíš, že tam přede dveřmi,
leží dobré koště.
Popadl jsem koště do dlaní,
pevně proutky sevřel,
druhou rukou kliku popadl
a dveře otevřel.
Další místnost, spíše tunel,
jedna židle jedna skříň,
na ní napsán nápis prostý
létací je tady síň.
Pod ním drobným písmem stojí
začni vskutku od píky,
nasedni si na košťátko,
zkus si chytnout terčíky.
Nasednul jsem na košťátko,
vyletěl na dráhu hned,
podařilo se mi chytit
terčíků čtyřicet pět.
Myslím si to špatné není,
ale dosti radovánek,
na brigádu musíš zajít,
po práci pak sladký spánek.
Zaparkoval jsem pak koště,
proutky jsem mu očistil,
nevím, zda -li dostanu se
do Prasinek za pár chvil.
Projdu dveřmi, ty pak zavřu,
košte na zem pokládám,
za odchodem do Prasinek,
k rychlosti se nabádám.
Nyní zase nové dveře
tyčí se tu z šera,
projdu jimi, v Prasinkách jsem,
no, není to nádhera?
K agentuře Žlutá tlapa,
rovnou jsem se vypravil,
nechápu, co zas se stalo,
čím jsem si to zavařil?
Vejdu přímo, slušně zdravím,
kapsy plné jablíček,
v tom na moji smělou hlavu,
dopadl tvrdý políček.
„Kdepak jsi k těm jabkům přišel?“
tázal se pan vedoucí,
já jsem strachy pravdu řekl
vida pohled vědoucí.
„Prosím, jabka natrhal jsem
v krásném sadu za lesem.“
Pan vedoucí nezdál se mi,
odpovědí potěšen.
„To je můj sad, nezdárníče!“
vedoucí začal hromovat,
„Jak ses mohl opovážit,
jablka si natrhat!“
„Nyní žádáš o brigádu,
copak Ti dám za práci.
Vypadni neb přetáhnu Tě,
rob si z jiných legraci!“
Zase malér, to je špatné,
další věc tak hrozná.
Copak všechna jablka,
ten vydřiduch si pozná?
Na malého ležáčka,
v hospůdce se zastavuji.
Na brigády v Prasinkách,
pozvolna pak rezignuji.
Není mi tu zjevně přáno,
abych peníz vydělal si.
Vrátil jsem se proto k Tlapě –
vedoucího poslal kamsi!