Co si madam Freya odnesla ze studentských let? Co by dnes udělala jinak? A proč by měl famfrpálový kapitán vždy bojovat za své hráče? Přinášíme rozhovor s jednou z nejvýraznějších osobností našeho hradu.
Denní věštec: – vkročí do Medového ráje a u pultíku s krabičkami čokoládových žabek si všimne madam Freyi – Krásný den, madam Freyuško, honí vás mlsná? – pobaveně kývne směrem k žabkám –
Freya Reeves: Hezký den, slečno Prin. – usměje se – No, ano. A navíc jsem zjistila, že mi chybí žabky do série, a tak si říkám, že bych mohla zkusit štěstí a pár si jich koupit. A taky mám tak trochu pocit, že mi hradní obyvatelé v čele s naší milou kolegyní Barb nedovolí žabky sníst, takže si budu muset přikoupit ještě něco dalšího. – usmívá se – Máte nějaké doporučení?
Denní věštec: Já mám ráda cukrové brky. – nasměruje madam Freyu přímo k plechovce s nimi – Ty žluté jsou vanilkové! No a když jsme u těch brků… – dramaticky vytáhne z hábitu svůj psací i s bonzbločkem a culí se na madam –
Freya Reeves: – rozzáří se – Cukrové brky? A mají i karamelové? – ptá se s nadějí v očích a prohlíží si příchutě, pak si uvědomí, co drží slečna Prin v ruce, a rozšíří se jí oči – Že tohle byla nějaká lest, slečno Prin? – zacuká jí koutek rtů v úsměv –
Denní věštec: Ano, byla. – směje se – Ale v klidu si nakupujte, já vám prostě budu jen pořád v patách. – pokusí se o nevinný úsměv a začne s první otázkou –
Co zásadního se pro vás změnilo ve chvíli, kdy jste se stala zaměstnankyní?
Freya Reeves: – chvíli nad otázkou přemýšlí – No rozhodně zákaz jít do kolejní místnosti. Ještě teď tam párkrát zavítám, jen aby mě Buclatá dáma s láskou odporoučela do mého pokoje. Ale co se rozhodně změnilo dost, jsou povinnosti. Hlavně když člověku přijde přes padesát vypracování u jedné soutěže! Za což jsem ale mimochodem moc ráda a děkuju všem, kdo jsou vlastně ty soutěže ochotni dělat! – usmívá se – No takže když to srovnám se svým jedním úkolem za čtrnáct dní, který jsem musela vypracovat jako studentka, sedím teď nad opravováním hodiny, abych studentům vrátila jejich čas nad mými soutěžemi alespoň ucházejícím komentářem. A doufám, že se mi to aspoň trochu daří.
Denní věštec: Ty bláho, to si vůbec neumím představit! Takových vypracování! Ale stejně vám závidím, že nemusíte dělat domácí úkoly. – směje se –
Co si ze studentských let odnášíte?
Freya Reeves: – zamyslí se – To je ale pěkně záludná otázka. Já myslím, že mi studentská školní léta hodně dala. Nejen že jsem se zdokonalila ve věcech, o kterých jsem vlastně ani nevěděla, že bych je mohla umět, ale taky jsem si tady našla hodně přátel. Občas přišla nějaká krize, ale v důsledku si myslím, že mě spíš nakonec posilnila a ukázala, co je vlastně v životě důležité. Ta školní léta byla vážně takovou lekcí do dospělosti. Nevyměnila bych to vůbec za nic.
Denní věštec: Ani mě by nenapadlo, že budu někdy dělat některé z činností, které díky naší škole dělám. Třeba vyrábět koště! – se smíchem narazí na jednu z aktuálních soutěží madam Freyuš – A pod tu poznámku o přátelích bych se podepsala.
Je něco, co byste dnes udělala jinak?
Freya Reeves: Ano, rozhodně. Víc bych bojovala za určité věci. – chmurně se usměje – Ale nejspíš už je pozdě litovat, že jsem nějaké věci neudělala. Prostě se s tím musím smířit a ponaučit se pro příště. Ale i když mnoho věcí nedopadlo podle mých představ, přesto celkově na studentská léta vzpomínám ráda.
Denní věštec: Tak to je hlavní. – usměje se –
Na jaký moment z kolejního života vzpomínáte nejraději?
Freya Reeves: – zamyslí se – Tak to je ale opravdu velice složitá otázka. Těch momentů bylo tolik, že se mi těžko vybírá ten nejlepší. Ale nejspíš to bude to, když jsme poprvé za mé přítomnosti v týmu vyhráli famfrpálový pohár. To byla velká euforie. Zdá se mi, že ty emoce jsou nejvíc vidět, když se sejde celý tým a slyšíme vzájemné reakce. To se nedá ani popsat. To se musí zažít.
Denní věštec: To máte pravdu, první vítězství ŠFM je také jedna z mých nejoblíbenějších vzpomínek. – zasní se –
Vy sama jste působila jako kapitánka kolejního týmu. Co pro vás tato role znamenala?
Freya Reeves: Milovala jsem to. Měla jsem dost plánů, které jsem chtěla zrealizovat, ale bohužel se dost věcí neuskutečnilo. Zároveň mě mrzí, že rozdělané věci nedotáhli do konce kapitáni po mně, takže práce některých lidí přišla zatím vniveč. Snad se to změní. Jinak jsem byla jako kapitánka ve svém živlu. Měla jsem skvělý tým, partu lidí, kteří stáli při sobě a podporovali se. Skvělou zástupkyni Jane Oak, se kterou jsme byly sehrané a pomáhaly si. Na svou éru kapitánství si nemůžu stěžovat a moc ráda na ni budu vždycky vzpomínat.
Denní věštec: S Janí jste snad pro sebe byly stvořené. – přitaká – A to podle mě rozhodně není samozřejmost.
Co je podle vás pro funkci kapitána nejdůležitější?
Freya Reeves: To je docela těžká otázka. A myslím, že sama nedokážu jednoznačně odpovědět. Pokud to vztáhnu na sebe a na to, jak jsem vnímala famfrpál svýma očima, když jsem byla kapitán, chtěla jsem hlavně to, aby si to hráči užili. Hrát famfrpál by neměla být povinnost a ani stres. Chtěla jsem to hráčům co nejvíce zjednodušit. Žádné počítání zkušeností, protože to zdržuje a většina to stejně neudělá. Kapitán by měl mít hlavně chuť pro své hráče něco udělat. Není to jen o tom, že říkáte, co kdo má dělat, ale přemýšlet i o tom, jak odměnit jejich snahu. Já jsem si moc vážila všech, kteří chodili na tréninky, a všech, kteří třeba přišli na zápas, i když celý rok netrénovali. A taky jsem jim to dávala najevo, ať už odměnami, slovy atd.
Za mě by kapitán měl za své hráče bojovat ve všech ohledech. Nejen že jim rozdá úkoly, napíše soupisky a řídí zápasy. Ale jde o to se jim věnovat celou sezonu. Dostatečně je motivovat, vymýšlet a zařizovat jim odměny, soutěže nebo celoročky. Zařídit investici koleje do famfrpálu, protože je to převážně kapitán, díky komu se studenti přidávají do týmu. Pokud je nekvalitní kapitán, nikdo pod ním nebude chtít hrát. Tak to je.
Denní věštec: Svatá pravda. Už vás úplně vidím jako kapitánku nějakého profiligového týmu. – nechá se unést představou –
Vnímáte velký rozdíl mezi kolejním a profiligovým famfrpálem?
Freya Reeves: Musím se přiznat, že ano. Nechci, aby to vyznělo nějakým směrem špatně, ale profiliga se mi zdá prostě víc pohodovější, fajnovější. Tréninky jsou skvělý. Tým jako takový u nás (Ozzových bouchačů, pozn. red.) funguje tím způsobem, že se členové zapojují, jak mají čas a chtějí a vždycky se jako tým domluvíme. Nápady se řeší okamžitě. Není tam ta hierarchie „já jsem kapitán a já rozhoduju“. Takže pokud někdo o profilize přemýšlí, tak rozhodně doporučuju! Já jsem v ní moc spokojená.
Denní věštec: Mám to stejně. Taky si profiligu nemůžu vynachválit. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že si všechny lektvary musíme obstarávat sami. – směje se – Teď už ale z košťat zpátky na zem…
Působíte jako korektorka v čítárně Sub Salix, dříve i ve Lví tlapou. Co vás na korekturách baví?
Freya Reeves: Asi to, že čtu článek nebo nějakou povídku jako první. – usmívá se – Že můžu trošku přispět k tomu, že vyjde na světlo něco, s čím si dal dotyčný práci, vymyslel to a dal tomu prostě něco ze sebe. To se mi na tom líbí nejvíc.
Denní věštec: Je pravda, že i mě baví si články prohlížet ještě před vydáním. – culí se –
Všimnete si chyb i při běžném čtení, nebo umíte „vypnout“?
Freya Reeves: Bohužel vypnout neumím. Je to prostě hluboko zakořeněné. Takže když čtu nějaké běžné čtení, chyby i tak vidím, pokud tam jsou. Někdy mě to pekelně štve, protože si to čtení tak neužiju, pokud je tam chyb opravdu hodně.
Denní věštec: Jaký typ textů se vám opravuje nejlépe?
Freya Reeves: Nejspíš příběhy, vymyšlené světy, povídky. Ty se mi opravují nejlépe, protože k takovým textům mám osobně nejblíže. – usmívá se –
Denní věštec: Byla jste také nákupčí odměn do kolejního kumbálu. Jak se vlastně vybírají ty „správné“ odměny?
Freya Reeves: Myslím, že to hlavně člověka musí bavit. Já nakupování miluju. Navíc jsem měla přehled, jaké odměny si v naší koleji kdo vybírá, protože jsem se pravidelně dívala na záznamy z kumbálu. Každý preferuje něco jiného. A určitě se nejde trefit každému do vkusu, ale myslím si, že jsme tehdy nakoupili vážně hezké věci.
Denní věštec: To teda! A byl perfektní tah zvolit do této funkce vás, která se v módě vyznáte. – potvrdí svá slova pokyvováním hlavy, zatímco loví z misky na pultu nějakou Bertíkovou fazolku, která nebude hnusná –
Ráda čtete romantická fantasy. Máte nějakou oblíbenou knihu nebo autora, kterého byste doporučila?
Freya Reeves: A jéje. To je ale otázka! – směje se – Mám strašně ráda Jennifer L. Armentrout a její sérii Žár těla a ohně. Tu moc doporučuju. Pak klasika Sarah J. Maas. Od ní prostě miluju sérii Dvůr trnů a růží. Ale pozornost si zaslouží i série Handlíř, Koruny Nyaxie anebo série Empyreum, pokud tedy skončíte druhou knihou. Třetí je katastrofa.
Denní věštec: Dvůr trnů a růží mám na seznamu! Akorát se tedy už několik týdnů snažím prokousat Egypťanem Sinuhetem a nějak mi to nejde. – ošije se – A teď na skok k další vaší velké zálibě…
Když pečete dorty, máte raději klasiku, nebo experimentujete?
Freya Reeves: No ono záleží, co přesně myslíte tou klasikou. Pokud máslový krém, tak určitě ne. – usmívá se – Já miluju lehké dorty. Takže nejčastěji dělám tvarohovo-šlehačkový krém. Za mě je nejlepší a dort s ním je prostě skvělý. Ale zkoušela jsem i malinový, čokoládový a karamelový. Nemůžu říct, že bych úplně experimentovala, ale ráda se učím nové věci, takže když mě někdo poprosí, abych upekla něco, co jsem v životě nedělala, prostě do toho jdu! – zasměje se –
Denní věštec: Mně bohužel minulý rok zjistili alergii na mléko, tak mám s dorty utrum, ale dřív jsem milovala přesně ty, které popisujete. Máslový krém nebo marmeláda mě nikdy v dortech nenadchly.
Jak vypadá váš ideální den mimo hrad?
Freya Reeves: To mě moc mrzí. Já bych to asi nezvládla. Já si dělám třikrát denně latté, ale je pravda, že používám bezlaktózové mléko.
Co se týče mého ideálního dne mimo hrad… – zamyslí se – Rozhodně si celý den číst někde v houpacím křesle, mít domácí malinovou limonádu, latté s extra pěnou a dort. – směje se – Nebo místo dortu čokoládové brownies s malinami!
Denní věštec: Mně vadí mléčná bílkovina, takže ani bezlaktózové produkty nemůžu. Ale díky Godriku za boom veganů, díky nim je v nabídce tolik dobrých náhražkových potravin! – směje se –
Co byste vzkázala současným studentům?
Freya Reeves: Nejspíš to, aby na hradě dělali hlavně to, co je baví, užili si hradní novinky, začali hrát famfrpál, protože je skvělý, vydělávali peníze, protože nové kolekce jsou často must have, a cvičili se v soubojáku a mlátili příšery ve sklepení. Prostě ať si užívají veškerých možností, co jim hrad nabízí. Jo a taky ať studují! – směje se –
Denní věštec: No už jsem se lekla, že nás budou muset zakázat, že nabádáme studenty k záškoláctví! – naoko si oddechne a pokukuje u pultu po záškoláckých zákuscích pro strýčka Příhodu –
Dovolte mi vám moc poděkovat za příjemně strávený čas, krásné odpovědi a popřát vám mnoho úspěchů na hradě i mimo něj. A užijte si prázdniny!
Freya Reeves: Já taky děkuju, slečno, a mějte se nádherně! Zase se uvidíme na nějakém zápase!
Pro Denní věštec
Princess Star