První profesionální tým na našem hradě vůbec a zároveň jediný, který je tvořen výhradně členkami jedné koleje. Není jím nikdo jiný než Lúzřy! Pro jejich představení jsem vyzpovídala kapitánku. Mimo jiné se dozvíte, jak vznikl název, jestli máte šanci se dostat do jejich týmu, pokud nejste ze zelené koleje, a mnoho dalšího.
Lúzřy byli založeni 24. 2. 2025. Jejich zakladatelkou a kapitánkou je Suzanne Ebony Trottertickler. Její pravou rukou je Renée Carlisle. V týmu se nachází 10 hráček, všechny jsou původem ze Zmijozelu. Z deseti hráček jsou čtyři ve fialovém habitu, zbylé slečny jsou studentky.
Denní věštec: Dobrý den, slečno Suzzy, prvně bych vám chtěla poděkovat, že jste si našla čas na tento rozhovor. Jak se vám uprostřed léta daří?
Suzanne Ebony Trottertickler: Dobrý den, milá slečno, mně je samozřejmě ctí a potěšením. Daří se mi celkem hezky, ač dost hekticky, musím se přiznat. A vám?
Denní věštec: Mně se daří dobře, užívám si zasloužených prázdnin. Takže nožky nahoře a knížka v ruce. Děkuju za optání! – usměje se a zapíše si odpověď slečny do pergamenu – Vy jste zakladatelka a nyní i kapitánka profesionálního týmu Lúzřy. Po zveřejnění hradní vývěsky o profilize jste ještě ten den položila základy nového a tehdy vůbec prvního profesionálního týmu. Jak se stane, že mladá knihovnice takhle rychle dokáže sehnat hráče do týmu?
Suzanne Ebony Trottertickler: To je dobrá otázka. – poškrábe se na hlavě – Tenkrát vyhlášení zprovoznění profiligy vzbudilo velké haló na zmijozelském Discordu. Já, jakožto člověk věrně následující motto „do všeho po hlavě“, jsem jako naprostý famfrpálový neumětel hned chtěla zkusit, co takový tým obnáší, jak to vypadá v týmové klubovně a tak podobně. Byla jsem tehdy chudá jako kostelní myš mimochodem, neb všechny mé peníze šly na úplatky pro Paní Norrisovou, aby mě v knihovně nechala pobývat, tehdá jsme ještě nebyly takové kamarádky. – zasměje se – Za finanční pomoci několika dobrých zelených duší jsem se vyšplhala na 10 galeonů potřebných k založení týmu. A jak byla kolem celé této geniality spousta povyku, hned přišel nápad udělat z toho čistě zelený profi tým. Nato se začaly některé mé spoluhráčky hlásit automaticky, že by se rády přidaly, jiné jsem musela uhánět, spousta si řekla zkrátka „Proč taky ne, že?”. Pro spoustu byl paradoxně lákadlem týmový název. Pro jiné byl původně trnem v oku, ale teď už nám ho nikdo nesebere. Jsme prostě Lúzřy! – zazubí se –
Denní věštec: To naprosto chápu! Kdo by nechtěl nakouknout pod pokličku celému famfrpálu! Už jste to lehce nakousla. Dosud se váš tým skládá ze současných a bývalých studentek Zmijozelu. Máte v plánu mít čistě zmijozelský profesionální tým? Nebo se do budoucna nebráníte ani přijetí studentů a studentek jiné barvy?
Suzanne Ebony Trottertickler: Hm, to je otázka asi spíš pro celý tým než jen mě, neb o věcech paradoxně nerada rozhoduji sama, ač velice často musím. Obě možnosti mají svá pro a proti. Jakožto zcela zelený tým máme velkou podporu koleje, ne že by zmijozelští profíci v jiných týmech měli menší tedy, ovšem též jde často o pouta v rámci koleje, která pak případně přivádí hráče k nám. Také se s tím pojí jistá kolejní hrdost členek týmu, samozřejmě. Na druhou stranu je nutno říci, že například hledat nové posily do týmu je velice náročné, když člověk sníží své možnosti pouze na nevelkou vybranou skupinku, která navíc není k týmu nijak nutně vázána. Momentálně bych řekla, že jsme rády, že jsme, že nás těší hrát spolu. Nějaký větší nábor se nejspíše konat nebude, minimálně dokud to nebude řádně prodiskutováno a demokraticky rozhodnuto týmem jakožto celkem.
Denní věštec: Takže dveře k vám nejsou zamčené na tři západy, ale také nejsou otevřené dokořán. – vše si podrobně zapisuje – Po úvodních dvou otázkách bude asi všem čtenářům jasné, proč vaše dresy mají zelenou barvu. Ale co by je mohlo zajímat, to je váš název. Lúzřy. Kde se vzal? Měly jste na výběr z vícero názvů? Všechno mě k němu zajímá!
Suzanne Ebony Trottertickler: No, víte, jak jsem zmiňovala, že se do všeho vrhám po hlavě a tým jsem zakládala famfrpálem do té doby téměř nepolíbená? – směje se – Tam se vzal i název. Byl to můj náhodný nápad, který za mě dosti přesně popisoval, jak na tom jsem já osobně. Upřímně jsem nečekala, že o vstup do týmu bude mít zájem někdo s úrovněmi vyššími než 15. Já sama tehdy neměla ani jeden post tak vysoko. Dnes se zdá název téměř paradoxní vzhledem k tomu, jak úžasné, silné hráčky v týmu jsou. Tedy až na kapitánku, já zůstávám profesionálkou převážně v zaskakování, kdekoli je třeba, a v lepení si terče na záda na každém tréninku. K tomu tedy teď dost přispělo mé nové jméno, prý se dobře hledá. Název tedy vznikl mou oblíbenou aktivitou, tedy przněním našeho krásného rodného jazyka. Bezostyšně jsem ho hned napsala na zakládací listinu a teď se jen směji všem žertům, které na něj reagují. Chvíli byla myšlenka název změnit, dokonce jsme hlasovaly, ovšem jméno nám zřejmě přirostlo k srdci a už nejde odpárat.
Denní věštec: Osobně si tuhle otázku kladu už dlouho, kde se vzal váš název, když máte tak skvěle hráčky. A konečně jsem dostala odpověď! Děkuju! – zasměje se – Už mi zbývá se jenom zeptat na logo. Co na něm čtenáři mohou vidět? A kdo je jeho autorem?
Suzanne Ebony Trottertickler: Zcela se přiznám, že logo vzniklo za pomoci umělé inteligence, tedy pak s mou drobnou úpravou. Měly jsme vizi, ovšem nikdo z nás neměl prostředky k jejímu naplnění. Lze na něm tedy zahlédnout naše dvě barvy, primární zelenou a sekundární růžovou, dále pak pohár, který třeba jednou opravdu získáme. No a pak různé drobnější prvky, jež znázorňují akci, poryvy větru, rychlost… Záleží, kdo se dívá. Na mě osobně logo působí velmi dynamicky, ač třeba růžová, tedy konkrétně její odstín na našem logu, je spíše symbolem klidu a pohody. Celkově bych řekla, že vyjadřuje nás, drobný tým usilující o výhru, ať to stojí cokoli, který se nebojí překážek a občasné nekonvenčnosti, ale taky si potrpí na soulad, na vztahy v týmu, na odpočinek a kvalitu, minimálně do té míry, do jaké ji můžeme zajistit.
Denní věštec: – během odpovědi kouká na logo týmu a zkoumá všechny prvky, o kterých slečna mluví – Ano, ano, něco z toho, o čem mluvíte, tam vidím! Úvod za námi! Tak se můžeme pustit k otázce na tréninky! Pokud se nemýlím, tak to pro vás byla premiéra vedení tréninků. Jak jste si s ní poradila?
Suzanne Ebony Trottertickler: Musím říct, že jsem byla dost nervní. Samotný první trénink byl v něčem velmi chaotický a naprosto přirozený zároveň. Měla jsem rozmyšlené, kdo kam nasedne dle postů hráček a také to, jak si má kdo nastavit atributy, ale zapomněla jsem na existenci rozvah například a na nutnost hlásit terče. Kolem a kolem to nebylo nic strašného, ale mohlo to být lepší. Mou záchranou bylo a stále často je, kolik mnohem zkušenějších spoluhráček mám, které jsou vždy ochotné mi poradit, zeptat se či mě lehce nakopnout správným směrem. Teď již na hlášení terčů primárně nezapomínám, rozvahy mě stále občas trápí, hlavně tedy ale domlouvat předem, kdo bude a nebude pít. Většina věcí zajela do svých kolejí a pak je naopak zábava občas vybočit. Největší plesk přes prsty v tomto ohledu byli a jsou v něčem broomíci tedy, u těch jsem vystresovaná vždy a pak jen děkuji všemu možnému, když se zadaří jednoho získat. Ale už máme taky své způsoby, své zkušenosti a sepsané poznatky. Hlavní je, že se nám spolu trénuje dobře, konverzace neutichá, bavíme se a pomáháme si. A já jsem vždy po tréninku právoplatně fialová po celém těle ze všech svých pádů k zemi. – zubí se –
Denní věštec: Tak to mám radost, že vás první trénink nevyděsil natolik, abyste s famfrpálem skončila. – napije se limonády – Před nedávnem skončila třetí sezóna pro profesionální hráče. Ráda bych se ohlédla za každou sezónou z pohledu týmu Lúzřy. První sezóna pro vás nebyla příliš úspěšná – skončily jste poslední s jednou výhrou a 17 vstřelenými góly. Jak náročné to pro tým bylo? Přemýšlely jste někdy nad tím, že byste tým rozpustily, nebo jste od začátku věřily, že se situace zlepší?
Suzanne Ebony Trottertickler: První sezóna byla opravdu náročná, pojila nás hlavně láska k famfrpálu a odhodlání nějak se poprat se situací, kde nám toho moc nepřeje. Respektive pevně věřím, že i v první sezóně by měl náš tým šanci na mnohem víc, kdyby jej vedl někdo jiný, někdo znalý strategií a fungování zápasů. Já k tomu přišla dosti jako slepý k houslím a dle toho to také vypadalo. Občas nás to drtilo více, někdy méně, ale odhodlání přetrvávalo a dodnes přetrvává. Myslím, že tenkrát žádná myšlenka na rozpuštění týmu nebyla. Byly ohlasy na to, že se musím naučit lépe tým vést, to ano, ale něco nás drželo spolu a díky Merlinovi za to.
Denní věštec: Tak hlavně, že nechybí odhodlání a je chuť se dále ve vedení týmu zlepšovat! Druhá sezóna (v roce Zima 2026) byla pro váš tým dosud nejúspěšnější. Podařilo se vám zakončit rok na krásném třetím místě. Vyhrály jste tři zápasy z pěti a výrazně se zvýšil počet vstřelených gólů, a to ze 17 na 60. Zároveň jste do týmu přizvaly Lucy de Lioncourt. Co podle vás stálo za tímto výrazným zlepšením? Byla to především sehranost týmu, nové posily nebo změna taktiky?
Suzanne Ebony Trottertickler: Myslím si, že šlo vše, co jste zmínila, ruku v ruce. Tým přežil dosti těžkou první sezónu, každý si našel to své místo, kde je mu nejlépe, navíc jsme získaly aktivní posilu v podobě slečny Lucy a já se konečně naučila alespoň trochu strategizovat, ač mé schopnosti byly a z velké části stále i nyní jsou ještě v plenkách. Přišly jsme na to, jak si zápasy primárně užít a co nejméně se stresovat, což paradoxně velmi přispělo naší schopnosti vyhrát.
Denní věštec: V poslední sezóně (Léto 2026) jste si připsaly dvě výhry a 40 vstřelených gólů. Zároveň vás opustila Christyne Halwiger. Jak byste tuto sezónu zpětně hodnotila? Byla pro vás zklamáním, nebo v ní vidíte i pozitivní momenty a posun týmu?
Suzanne Ebony Trottertickler: Musím říct, že poslední sezónu vnímám osobně jako nejlepší, ač tak nevypadá, co se statistik týče. Každý zápas jsme si opravdu užily, i když bylo často velmi náročné najít pro něj vhodný termín a čas vzhledem k počtu profi týmů. Sem tam samozřejmě došlo k nějaké nepříjemnosti či ke zklamání, ale celkově si myslím, že byla sezóna velmi úspěšná a dokázaly jsme si ji se spoluhráčkami naplno užít, což je pro nás hlavní. – usměje se –
Denní věštec: Ano, to můžu potvrdit, že je důležité si sezónu hlavně užít! – usměje se – Když se podíváte na celou dosavadní historii Lúzřy – od prvních nejistých začátků až po současnost – na co jste jako kapitánka a zakladatelka týmu nejvíce pyšná?
Suzanne Ebony Trottertickler: Věcí, na které jsem pyšná, je nespočet, ale nejpyšnější… – zamyslí se – Řekla bych, že jsou dvě odvětví, jedna je osobní a jedna více celotýmová. Osobně jsem pyšná na to, že tým stále je, že mi dal příležitost k tomu se něco nového naučit a stále mě nutí se rozvíjet. Za tým jako celek bych řekla asi odhodlanost vždy znovu vzlétnout a bojovat, bok po boku, ačkoliv jsme často unavené, vystresované, hladové nebo už jsme hodinu zpátky nutně potřebovaly čúrpauzu. Když jsme spolu, nic nám nemůže stát v cestě, protože ať už zápas skončí jakkoliv, máme sebe navzájem, máme společně strávený čas a spoustu zábavy. A jedna teda velmi drobná věc, upřímně jsem na hráčky pyšná, kromě toho, jak bravurně hrají a jak skvělé všeobecně jsou, že mě ještě někde daleko nezakopaly hodně hluboko pod zem za moje láteření na týmových hovorech a aktivní označení jich všech jako „děcka“, ač jsem ve svém mudlovském přestrojení nejmladší. – směje se –
Denní věštec: Blížíme se ke konci. Jaké jsou vaše plány do další sezóny?
Suzanne Ebony Trottertickler: Hádám, že stále hrát, užívat si společné chvíle a dál se rozvíjet. To je ovšem velmi stručná odpověď a věřím, že byste ocenila delší. – mrkne – Momentálně probíhá letní motivační soutěž v rámci týmu, aby měly hráčky o důvod navíc trénovat. Součástí výher jsou nové týmové předměty, které bychom od příští sezóny rády měly na zápasech na sobě! Aneb broomíci jsou mentální peklo, ale snaha se vyplatila. Příští rok také chceme samozřejmě znovu hrát v mistrovství. Byla určitá myšlenka, kterou tedy jsem zavrhla posléze a tedy hráčky o ní neví, že bych odstoupila z týmu či minimálně postu kapitánky a přenechala místo někomu dalšímu, abych se mohla plně věnovat jiným záležitostem. To se ovšem konat nebude, pokud mě ostatní členky týmu nesesadí samy od sebe. Takže kromě nových předmětů a zkušeností nás nejspíš čeká to samé, co se dělo do teď.
Denní věštec: Chcete na závěr něco vzkázat týmu nebo našim čtenářům?
Suzanne Ebony Trottertickler: Ráda bych vzkázala mým milým Lúzřycím, jak neskutečně pyšná na ně jsem, že jsem vděčná za každý okamžik, který týmu a famfrpálu celkově věnují. Mám vás ráda, děcka. Čtenářům chci poděkovat za přečtení článku a zájem o to dozvědět se o nás něco víc než jen to, že máme podivný název. – mrkne –
Denní věštec: Děkuju moc za váš čas a za vaše odpovědi! Přeji vám hezký zbytek prázdnin a spoustu čtenářů v knihovně!
Suzanne Ebony Trottertickler: Já moc děkuji a přeji krásné léto!
Ráda bych týmu do další sezóny popřála hodně užitých zápasů a střelených gólů!
Pro Denní věštec
Addie Hazel