Je to neuvěřitelné, ale svět je zase takový, jak má být! Alespoň ten magický. Jak jsme hromadně zatnuli nerovnováze tipec?
Nerovnováha trvala vskutku dlouho, první sdělení na hradní bráně bylo před neuvěřitelnými pěti měsíci. 
Mazlíčkům se zvýšila agrese, svým chováním zvandalizovali knihovnu slečny Suzzy, stejně jako příšerám ve sklepení. Díky knihám v oddělení s omezeným přístupem jsme zjistili základní příčiny a další postup, jenž se uskutečnil výpravou do Zapovězeného lesa, kde jsme našli druida exhibicionistu. Následovalo složité tahání druidova šatníku z Hanibalova jezera, několik rituálů a v konečné fázi vaření složitých lektvarů.
A pak nastal onen den, 30. července, kdy jsme se sešli ve Velké síni.
Začátek byl kapku krušný, sešli jsme se ze všech kolejí, nicméně ne všichni u sebe měli lektvary. 
Kulturní vložka
Nomen omen aneb pan Pošetilý dostál svému jménu. A po krátké administrativní čtvrthodince jsme se skutečně sešli všichni a mohli jsme začít.
Zástupci kolejí přišli ke kotlíku a dostali následující instrukce:
Lektvary vlévejte vždy v pořadí Havraspár -> Mrzimor -> Nebelvír -> Zmijozel -> Sborovna
Vhazujeme nejprve lektvar chaosu za každou skupinku následovaný zaklínadlem *Inaequalitatem respuo* a poté lektvar stability, který provázíme pronesením *Statera complector*. Zaklínadla vyslovíme vždy všichni společně poté, co je lektvar od každého zástupce přítomen v kotlíku po uzavření kruhu.
Žádná rozptýlení nepřipadala v úvahu a mohla znamenat fatální chybu. Naštěstí všichni vyslyšeli pokynů a slečna Suzzy musela studenty plesknout přes ručičky jen jednou.
A stejný postup jsme opakovali až do vyčerpání našich zásob lektvarů.
Ve Velké síni bylo sotva vidět na bublající kotlík, jaké bylo šero.
Inu, doufejme, že jsme vhazovali do kotlíku to, co jsme měli…
Už zbývalo jen málo. Každý z nás pronesl, co má na svém mazlíčkovi rád!
Meningitida Epidemica > – chytí ostatní – Můj mazlíček je roztomilej jako Yoda!
Enola Gatito > Neznám nic více uklidňujícího než hebkou srst milovaného mazlíčka a společné vrnění!
Rebecca Werde > Má Sněženka je moc šikovná v závodech a moc hodná, nic nekouše!
Samuel Jace Moon > Rebecca je moc hodná krysa, co dává do tréninku vše co umí, a zvládá nic nerozkousat.
Arietty Liella Minette > – směje se, že je bývalá prefektka hodná krysa –
Bryce Sorrengail > Minion je skvělý kočičí parťák do života
Felicitas Frobisherová > Arabela je ten nejhodnější a nejmilejší hafoň!
Suzanne Ebony Trottertickler > – snaží se držet vážnou tvář, ale cukají ji koutky –
Mia Broccoli > Ostružinka je skvělá, protože mi nesežrala ještě ani jeden domácí úkol!
Amanda Wright > Věrnost a laskavost mého mazlíčka mi vykouzlí každé ráno úsměv na tváři a jeho chundelatá srst se nedá s ničím srovnávat. Když je má člověk v náručí, cítí všudypřítomný klid. – uculí se –
Meningitida Epidemica > Je tu víc světla! Fencefalitida je nejhodnější hafoň!
V síni sice bylo více světla, ale i nadále nám vidění znepříjemňovalo temné šero. Dalším krokem bylo upravení počasí – a že už bylo na čase, kde jinde v červenci sněží?!
Ráda bych vám nabídla přímo fotografie z Velké síně, nicméně v dalších momentech v ní byla téměř tma. Byla v ní však děsivá atmosféra, protože se ozývaly děsivé zvuky, například od slečny Arietty, která v jeden moment dokonce začala vrčet… Zazněly obavy o epidemii vztekliny a doufáme, že si slečna skočila na ošetřovnu.
Po profesorském rituálu nás vyděsily hromy a blesky. A objevil se Pán Stínů.
Pán Stínů > Konečně jsem byl osvobozen, konečně zavládla nerovnováha. Využil jsem příležitosti nestability tohoto místa. Povstal jsem. A pak co? Přijde podivný druid a chce mi s partou malých děcek všechno překazit? Vzít mi mou moc? ANI OMYLEM! – zařve z plna hrdla, zatímco podivné stíny kolem něj děsivě šeptají –
Pán Stínů > Postav se mi sám za sebe, ty všetečný druide! Neschovávej se za děti! – vyzve Neuminixe –
Neuminix Pošetilý > – beze slov sevře hůlku ještě pevněji a je v pozoru –
Pán Stínů > Auuuuughm – mrčí – Stíny, povstaňte, spojte své síly, odkryjte svou tvář, vyjděte z mlhy. – ozve se v prapodivném kánonu –
Oba soupeři se v boji usilovně snaží. Boj je intenzivní a napjatý.
Neuminix Pošetilý > *Vade Retro Maledictum*! – zakřičí –
Po pár vteřinách dalšího magického přetlačování se Pán Stínů sesune s mocným výkřikem k zemi. Jeho podoba se po chvíli začne rozplývat a kouř spojený s jeho příchodem se z místnosti definitivně vytratí. Neuminix rozjařeně slaví.
Bouře pomalu ustupuje a jemný déšť spadající z očarovaného stropu spolu s jasně zářícím sluncem zaplní celou klenbu Velké síně nádherně klenutou duhou. Výrazně spokojenější mazlíčci se lísají ke svým majitelům.
Neuminix Pošetilý > Ach ano, toho jsem se obával! – vykulí po souboji oči a probíhá síní mezi hradními obyvateli – Měl jsem to podezření posledních pár týdnů, ale nevěřil jsem, že by se tento bídák mohl ještě znovu ukázat. Měl jsem za to, že kouzelnický svět je před ním dávno v bezpečí. Ale mělo mi dojít, že není nikdo jiný, kdo by tak dobře prospíval v chaosu, zmaru, agresi a bolesti… – poškrábe se na hlavě, když se na chvíli zastaví u Suzanne, pak ale běží dál –
Neuminix Pošetilý > Tenhle ničema čas od času kouzelníkům znepříjemňuje život snad od počátků věků. Názory na to, kde se vzal, se hodně liší. V únoru musel zneužít období, kdy byl hrad k nerovnováze náchylnější. Těžko říct, kde vzal k ovládnutí místní magie dost sil. Nerovnováha mu však další síly jen přidávala, síly z ní čerpá, ostatním je omezuje. Pokud by se situace táhla dál, kdo ví, co by se se světem čar a kouzel vlastně stalo. Teď už se s ním naštěstí budete moci utkat maximálně tak v hlubinách soubojového klubu. – otře si pot z čela, pohladí jednoho ze svých motýlů a rázem se převleče do jiného hábitu –
Duha je stále jasnější, barvy září síní. Mazlíčci se vesele prohání po místnosti a druid spokojeně pokyvuje hlavou.
Neuminix Pošetilý > Ale už je pryč a to je hlavní! – pokrčí rameny a vyčerpaně se sesune na lavičku – Konečně tak, jak má vše být. Dobré konce, to já můžu. Na znamení našeho dnešního vítězství, nechť vás navždy provází mí věrní přátelé. – vypustí z hábitu motýly a můry, následně si usrkne limonády, kterou nejspíš celou dobu někde schovával, a spokojeně se na lavičku natáhne a zavře oči –
Neuminix Pošetilý > – vypadá unaveně – Dobrá práce všichni! Dokázali jsme to!
Neuminix Pošetilý > Jsem rád, že jsem se nesvěřil s vizemi, které mne trápily dnes v noci. Nakonec jak se zdá skutečně nikdo nezemřel… – zatváří se úlevně –
A najednou zmizel ohnivý kruh okolo mazlíčků, nemají červené oči a vše je opět tak, jak má být.
A jaké pocity zaplavují pana Neuminixe po náročném duelu? Kam budou mířit jeho kroky? I to jsme pro vás, drazí čtenáři, zjistili!
Pane Neumixi, děkuji, že jste si po dnešním náročném dni našel čas. Prvně Vám moc gratuluji k vyhranému souboji s Pánem Stínů.
Děkuji slečno Breleko! Dal jsem do toho výkonu všechno. -pokyvuje – Souboj to byl náročný, dost možná nejtěžší v mém životě. Důležité ale je, že to je za námi a rovnováha byla obnovena. – zazubí se a pohladí motýla na rameni – Je to přesně, jak říkáte. Několik měsíců jsem zanedbával své druidské povinnosti a není dál možné v tomto jednání pokračovat. Vrátím se tedy do svého nenápadného příbytku a budu dál žít obyčejný druidský život… samozřejmě se špetkou neobyčejnosti.
Inu, strávil jste tu s námi téměř čtvrt roku. Jak se Vám tu mezi námi líbilo? Jistě to byla změna oproti běžnému druidskému životu…
Ano, ano, to jistě byla. – přikyvuje – Musím říct, že jsem se toho stylu života obával, to víte, když jste zvyklá věčně mluvit jen s motýly, není to jednoduché. Nakonec jsem si ale hezky zvykl, všichni mě v rámci možností přijali a snažili se mi být nápomocní. Takže to považuji za zážitek příjemného typu.
Můžeme tedy očekávat, že se s Vámi budeme potkávat v rámci Druidského putování, organizovaného cestovní agenturou PART? Nebo se můžeme těšit na občasné návštěvy?
Ano, druidského putování se rád čas od času účastním, ale nejezdím každý rok. Návštěvy hradu zatím neplánuji, v následujících měsících mě čeká druidská stáž v zahraničí, ale kdo ví, třeba se jednou znovu setkáme.
– pokyvuje hlavou – Ještě jednou velké díky za Vaši pomoc a přeji hodně štěstí do budoucna, na Vašich cestách! Bylo nám ctí Vás mezi námi ubytovat. – rozloučí se se slzou v oku –
Děkuji, mějte se krásně a kéž vás potkává už jen samá rovnováha!
Pro Denní věštec,
Breleka Werde