Rok se s rokem sešel a za námi je další Letní výjezdní seminář, tedy jediný oficiální výjezdní seminář, který na naší škole najdete. Oficiální zní samozřejmě poněkud závažně a tak nějak, no, oficiálně, ale na následujících řádcích se dozvíte, že o nic závažného ani oficiálního rozhodně nešlo.
Každý rok přemýšlím, jak takovou reportáž z Letňáku pojmout, aby to bylo zajímavé i pro ty, co se nemohli nebo nechtěli zúčastnit (ať už z jakýchkoliv důvodů) a třeba to někoho dokázalo nalákat na příští rok, protože rozhodně je o co stát! Jenže jak to udělat, když vlastně znám hlavně pohled ze zákulisí? Protože ono postarat se o všechny, aby byli najedení, spokojení a odvšivení (to, doufám, přijeli už z domova), není jen tak. Naštěstí mi hlavní programátor poskytl svoje poznámky k programu a to osvěžilo moji paměť a doplnilo mezery ve vnímání akce. Samozřejmě pro někoho je variantou dělat zázemí i program najednou, ale na to už jsem trochu stará. Tedy, já samozřejmě ne, ale někdo mého věku by mohl být.
Letos jsem se rozhodla pojmout reportáž jako takové zápisky nejrůznějších postřehů den po dni.
Středa, 22.07.2026
Středa je den příjezdů. Někteří z organizátorů s nostalgií vzpomínají na ročník, kdy čas běžel pozpátku a začínalo se emočně mnohem méně náročnými odjezdy. Z neznámého důvodu se nejmenovaní organizátoři schovávají v místnosti jim určené a vylézt je donutí až večeře.
Úvodní slovo hostitelky, madam Silvinky, jehož účelem je pustit trochu hrůzy na účastníky hned na začátku, aby zbytek proběhl v pořádku, je rok od roku kratší. Rozhodně je to tím, že se účastní (až na pár výjimek, zdravíme Adelajdu, Martínka a Emu) samí ostřílení účastníci, nikoliv zapomnětlivostí organizátorů. Ale všichni jsme tu letos poprvé, samozřejmě.
Téma Letňáku je famfrpál, jak nám sdělil hlavní programátor, Oliver McCollin.
Čtvrtek, 23.07.2026
Prvním postem, který trénujeme, je střelec. Za tímto účelem probíhají na dvoře variace na hry maškvorky a beer pong, v nichž se zpočátku nejvíce daří nejmladším účastníkům Valentýnce a Martínkovi. Účastníky od hry vyhání až déšť.
Odpoledne účastníci za spousty plácání do sebe i do stolu trénují brankáře.
Předmětem bouřlivé diskuze je manikúra madam Annyi a její praktičnost, nebo spíš nepraktičnost.
Ani kuchyně není ochuzena o zajímavé dění. Enolka s panem Nichem škrábou brambory, v tom naštěstí nesoutěží. Dozvídáme se, že Nich je mimozemšťan, ale Felisky oblíbený mimozemšťan. A rozhodně nezazní žádné přirovnání nikoho k lenochodovi ze Zootropolis.
Poznatek dne: Kuřecí paličky pro 20 lidí už nikdy.
Pátek, 24.07.2026
Dnes účastníci trénují posty odrážeče a chytače. Zejména odrážeč se protahuje časově i prostorově, když se ukazuje, že málokdo zná týmy z profiligy, jejich hráče a ještě navíc si u toho má pamatovat, na jakém místě pexesa se které jméno skrývá, když pexeso mění své umístění ze dvora do Velké síně.
U chytače se jako výhoda projevuje vhodné vybavení v oblasti hrudníku, kdy je tímto způsobem možné nachytat spoustu kartiček ze vzduchu a poskládat tak více týmů než ostatní.
V kuchyni se daří výrazně lépe než ve čtvrtek, a tak noky s houbovou omáčkou a kuřecím masem (nebo s fazolkami a slaninou) mají velký úspěch. Až takový, že nejmenovaná Adelajda omáčku v sobotu i snídá.
Vede se diskuze na vysoké úrovni o způsobech užívání kávy, protože proč se omezovat na pouhé pití výluhů, že?
Večerní grilovačka a následný turnaj (s účastí víceméně dobrovolnou) ve skládání ksichtíků (pod taktovkou madam Silvinky, která se slovy „Já se chci taky bavit“ opustila kuchyň) pohodový den zakončují. Elizabeth se po svém nástupu k profitýmu MEMEspektorů naštěstí ujímá i funkce světlušky (ačkoliv svítidlo drží tvrdošíjně v ruce, asi nikdy neviděla, čím svítí světluška), a tak může být dohráno i po setmění.
Sobota, 25.07.2026
Dnes je na tréninkovém plánu týmová práce, veškerá aktivita na dvoře i na zahradě tedy probíhá v párech nebo ve skupinách. Ukazuje se soutěživost madam Marylin, která se dokonce pouští i do běhu.
V kuchyni již probíhají přípravy na večerní slavnost, a proto se k obědu podávají osvědčené švédské kuličky a brambory. Je z toho skoro matematický problém, protože nejprve je nutné kuličky sečíst a následně rozpočítat na počet strávníků. A pak samozřejmě uhlídat hladové účastníky, aby nepřekračovali stanovené kvóty! Naštěstí dnešní služba umí počítat.
Myčka (mudlovský vynález, něco jako domácí skřítek na mytí a utírání nádobí) se pokusila citově vydírat Olivku, ale ta se nedala a všechny talíře umyla sama, aby ji potrestala. Doufáme, že tuto neshodu obě přestály bez následků. Víc nám jde samozřejmě o myčku, protože až odjedeme, bude v ní madam Silvinka chtít nádobí umývat i nadále.
Večerní slavnost se vydaří – jako nejlepší služba jsou tentokrát vyhodnoceny všechny tři (protože byli prostě dobří), občerstvení je bohaté – posuďte sami (ano, je to moje jediná letošní fotka z Letňáku), ceny rozdány, Honorospodský kvíz opět vyhraje tým Anežky pod vedením Valentýnky, a přestože se trio Elizka, Annya a Enolka velmi snaží, některé ceny z tomboly zbydou i na nás ostatní.
Na zahradě funguje Paštičkova čarokreslírna pod vedením pana Nicha a za mohutného popohánění slovutného fotografa se dokonce všichni postupně vyfotíme. Výsledky (a ostatní dokumentace) zde.
A tak nakonec spokojeně usínáme za zvuků Jonesova ukulele a zpěvu vytrvalců.
Neděle, 26.07.2026
Neděle je dnem posledním, závěrečným, trochu smutným, hodně pracovním (protože uklidit je potřeba) a samozřejmě i nadějným, protože se loučíme s tím, že se za rok (někteří samozřejmě dříve, například Lopezovi spolu odjíždějí domů) opět uvidíme, povedeme další bouřlivé diskuze na závažná témata a hlavně – budeme se bavit.
Ještě poslední oběd (tentokrát v hospodě, v neděli nevaříme), rozdat zbytky, posbírat zapomenuté věci a je po všem. Zase za rok! Předběžně.
Co říct závěrem?
Sluší se poděkovat – madam Silvince za to, že nám už tolik let dává na pár dní k dispozici svůj dům i svůj čas a rok od roku nás lépe a lépe krmí, panu Olíkovi za to, že připravil program, který všechny bavil, Honzovi za vydatnou pomoc s organizací, Bártovi a Burizonovi za canis a felino terapii a všem účastníkům za to, jak to bylo zase fajn.
Pro Denní Věštec
Felicitas Frobisherová