Cestou zaprášenou,
šla jsem a smála se,
narazila jsem totiž,
na růže lásky.
Růže, to rudé byly,
trny krvavé měly.
Krvavé od lásky,
lásky nešťastné.
U nich, stařec stál
a něco povídal
povídal o lásce,
lásce nešťastné.
„Tyto trny,
jest tvou budoucností
Pokud se jich napiješ
získáš celou zem.“
Pochopila jsem to tehdy,
kdy krev z mé ruky,
skapávala na cestu,
a já mžikala.
Nemohla jsem zaostřit,
to neštěstí,
neslo se mnou,
mnou, celičkou.
Slova starcova se nesla
a já to chápala.
Trny jedovaté
já umírala.