Dobrý den! Rád Vás vítám u článku o letové ploše, kde jsem si vybral osm studentů.
Napřed jsem chtěl pouze pět, ale protože bylo na dvou místech stejné umístění, tak jsem jich vzal osm – mezitím se to změnilo, čtyři studenti se zlepšili během rozhovoru!
Nebudu to oddalovat, jdu se pustit do představení daných studentů – začnu od posledního, ať je to napínavé!Původně se na pátém místě nacházeli tři studenti, díky změnám se ale počet míst zvětšil na sedm. A na tom sedmém místě se nachází nováček Lenora de Grave s hezkým počtem 24 terčíků!
Dále na šestém místě skončila Violet Riggs s hezkým počtem 28 terčíků.
Rudige z Biros se může s o fous lepším výsledkem pyšnit pátým místem mezi nováčky na hradě, když nalétal hezkých 29 terčíků.
Pak je již mezera větší, další je až nový Austin Laip, který se s počtem 33 terčíků umístil na hezkém bramborovém čtvrtém místě.
Již se dostáváme k stupni vítězů, hezký třetí stupínek obsadil Davy Fraster s 34 terčíky.
Jdeme do finále, přátelé! a Silmarien Sanatha během rozhovoru nasbírali 35 terčíků a společně se dělí o stříbrné medaile!
A jsme v cíli! Mariela Rosalie Amorfereová naprosto strčila ostatní do kapsy se 47 terčíky a je nejlepším nováčkem na hradě. Jménem Denního věštce gratuluji!
Vítejte, nováčci! – na všechny se po jednom usměje a vrhá se do výslechu – Tak co, jak se Vám na hradě líbí? Podle všeho asi hodně, když už jste se dostali do tajné místnosti, schované tam někde v Prasinkách… – mrkne a doufá, že toho nevyzradil až moc –
Davy Fraster: Super! – usměje se – Akorát se tu cítím občas jak lovná zvěř. – výmluvně se zasměje –
Austin Laip: Na hradě se mi líbí, nejvíc, co to jde. A právě proto sem chodím každý den. Už jsem objevil i 2. tajnou místnost… Kuchyni. – zářivě se usměje –
Silmarien Sanatha: Já jsem se tam poprvé dostala vlastně omylem. – přizná s úsměvem – A to je jedna z věcí, které se mi tady na hradě líbí ze všeho nejvíc – nikdy nevíte, co vás čeká za dalším rohem.
Isaac de Charler: Na hradě je to super, je tu skvělá zábava a plno skvělých lidí. Každý den najdu něco nového, nikdy nevím, co mě čeká zítra. Spoustu věcí jsem našel omylem, cílené hledání mi nešlo. – usměje se –
Mariela Rosalie Amorfereová: No, na hradě se mi líbí opravdu moc! Od vstupu jsem tu skoro pořád. Snažím se objevovat, co se dá, zjišťovat možné i nemožné. Zatím plná elánu a aktivity dělám, co se dá, no a ona místnost mě zaujala, vzala jsem to jako výzvu!
Violet Riggs: Jestli se mi tu líbí? Jsem přímo nadšena, že tu mohu být! Je tu úžasný kolektiv a co se týče hradu, ještě jsem neměla tu čest prozkoumat všechna jeho zákoutí, ale na to je ještě čas. – zasměje se –
Rudige z Biros: Ahoj, Johne, na hradě se mi líbí, potkal jsem zde plno příjemných spolužáků i učitelů. Popravdě jsem nalezl plno tajných místností a je to moc krásné a zábavné.
Lenora de Grave: Ahoj, hrad je úžasný a líbí se mi hrozně moc. Každý den objevuji něco nového. Najít letovou plochu nebylo moc těžké, když se o tom mluví na každém rohu. – mrkne –
– něco si zaznamená do notýsku a jde dál – Sice jsem měl v plánu zůstat pouze u letové plochy, ale prostě nemohu odolat a musím se zeptat. Co koleje? Kam Vás to nejvíc táhne?
Davy Fraster: Určitě Havraspár nebo Mrzimor. Nejvíc jsem tu zatím poznal havraspárské studenty a všichni jsou hrozně nápomocní. A žlutá kolej se mi zdá nejbližší mé povaze. – usměje se –
Austin Laip: Nejvíc mně to táhne do Havraspáru a hned potom do Mrzimoru. – usměje se –
Silmarien Sanatha: Váhám mezi Zmijozelem a Havraspárem. Nemůžu se rozhodnout, kam bych šla raději… Ještě že mi s tím pomůže Moudrý Klobouk.
Isaac de Charler: Už mám za sebou rozhovor s kloboukem a jsem zvědavý, kam mě pošle. Nejvíc bych chtěl do Havraspáru, poznal jsem odtamtud spoustu fajn lidí. Co vím určitě, je, že nechci do Mrzimoru.
Mariela Rosalie Amorfereová: No, já měla jasno již dlouho před vstupem. S tím rozhodnutím jsem se již narodila! Jasný Zmijozel!
Violet Riggs: Dlouho jsem byla na vážkách, ale nyní již 100% vím, že chci, aby má budoucí kolej byla Havraspár!
Rudige z Biros: Ano, tuto otázečku dostávám jako nováček skoro stále. – usměje se – Tedy odpovím, jak to cítím, původně mé srdce směřovalo k Nebelvíru, a to kvůli kamarádce. – zaculí se – Ale vůbec bych se nebránil třeba Mrzimoru. Tedy přemýšlím o těchto dvou kolejích.
Lenora de Grave: Do Havraspáru, protože Havraspárští jsou nejhodnější. – usměje se –
– s úsměvem si vzpomene na rozhovor u stolu v restauraci U Tří košťat, kde pod vedením jeho kolegy Edmunda Heusingera to trochu vypadalo jako při náboru – No vidíte, jak již brzy víte, kam byste chtěli! Já jsem jenom věděl, že nechci do Nebelvíru, a to ještě kvůli tomu, že jsem se trochu choval jako snob, protože jsem nechtěl být, jak jsem si myslel, jako všichni ostatní, protože Nebelvír je přece nejlepší, když to byli největší klaďasové příběhu… Ale zpátky k tématu.
Dokážete vysvětlit, co vás fascinovalo na dané koleji, spíše z pohledu autorky Harryho Pottera, J. K. Rowlingové? Jak byste svou vybranou kolej definovali, kdybyste byli jejím stvořitelem.
Davy Fraster: Rozhodně dobrosrdečnost a přátelskost žlutých. Nikdy nenechají přítele napospas. Mrzimor je jedna velká rodina. Vždycky stojí při sobě, nikdy se nevzdávají. Častokrát dávají přednost tomu, aby udělali druhé šťastné, než aby obšťastnili sami sebe.
Austin Laip: Celou dobu jsem čekal na Daveyho odpověď, protože je jako předtím naprosto trefná, a souhlasím s ním. – rozesměje se –
Silmarien Sanatha: Hmmm… to je složitější otázka. – zamyslí se – Ve Zmijozelu studoval sám Merlin a navíc jsem vždycky měla pocit, že Zmijozelští milují výhry stejně jako já. – uculí se – Co se týká Havraspáru, tak si ho představuji jako místo pro diskuze a toleranci všeho neobvyklého a zvláštního.
Isaac de Charler: Na Havraspáru mě fascinovalo to, že většina studentů je patřičně šílená stejně jako já. Havraspár mi v knihách přišel jako kolej v pozadí, ovšem plná dobrých žáků. Všichni žáci z Havraspáru jsou obdařeni velkou inteligencí, dostatečnou dávkou šílenství – v dobrém slova smyslu – a velkou kreativitou při tvoření čehokoliv. – usměje se –
Mariela Rosalie Amorfereová: Se Zmijozelem sympatizuji zejména kvůli vznešenosti a individualitě koleje. Zmijozelští mi přijdou hodně uzavření a cílevědomí, to na mne hodně sedí, i když to někdy není vidět. Být zakladatel, tak bych určitě zmínila hrdost, ušlechtilost, cílevědomost a vychytralost. Ano, to je ta správná definice.
Violet Riggs: Určitě vstupní heslo, kdy studenti museli odpovídat na různé otázky. – zasměje se – Hmmm, těžká otázka, nejspíše bych si dovolila použít jeden citát pana Jana Amose Komenského: „Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.“
Rudige z Biros: Popravdě, na tuto otázku nedokáži moc odpovědět, každá kolej má své. Je faktem, že ve filmu byly vidět převážně koleje Nebelvír a poté Zmijozel, ostatní jsem tuším ani nezahlédl. Definice koleje, díky filmu řeknu, že většina hlavních protagonistů je z Nebelvíru, a potom ji definuji jako kamarádskou, humornou a otevřenou pro každou hloupost.
Lenora de Grave: Mě to k Havraspáru táhne kvůli Lence Láskorádové, která se mi jako postava moc líbila.
– smutně si pomyslí něco o tom, co řekla Silmarien, že bohužel, hlavně u školního poháru, Zmijozel neměl již dlouho možnost oslavovat vítězství, také se trochu zamračí na Austina, protože jeho odpověď nebyla uspokojující – Ale teď pojďme k tomu, kvůli čemu jste tady – letová plocha. Jaký byl Váš první let? Již hned jste zjistili, že jste mistři, nebo jste museli ještě chvíli trénovat?
Davy Fraster: První let byl… velice rychlý, neboť jsem hned sletěl dolů. – zasměje se – Ale potom, co jsem zjistil jak na to, už to bylo lepší. – usměje se –
Austin Laip: – omluvně se usměje, že ho v tu chvíli nic jiného nenapadlo – Johne, můj první let byl něco kolem 16 terčíků, takže nic moc, stejně jako můj výsledek teď… Mně to celkově moc nejde, ale myslím, že když to budu trénovat, tak dám i těch 40.
– něco ho napadne k minulé otázce a doplní se – Mrzimorští mi přijdou přátelští a společenští. Havraspárští zase chytří, moudří, bystří, důvtipní a chápaví.
Silmarien Sanatha: Ze začátku mi to vůbec nešlo. Poprvé jsem jen překvapeně koukala a spadla dolů jako hruška. – zasměje se – Další let nebyl o moc lepší, zvládla jsem chytit asi jenom tři terčíky. Pak jsem si dala pauzu, a když jsem se vrátila, už to šlo skoro samo… tedy alespoň do dvacátého terčíku. Co chytnu po něm, je vždycky více méně náhoda.
Isaac de Charler: Můj první let vypadal velmi směšně, vůbec se mi nepovedl a říkal jsem si, že to prostě nemůže vyjít. Netrefil jsem ani jeden terčík. Pak jsem to párkrát zkusil, pochopil jak na to a ono to šlo téměř samo. Ještě se na letovou plochu vrátím a párkrát si potrénuju, docela mě to baví.
Mariela Rosalie Amorfereová: Můj první let byl naprosto katastrofální. Vůbec mi to nešlo, málem mne to stálo nervy. Musela jsem opravdu hodně trénovat.
Violet Riggs: Tak já hlavně musím poznamenat, že jsem byla vůbec ráda, když jsem se na letovou plochu konečně dostala. Jinak můj první let byl plný očekávání. Nikdy předtím jsem na koštěti neseděla, takže jsem byla hodně nervózní. Naštěstí jsem tam ale byla úplně sama, takže kdyby se mi přihodil nějaký trapas, nikdo se to nedozví. Odrazila jsem se od země a byla jsem ve vzduchu. Udělala jsem pár nejistých kruhů a poté jsem se vrhla na terčíky. Není to tak lehké, jak se na první pohled zdá… takže nejsem rozeným mistrem a mám za sebou pár tréninků. – zasměje se –
Rudige z Biros: Ááách, můj první let? Tragédie, naprostý propadák. – usměje se – Vzal jsem své koště a náhle jsem vyletěl rychle nahoru a pak velký pád, aniž bych věděl, co se vůbec stalo. Byl jsem pár minut v bezvědomí. Ale nevzdal jsem to a trénoval dále. Chtělo to hodně dobré nervy a velkou píli. Výsledky se potom začaly dostavovat a hned z toho mám velkou radost.
Lenora de Grave: Hodně špatný, hned jsem spadla. – zasměje se – Zkouším to stále dokola, ale moc mi to nejde, sesbírat víc než dvacet terčíků.
– usměje se, jemu samotnému dělá problém se dostat dál, než je Mariela – Letová plocha je skoro nic oproti tomu, co Vás ještě čeká. Jak se těšíte na famfrpál?
Davy Fraster: Na famfrpál se těším moc! Doufám, že po pár letech pořádného treninku se dostanu i do kolejního družstva.
Austin Laip: Famfrpál? Na ten se těším skoro ze všeho nejvíc. Pokud se vůbec dostanu do družstva.
Silmarien Sanatha: Famfrpálu se už nemůžu dočkat. Vždycky jsem si chtěla zkusit dělat brankáře, tak jsem zvědavá, jak mi to půjde.
Isaac de Charler: Na famfrpál se moc těším, během prvního ročníku budu chodit trénovat a pak se pokusím dostat do družstva. Je to velká výzva.
Mariela Rosalie Amorfereová: Na famfrpál se fakt těším. Slyšela jsem o něm hodně lidí vyprávět a myslím, že je na co se těšit. Nemůžu se dočkat!
Violet Riggs: Samozřejmě že se na něj těším! Byla bych hrozně ráda, kdybych dostala tu šanci si famfrpál zahrát. Létání je můj živel!
Rudige z Biros: Byl jsem pozván od kamarádky z vyššího ročníku, abych věděl, co mě čeká, pokud budu šikovný. A odpověď – ANO, určitě se těším.
Lenora de Grave: Já nevím, co od toho mám očekávat. Ale předem říkám, že mě sporty moc neberou.
– usměje se na Austina a podívá se do poznámek, kde zjistí, že chce do Havraspáru nebo Mrzimoru – to podle jeho názoru bude mít určitě možnost si zahrát při zápasech, pokud bude pilně trénovat – Už se blížíme ke konci, tak bych se Vás chtěl zeptat, zdali jste trénovali famfrpál jako malý. Víte, jak to myslím, s kamarády jste si na zahradě vyrobili hřiště a podobně… – usměje se –
Davy Fraster: Určitě! Se sestrou jsme vždycky chodili na blízký palouček a trénovali jsme od rána do večera. Snad už to okusím co nejdříve i na školním hřišti.
Austin Laip: Já tedy ne, protože jsem kamarády Potterheads (pozn. redakce: Potterheads je mudlovské označení pro fanoušky ságy o Harrym Potterovi) neměl a hrát famfrpál sám by nebyla taková sranda. – vyplázne jazyk –
Silmarien Sanatha: Famfrpál jsem nikdy nezkoušela… měla jsem moc práce s chytáním pokémonů. – mrkne –
Isaac de Charler: Já jsem to nezkoušel, nebyla k tomu příležitost. Bohužel. – usměje se –
Mariela Rosalie Amorfereová: Ano, ano, jako malí… hodně malí… jsme zkoušeli famfrpál s kamarádem. Postavili jsme si obruče a tak, jen nám chyběla většina míčů, měli jsme dva míče a košťata. Vlastně se tomu ani nedalo říkat famfrpál. Ale na zaplácnutí celého odpoledne a vymáchání v bahně to rozhodně stačilo!
Violet Riggs: Jak jsem již řikala, poprvé jsem na koštěti seděla právě na letové ploše, takže žádné zkušenosti ještě nemám, ale teď budu určitě pilně trénovat!
Rudige z Biros: Jako malý jsem trénoval, ale spíše tak, že jsem si vyrobil hráče z lesních plodů – šišky, žaludy atp. a lítal jsem s nimi na dvoře tátova domu, dokonce jsem zkoušel létat na koštěti, ale to se mi nedařilo. Bohužel s kamarády jsme moc famfrpál nehráli. Oni raději hráli mudlovský fotbal.
Lenora de Grave: No to vůbec! Já jsem vždycky ležela v knížkách, zatímco si ostatní venku hráli s camrály. – ušklíbne se –
– uhýbá vypláznutému jazyku a kouká do bločku, že už by měl opravdu končit, a proto se zeptá na poslední otázku, na kterou se ptá všech – To bude konec, chtěli byste hradním nováčkům, co by rádi byli na podobné úrovni jako vy, něco vzkázat? – usměje se –
Davy Fraster: Trénovat, trénovat, trénovat a hodně štěstí při rozřazování. – usměje se –
Austin Laip: Trénujte, trénujte a stále jen trénujte… U mě se to říkat zrovna nedá, „na podobné úrovni“, protože sám nemám zrovna nejlepší výsledek… – zaraduje se – Právě jsem nalétal víc terčíků! Mám jich 33!
Silmarien Sanatha: Pokračujte v tréninku a rozhodně to nevzdávejte! A ať se všichni dostaneme do naší vysněné koleje. – usměje se a zaraduje se – Mám 35! Tohle byl velmi motivační rozhovor.
Isaac de Charler: Musí se snažit co nejvíc, hlavně trénink a mít chuť se zlepšovat. A hlavně ať se jim tu líbí. – usměje se –
Mariela Rosalie Amorfereová: Rozhodně! Chtěla bych popřát hodně štěstí při tréninku na letové ploše, ono to půjde. A jinak hodně zdaru na hradě, ať tu spolu ještě dlouho pobudeme!
Violet Riggs: Všichni jsme na stejné úrovni, ale bohudík pro nás, my jsme měli větší štěstí. – zasměje se –
Rudige z Biros: Můj vzkaz je prostý, cvičit a hlavně vydržet co nejdéle! Každý v sobě může najít toho správného letce.
Lenora de Grave: Asi jim můžu popřát jenom hodně štěstí. – usměje se –
– trochu zakleje, protože měl připravený materiál na terčíky, jaké již vlastnili – Děkuji za rozhovor, opravdu dobře se mi s Vámi pracovalo, mohu snad říci, že za mou kariéru nejlépe. – usměje se a vrhne se na nové focení kvůli neaktualitě materiálu –
Davy Fraster: Vůbec není za co. – usměje se –
Austin Laip: Johne, bylo to super, taky děkuju. – opět vyplázne jazyk –
Silmarien Sanatha: Byla to zábava. Jsem ráda, že jsem si mohla prohlédnout komnatu nejvyšší potřeby. – usměje se –
Isaac de Charler: 35! Já jedu! – zaraduje se, poděkuje a odejde –
Mariela Rosalie Amorfereová: Není zač, též děkuji, Johne. – usměje se na něj a se zájmem se rozhlíží po místnosti –
Violet Riggs: Díky moc za rozhovor a brzy na shledanou.
Rudige z Biros: Jsem majitelem k dnešnímu dni 29 terčíků, ale věřím, že po dalších lekcích a zkouškách tento počet zvýším. I já děkuji za milý rozhovor a přeji řadu krásných článků.
Lenora de Grave: – usměje se na Johna –
Tak jste to viděli. Po rozhovoru byla už jenom taková afterparty, hromada dortů ve tvaru zlatonek, camrálů a potlouků, soutěží s létáním… Nic zajímavého přece! Děkuji, pokud jste vydrželi až do konce, věřím, že tento rozhovor byl vyčerpávající.
Pro Denní věštec
John Charless Bartowski