Na bílém koni,
smrti vstříc jede.
Tělo jak z bronzu,
však v ohni mu taje.
V ruce držíc meč,
s nímž chce se bít.
Smrti však neunikne,
ona ho polapí.
Může se bránit,
leč nemá síly dost.
Muže klít a řvát z plných plic,
ona ho obejme a nepustí víc.
Jeho osud i srdce na dlani má,
a co s ním udělá? Neřekne nám.
Můžeme však čekat to nejhorší,
ona ze svých spár nikoho nepustí.
Srdce mu dotluče,
hruď již se nepohne
a on už se nezvedne.
