Deník mého psa aneb Amálčina Merrynka – vypravuje
…..To bylo slávy, když si mě přinesli domů! Něco tak ztřeštěného jsem ještě nezažila. Samé mazlení muchlování a okukování. Nejdřív se mi stýskalo po mámě, ale jelikož jsem expertka první třídy rychle jsem se zabydlela a moc se mi tu líbí.
Narodila jsem se 14. února 2004 a jmenuji se Merrynka, pánička mi s oblibou říká merrvinku, černoušku, hnusáku, smradlavko/a dokonce mluví i sprostě/ apod., a to se raději nevyjadřuji, jak mi říká páníček, ale já stejně vím, že když příjde z práce, vezme si mne na gauč a my spolu hajáme!!!
Mám i psí kámoše, no spíše kámošky a to Bobajze, Pegajze jóó a mého syna Aurajze. Ten mně dennodenně štve. Páničci nám dají papáníčko a na mne nikdy nezbude, protože mi všechno doslova sežere. No já mám tedy smůlu. Ale pánička je na mne hodná a dává mi tajně pamlsky o kterých Aurynek neví. Dobře mu tak.
Však jsem se jim také pomstila, nedávno dělala pánička řízečky a přinesla je na stoleček a někdo zazvonil a tak ta nebohá ženská utíkala otevřít dveře. Ach bóóže, zase se vykecává u dveří a že já mám hlad jí vůbec nevadí!!! POMSTA – tak jsem si skočila na ten jejich dřevěnej stoleček a sežrala jsem jim ty řízky, jééé ty byly dobré. Hm, ale dostala jsem pak nafackováno! Co jsem asi měla dělat…hlad je potvora!!!
Pamatuji si jak jsme byli na velice zvláštní návštěvě. Vonělo to tam po psech, kočkách, morčatech, ptácích apod. no Fůůůůj !!! Pak přišel nějaký pán a namísto toho, aby mi dal pamlsek a nebo si semnou hrál, začal mě osahávat, mačkat a nakonec mně něčím píchnul. Doma mi bylo nějak šoufl a tak mne pánička hladila a hladila a vysvětlovala mi, že jsme byli u veterináře. Příště na ní kašlu ať si jde sama. Dodnes jsem z toho v šoku a to už jsem tam byla tolikrát, ještě teď mně z toho bolí hlavička.
A aby to nebylo málo, jeli jsme na dovolenou. Jé tam bylo skvěle, mám tak i dva kámoše: Dana a Daga. No, Dan je takovej starej dědek, takže s ním je zábava jak bejk a Dag je zas moc velkej, skoro 50x než já a s ním se nebavím, protože mne chtěl zahryznout.
Pak tam mám dvě nové kámošky, kočičky…nevím jak se jmenujou, protože mi pořád jenom ukazovaly nehty/jako bych neměla svoje/!
No, dovolená mi skončila a já s tím mým Aurynkem cestovala s pánem a páničkou takovou věcí na čtyřech kolečkách, která příšerně smrdí. Přijeli jsme domů a já hupky dupky do pelíšku.
Asi za dva dny jsem byla naštvaná jak permoník!!! Pánička volala tou hranatou věcí páničkovi, že prý jsme chytli nějaký blechy a že jich máme milión a že za to můžou ty kočičky. A co pak následovalo? Blééé museli mne koupat a já vodu nesnáším, ale pak mi bylo hned lépe už jsem se tak neškrábala. Pánička pořád něčím stříkala můj kožíšek a vyčesávala mne tak, že málem nezůstal ani jeden chlup na mém nádherném těle!!!
O Aurynkovi nemluvě, ten lítal jak splašený, protože si myslel, že je to součást terapie **odblešování**, je jak splašená kobyla. No hrůza. A pak mi vy, lidé, říkejte, že mi psi nemáme starosti.
S pozdravem Merrynka