Tato báseň je věnována všem, kteří o to stojí.
(autorka: Eillen McFir)
Zelené světlo, životů konec, dva mrtví, zazvonil zvonec. Plačící dítě, děsivý muž, v ruce
hůlku, žádný nůž.
Zelené světlo, ale chyba. Mrtvý je muž, dítě se dívá. Všichni jásají, muž je pryč, radost
v srdcích odemkl klíč.
Malé dítě u prahu leží, žena pro mléko ke dveřím běží. Nachází soucit, malého bere, zloba
se pomalu na povrch dere.
Z dítěte chlapec, vše doma dělá, přístěnek pod schody je jeho cela. Přátelé nemá, to už se
změní, dopisy všude, sov houkání znějí.
Do nové školy čáry se učit, přátelům novým cokoliv půjčit. Nejhezčí období zrovna mu
nastává, uplyne rok a vše hezké přestává.
Muž neumřel, opět se vrací, sílu, co nabyl, s chlapcem zas ztrácí. Každý rok chlapec
bojuje s mužem, nikdo to nezastaví. My nic nezmůžem.
Pětkrát to přežil a bojuje dál, chlapec co přežil, náš malý král. Poslední boj, kdy k němu
dojde? Dobro? Zlo? Kdo z boje vítězem vzejde?