…
Celá staletí v pustém tichém kraji
Tichá, pyšná, časem nedotčená stojí
Jemně tesaným šatem zahalená
Překrásná líbezná andělská socha.
To jest první co mé prázdné oči
V těle osamělého dítěte uviděly
Silná křemenná křídla ženy
Do konce života spásou se mi staly.
Tam přicházejíc z vůle mi nevlastní
Volala mě za noci v žáru záře měsíční
Vztahovala ruce dychtíc po mé bolesti
Žalu, trápení, nepochopeného pocitu samoty.
Stala jsi se mou matkou, láskou, zpovědnicí
Toužím míti tvou sílu z chladného kamene
Opět dávám ti svá muka a v nich životní energii
Teď odevzdám se prázdnotě a blaženému tichu.