Víla

| Vydáno:



Koruny stromů tyčí se v šeru

a já spatřila, na mou věru,

vílu tančící v trávě,

zahalenou v závojích,

a co teprv její smích?

Ten rozezněl tisíce tónů,

zpívajících písně zvonů.

Zmizela dřív než ranní rosa,

teď jsem tu jen já – bosa.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *