Zachovejme kouzlo pro novou generaci!

Započala nová registrace. Zájem je obrovský a náš hrad mi nepřijde připravený na nové tváře tak, jak by měl být.

Před hradem se tísní obrovský dav mladých natěšených prcků, letos se zdá být zájem rekordní. Je totiž možné, že nastupuje nová generace. Nová generace, která nevyrostla na knížkách a filmech o Harrym jako my, ale generace, kterou přináší Fantastická zvířata. Už delší dobu jsem nad podobnou úvahou přemýšlela, ale zájemci o studium, kteří čekají u brány do naší školy, byli finálním nakopnutím.

Během posledního měsíce jsem měla více času, a tak jsem se rozhodla dopřát si luxus poflakování se ve Velké síni. Během této doby jsem několikrát nemohla uvěřit tomu, o čem se tam lidé baví. Na našem hradě je krásné právě to, že nedodržujeme striktně RPG a máme tu možnost se bavit i o mudlovském životě. Nicméně je nutné si uvědomit, že zvuky se linou celým hradem a je to vlastně takové veřejné vytrubování, což některým lidem buď nedochází, nebo hůř, je jim to jedno.

Je důležité si uvědomit, že na našem hradě se vyskytují i mladší ročníky. Někteří studenti prvních ročníků začínají svá studia později nebo přecházejí z jiných institucí, ale primárně vycházejme z předpokladu, že prvákům je jedenáct let. Opravdu jsou všechna témata diskutovaná v síni vhodná pro uši jedenáctiletých? Někdy se stalo, že se poněkud nevhodné diskuze vedly v noci, kdy nižší ročníky spí, ale bohužel zůstaly všem na očích až do rána. Nejednou se ovšem podobná debata vedla v pravé poledne.

Co mám na mysli pojmem ‚nevhodná diskuze“? Cokoli, co by se dalo, dle mého názoru, zahrnout pod bod 3.3. školního řádu, dále nevhodné dvojsmysly a jejich neustálé opakování nebo veřejné přehnané projevy náklonnosti. Ano, je pravdou, že ve školním řádě nic z toho není napsáno doslova. Ale tak snad každý máme nějakou morální odpovědnost a selský rozum, ne?

Pokud vystrčím kočku (omlouvám se, slečno Tydynko) z nejvyšší věže a ona se rozplácne na zemi bez známek života, přijde mi můj případný argument, že ve školním řádu je zakázáno kočku „vyhazovat“, zatímco já ji pouze vystrčila, naprosto dětinský. Bylo mi vyčteno, že i já sama jsem v minulosti mluvila o nevhodných věcech. Ne každý je dokonalý, já se dodatečně omlouvám a slibuji, že si na to dám pozor.

Co mi však přijde ještě více alarmující, je to, že ve dvou ze třech případů tomu byli přítomni fialoví, kteří dokonce byli sami iniciativní. A co bylo na hlavu postavené, to bylo to, že studenti (!) jim museli napsat, že toto chování považují za nevhodné a že by s tím měli přestat. Student zaměstnanci školy. Student, který by měl být vychováván, ne vychovávat.

Ano, uznávám, že každý z nás má hranice cítění vhodnosti a nevhodnosti někde jinde, ale vždycky se můžeme přesunout ke Třem. Stačí jen chtít. Chtít udržovat tento hrad v chodu a chtít, aby tu bylo dobře a mohli jsme se tu bavit. Tyto prostory jsou skvělé pro rozvíjení kreativity, relax, navázání přátelství, ale samozřejmě skrývají i svá rizika, která bychom se měli kolektivně snažit eliminovat. Pokud jsou tu jedinci, které to nezajímá nebo jim je to jedno, osobně bych jim doporučila navštívit na Ministerstvu kouzel sekci Žádost o trvalý odchod.

Nicméně kritika jako taková není cílem tohoto zamyšlení. Já bych to brala tak, že nemá cenu řešit kdo, co, kdy a kde, ačkoli události se opravdu staly, jsou na to svědci, printy, nicméně nemám potřebu se v tom dál šťourat a kamenovat. Co chci, je, abychom se všichni shodli na tom, že náš hrad je kouzelný, je to místo, kde si mnoho z nás našlo přátele i mimo hradní zdi, je to místo, kam se chodíme schovávat před mudly, a někteří z nás jsou tady už i docela dlouhou dobu. Je to náš druhý domov, který můžeme navštívit z kteréhokoli konce této planety.

Je leden, můžeme si tedy všichni dát předsevzetí, že se staneme lepší verzí nás samotných, budeme se snažit udržovat kouzlo naživu a vytvářet tak nejlepší možnou podobu hradu. A až se otevřou brány a vtrhnou k nám davy nováčků, objeví to nejkouzelnější místo, kde najdou svůj nový domov. My jsme ti starší, ti, kteří mohou podat pomocnou ruku, nasměrovat mladého studenta správným směrem, motivovat, když se mu nebude dařit, a sdílet radosti z úspěchů. Neberme hrad jako samozřejmost, taky by tu zítra nemusel být.

Pro Denní věštec
Any Dawson