Taky se vám stýská po letňáku…
První vzpomínky na letňák
Je asi 09:00 27.8. ráno. Moc se mi po všech stýská. Stýská se mi po přednáškách, stýská se mi po našich rozhovorech. Stýská se mi po všem. Uvědomuji si, že lidi na hogu jsou pro mě hodné důležití a že mi moc pomohli. Nechci je tady konkrétně jmenovat. Každý koho znám pro mě něco udělal, ať už o tom ví nebo neví. Jsem moc ráda…
Možná se divíte a možná taky ne, proč se mi po tom týdnu tak stýská. Týden letního semináře je nasycen příjemnými chvilkami, které vás naplňují krásným a nezapomenutelným pocitem. Mezi takové chvilky může patřit povídání, společná procházka, houpání na naší vytůněné houpačce, ale i třeba jen porozhlédnutí se po všech těch lidech kolem. Jsou to lidé, kteří pro vás něco znamenají, lidé, kterým můžete říct cokoliv. Lidé, kteří vám pomůžou a i pobaví.
Nejsilnější vzpomínky ve vás ale nezanechají situace. Ty ve vás zanechají lidé, se kterými se opravdu hodně sblížíte. Cítíte se osamělí a smutní, když pomyslíte na to, že s vámi teď a tady nejsou. Že si s nimi nemůžete popovídat. Jakmile je ale spatříte na hog nebo na krbu, na tváři se vám objeví úsměv a už se těšíte na to, jak si zase popovídáte. Když vás třeba jen prozvoní na mudlmobil, jste šťastní, že si na vás vzpomněli. Takoví lidé mají ve vašem srdci místo a vždy ho tam mít budou. Takových lidí si važte. Oni si vás budou vážit taky :))
Tohle jsem psala, když mi bylo opravdu smutno. To, co jsem s vámi všemi zažila, nikdy nezapomenu a vždy budu vědět, že při pomyšlení na tyto zážitky se usměju. Tyto vzpomínky mě vždy zahřejí u srdce…