Tak jsem zjistila, že už jsem vás dlouho nepočastovala informacemi o módě na hradu, či
v podhradí, proto jsem rychle přelétla Kulturní občasník, a zjistila, že v Kozích
Kotěhůlkách se pořádá Maškarní bál. No to je přece společenská akce, jako… no, jako
hrom!
Sehnala jsem si veselé šatičky, vhodné k tomuto večeru, abych nedělala ostudu a vyrazila
do Kotěhůlek.
V sále kotěhůlského Kulturního Hradospolečenství se to maskami jen hemžilo.
Napočítala jsem 52 zvířecích masek všeho druhu. No posuďte sami, vtipné, sexy, ale
celý večer v huňatém kožichu, to není nic pro mě…
A co ta slečna v hanbatém kostýmu…čeho vlastně? No, přiznám se, mluví ze mě závist:
pěkná postava, kouzelné botičky a ta roztomilá ouška by jí mohl leckterý zvířecí mazel
závidět.
Slečna v pavím působí pyšně a elegantně..no, jako ten páv. Královna mezi ptactvem!
A co ta elfí slečna, která se celý večer snažila pobavit obecenstvo výrobou ohníčků na
vlastním těle? Zajímavý program, ale až do té chvíle, než chytly okenní závěsy. Jeden a
druhý… No, jako když pustíte kostky z Domina. Ještě že kolem bylo několik
duchapřítomných mágů, kteří oheň rychle uhasili kouzlem „Aquamenti!“
To jste měli vidět tu spoušť, která v sále nastala..
Jedinný, kdo si z toho nic nedělal, byla zřejmě rybí slečna, která do té doby seděla
nehnutě u vchodu, jako by byla připravena každou chvíli opustit brány hradu. Zřejmě se
moc nebavila.. Jenže jak spustila voda z hůlek mágů, byla ve svém živlu. Běhala mezi
proudy vody jako šílená, a hlasitě se smála. Až mi z toho běhal mráz po zádech.
Schovávala jsem se nenápadně v koutku, abych si nezmáčela svou novou róbu, přeci jen
srpce se nevydělávají tak snadno a učitelským platem zatím nedisponuji..
Řeknu vám, bláznivější Maškarní bál jsem nezažila…
Věřím, že obyvatelé Kozích Kotěhůlek budou mít na dlouho o čem mluvit.