(autorka: Bellatrix dela Lyndsey)
Nikdy nepochopím, jak se mudlové mohou obejít bez kouzel. Jednou ráno jsem se totiž
rozhodla, že podniknu výlet všemi dopravními prostředky, které jsou dostupné
pro mudly…
Motorka, skůtr:Divočejší jízdu jsem neviděla. Když jsem jezdila po vesnicích, ještě to
šlo, mohla jsem kličkovat jak jsem chtěla, ale jakmile jsem vjela do města, všechny
výpary z okolních aut a motorek jsem vdechovala a příšerně se mi motala hlava. Málem
jsem neudržela řidítka rovně, občas jsem nabourala do telefoní budky, sloupů, které
lemovaly silnici, až na mě zavolali takové ty dotěrné pány v modrobílích uniformách,
kteří se tváří rádoby mile a chtěli po mě papírek, dala jsem jim obal od žvýkačky.
Samozřemě že se oba rozčílili a strčili mě do auta. Dovezli mě do bílé budovy s nápisem
Policie, kde po mně chtěli znovu papírek a osobní doklady. Já jsem seděla a mlčela a čím
víc hodin bylo, tím víc brunátněli. Vážně nevím, co po mě chtěli. Když jsem jim řekla,
že jim naprosto nerozumím, že nevím, co po mně chtějí a jestli chtějí papírek, ať si dojdou
do trafiky, že jich tam mají dost. Na to strážník roztrhal papír, který držel v ruce a křičel,
abych už vypadla. Odkráčela jsem s hlavou vztyčenou a ještě venku jsem slyšela, jak
střážníci křičí.
Auto: Složité. Příliš složité. Plno páček, šlapek a koleček a vůbec jsem se v tom
nevyznala. Strašně se mi pletla dole u nohou tři šlapátka, tak jsem jedno utrhla a jela bez
toho. Daleko jsem nedojela. Tedy, pouze z kopce, dole jsem zakončila jízdu nárazem do
plotu. Našťěstí od majitele rozbořeného plotu nikdo nebyl doma, já se rychle vytratila.
Divní tihle mudlové, jak s tím můžou jezdit.
Vlak: Sedla jsem si do kupéčka, kde seděl jeden pán a poslouchal mp3. Další zajímavá
věc. Ale ouha, strašně se u toho smál. Rušilo mě to při rozjímání, a tak jsem mu to řekla.
Ovšem to by nebyl mudla, bez toho, aby ztratil trpělivost. Začal křičet, že osoba
v hadrech až na zem (tím myslel mě) mu nebude říkat, co má a co nemá dělat. Z toho
křiku přišel průvodčí a na příští zastávce mě vyhodili. Chtěla jsem si sice stěžovat, ale
moc řešit jsem to nechtěla. Rozhodla jsem se vyzkoušet…
Autobus: Ano, všichni ho moc dobře známe. Já už taky. Jelikož jsem poměrně mladá a
nohy mě ještě drží, senilní osoby si asi myslí, že já nepotřebuju sedět. Jedna babka se na
mě rozkřičela, co si dovoluju sedět v její společnosti. Chvíli jsem ji poslouchala a tupě na
ni zírala, pak jsem řekla: „Prosím, posaďte se, stejně vystupuju!“, rozeřvala se na mě, co si
to o ní myslim, že je snad stará, že ona má ještě mnoho let před sebou a sedět prý potřebují
staré babičky, ne ona, mladá dáma. Nemohla jsem se udržet a vybuchla jsem smíchy,
načež se dáma rozzuřila a dupla mi na nohu. Bolelo to jako čert, tak jsem vystoupila a
vydala na polikliniku.
Letadlo: Na tohle se moc těším. Sedla jsem si naproti televizi a připoutala jsem se. Vedle
mě si sedla paní s malím chlapečkem, který se bohužel jenom zdál klidný. Myslela jsem
si, že se buď vyspím, nebo se podívám na pěkný film. Když se ozvalo, že jsme ve
vzduchu asi 7 km nad Atlantikem, chlapeček začal vřískat, že se bojí a že chce vystoupit.
Dala jsem si do uší vatu, ale nepomáhalo mi to ani zdaleka. Pak mi začal cucat kousek
hábitu a aby toho nebylo málo, pozvracel mě. Šla jsem tedy na záchod, ovšem najednou
vypukla tzv. turbulence. Aby toho bylo ještě víc, pozvracela jsem se i já, sice do
záchodu, ale bylo mi zatraceně špatně. Použila jsem vonící kouzlo a bylo mi lépe. Pak
jsem ještě vyčistila hábit. Když jsem se vrátila na své místo, paní se mě vyptávala, jak
jsem dala ty zvratky z hábitu, a jakto, že tak krásně voním. Vybafla na mě cosi s novým
Perwolem Color Magic. Zmátlo mě asi to slovo Magic, myslela jsem, že je také
čarodějka, takže jsem jí začala povídat o mudlech a kouzlech. Když jsem vystupovala,
zírala na mě, jako kdybych byla koza v králíkárně.
Ponorka: Moje fobie mi bohuel nedovolila nastoupit do ponorky, ráda bych Vám o tom
podala více informací, ale bohužel.
Koloběžka: Jak jsem již řekla, milá paní v autobuse mi málem zlomila kotník a všechny
prsty, proto jsem si nemohla zajezdit na ko-lo-běž-ce
Loď: Nejlepší dopravní prostředek. Zvracela jsem jenom 2×, měla mořskou nemoc,
nemožně jsem se ztrapnila před krásným mužem, když jsem mu řekla, že jsem taxikář
(myslela jsem, že taxikář je něco jako svobodný). Dále jsem si asi 9× spletla pokoj,
protože ta loď byla obrovská.
Co tím myslím? Nesnáším mudlovské dopravní prostředky. Jdu se léčit…
– a tady sou taky chyby…:-(