Dlouho jsem byl pryč, ale jsem zpět s novými myšlenkami i novou silou. Tady je její ukázka.
ANDĚL SMRTI
Za noci temné,
když světla z měsíce není,
po městě chodí moci zlé,
potkat se s nimi radno není.
Tu mladí ze zábav,
jdou domů spát,
nevědí že cesta je plna nástrah,
že o svůj život budou se muset prát.
Tu jeden z mužů oddělí se,
že domů to má kousek,
hned žena kolem protočí se,
a mu nestačí z její krásy kousek.
Jde za ní,
jako za světlem v noci,
touhou se mu srdce plní,
již má ho ve své moci.
Žena zastaví se v uličce temné,
on nevidí že v rukou má nože,
přichází jak frajer,
že přání má skromné,
netuší že ho podřeže.
Ona láká ho blíž,
prý „Mého srdce tlukot slyš“.
Muž ucho přikládá,
na její krásná ňadra,
ale nic neslyší již,
ani svist nožů co měla níž.
Měsíc již vyšel ze mraků,
svítí do města plného baráků,
a na jednom domě ve čtvrti,
na střeše nejvyšší,
stojí temný anděl smrti.
Který životy lidské plaší.
Plaší je do temných hrobů,
by posloužil svému pánu,
svému pánu smrti temné,
s níž boj nikdy vyhrát nejde.