Každý z nás občas prožívá chvíle nostalgie. a někdy toto vzpomínání bolí.
Neštěstí
Je noc, tma, již vidět není nic.
Andělé již odletěli a já dýchám z plných plic.
Bych vychutnal si každý nádech života.
To ty se mi ztrácíš do daleka.
A já nevím proč.
Mám otázek plné srdce své.
Hlavně proč odcházíš a jaké důvody jsou ty tvé.
Odpověz a řekni mi.
bych mohl mít spánek klidný,
bych mohl spravit co rozbité je,
bych zachránil, co ještě v naších srdcích je.
Je noc, tma, již vidět není nic,
přes mraky není vidět měsíc.
A ty odcházíš, mizíš do ztracena mi.
Bych slyšel důvody tvé nedýchám ani.
Ale ty mlčíš, mlčíš stále,
mizíš mi v bílém sále
a já nevím proč.
Sál se zavřel, již zmizela jsi,
Zůstal jsem sám, již nejsi tu se mnou ty.
A já pláču.
Pláču nad osudem, že už spolu nikdy nebudem.
Jsi pryč.
Náhle světlo jasné, je tu nade mnou.
Nevidím sál, ale pokoj se sestrou.
Kolem postele, ne lůžka jsou.
Že by tvůj odchod byl iluzí pouhou?
Čekám a čekám stále,
zda objevíš se v mojí hale.
Sestra mi říká, že nehodu jsme měli zlou.
Sestra volá doktora a já se ptám zdali jsi přežila.
Nejdřív prohlíží mne, ale jeho odpověď
pomalá a záporná je.
NÉÉÉ !!!
Jsi pryč! A nic mi tě nevrátí.
Kéž bych vykoupil tvůj život třeba svojí smrtí.
Viník říká, že mi tě vyplatí.
Jak vyplatiti chce, co se již nevrátí.
Jak vyplatiti chce vzpomínky a radostné chvíle,
které nyní zůstanou jen v mojí hlavě a mém srdci zachovalé.