Doma medvídka mám,
je celý z plyše.
S ním není člověk sám,
on sedí tiše.
Sedí a poslouchá,
co mu vyprávím.
Říkám mu co zažívám,
a o čem sním.
Očima z korálků,
na svět se dívá.
Pruhovanou šálku,
na krku mívá.
Zná mě, mé sny,
ví co mě trápí.
Je první, kdo to ví,
když se má duše ke dnu potápí.
Je to můj plyšový přítel,
který jen pozoruje.
Nic neříká, nereptá,
a vždy tu pro mě je.