Bílé Vánoce

Troufám si říci, že každý z nás touží po bílých vánocích. Jenže zažili jsme je vůbec někdy? Myslím, že si ani nevzpomínám. I když…

Naposledy si pamatuji vánoce se sněhem před dobrými několika lety. Byla jsem tehdy ještě, tuším, docela malá, protože jsem ještě chodila sáňkovat a bobovat. Což jsem už pár let neprovozovala, takže i to svědčí o tom, jak dávno naposledy bylo nasněžíno i čtyřiadvacátého, na Štědrý večer. Tenkrát jsem si dopoledne, nebo to možná bylo i odpoledne, protože je to tak dlouho, už si ani nepamatuji přesný čas, popadla něco na klouzání po sněhu. Možná to byly boby, možná sáňky, ale možná také úplně něco jiného. Oblékla jsem si cosi teplého, abych neumrzla, nevím, zda-li to nebyly růžové šusťáčky s fialovou bundičkou. Obula jsem si nejspíš sněhule, protože v pantoflích by mi byla zima. Ještě hodně dlouho – tedy alespoň předpokládám – jsem čekala na své mladší sourozence. Společně jsme vyrazili před dům. Prošli jsme chodbičkou, až jsme dorazili ke vchodovým dveřím. Ty se musely otevřít, jinak bychom obarvili sníh na červeno. A kdo by toužil po červených, místo bílých vánocích, že? Nevzpomínám si, či jsme šli předem, anebo zadem, jenže to je jedno. Vyšli jsme před dům, táhli za sebou své dopravní prostředky, případně těžší o jednoho malého sourozence. Přesněji řečeno o jednu malou sestřičku. Abych to zkrátila. Došli jsme k jakémukoli kopečku, po kterém se dalo sjet na sáňkách, bobech, nebo jiných mudlovských výmyslech. Uznejte, že tenkrát jsem o existenci kouzel neměla páru, to přišlo časem. A k večeru, promrzlí na kost, již nevím, zda rozhádaní, nebo usměvaví, jsme se snad i vydali zpět domů. Ale stejně.. co myslíte, že bylo nejsmutnější na celých Vánocích?

Teď, když se na to dívám zpětně, uvědomuji si hned několik věcí:
Tenkrát jsem netušila, že jsou to možná poslední Vánoce, při kterých je venku sněhová přikrývka. Byla jsem tenkrát moc malá na to, abych si všimla, nakolik patří sníh k Vánocím. Ale také jsem zjistila, že Vánoce a sníh pomalu, ale jistě, nejdou dohromady, i když je mi to proti mysli. Nu, což, časy se mění.