Zkoušky OVCE jsou prý krokem do kouzelnického světa dospělých. Otevírá se tím spousta dalších možností. Třeba taková možnost změnit barvu hábitu nebo důchod v pohodě kýžených galeonů. A jak to má Martin Matýsek? Chystá se někam odcházet? Hodlá teď sponzorovat chudé a potřebné? A jak vůbec celé to „zkouškové šílenství“ vnímal?
Denní věštec: Martine, vítám tě takhle v podvečer v naší úžasné hospůdce… ehm… – ušklíbne se – Víš, jak to myslím. Tak jak se daří?
Martin Matýsek: Nu… – rozhlédne se – Je to tu útulné… samozřejmě… Daří se skvěle. začínají prázdniny, zanedlouho mě čeká výlet a mám konečně po svém boku něco chlupatého a hebkého.
Denní věštec: Uchm. – zarazí se – Tak to se raději nebudu vůbec ptát, co to je. Mě zajímá jiná věc. Jaké to je mít za sebou zkoušky dospělosti? Ulevilo se ti? Nebo máš naopak pocit, že to třeba nebyl úplně dobrý nápad? – hoří nedočkavostí –
Martin Matýsek: Tak samozřejmě jsem myslel tu ovečku. Jaké to je? Tak samozřejmě první pocit je úleva. Přeci jen OVCE jsou završení kouzelnického studia. Ačkoliv to vypadá, že ještě nějaký pátek studovati budu. Každopádně mi to přišlo hodně super. Samozřejmě byla super volba tématu od slečny Flyové. To se mi zpracovávalo výtečně.
Denní věštec: Ááá, krásně jsi mi nahrál na další otázečku. – zazubí se – Skládal jsi zkoušky u madam Tydynky, byla to tvá první volba, nebo jsi rozvažoval ještě o někom jiném?
Martin Matýsek: Popravdě jsem litoval, že nejde skládat více Ovcí. Původně jsem chtěl ještě Čarostavitelství, protože to by byla skutečně výzva. Nicméně slečna Tydynka mi to potvrdila, a tak jsem nakonec zůstal u zeměpisu. Myslím, že to byla dobrá volba.
Denní věštec: No, něco mi říká, že jsi asi jediný student, který lituje, že nemůže skládat více OVCí. – směje se – Ale ten výběr chápu. Myslím, že se zachovám podobně. A co jsi říkal na téma zkoušky? Nevyděsilo tě? Nebo jsi madam uplatil? Ehm… víš jak.
Martin Matýsek: Neuplatil. Nejsem zrovna zámožný student. – pokrčí rameny – Když už jsem dělal soutěž, dělal jsem ji na body. Takže jsem se trochu bál toho, co mi slečna vybere. Naštěstí se vyloženě trefila, Tajemná a magická místa Evropy. Musel jsem se krotit, abych pergameny nepopsal plný kumbál na košťata. Kdo by to potom četl, že?
Denní věštec: Madam Tydynka by z tebe měla rozhodně radost. – zakření se – Ale i pro nás, fanoušky, bylo to téma zajímavé. Nedivím se, že tě bavilo.
No, prý nejsi zámožný student, ale teď už dostáváš důchod. Těšil ses na něj? Nebo je to spíš jen takový prima bonus?
Martin Matýsek: No… důchod je prima vždy. Mudlové mi nic takového ještě nedávají. Takže si to mohu užít alespoň tady na hradě. Minimálně je to prima, že nemusím vyhledávat placené soutěže, abych měl alespoň na ošacení. Ale asi málokdo z toho hodlá zbohatnout.
Denní věštec: To by chtělo najít si ještě sponzora. – šeptne – A co tvé plány do budoucna? Už jsi říkal, že ještě asi pár let zůstaneš studentem. Ale co fialová? Neláká tě? Ani trošičku?
Martin Matýsek: – zamyslí se – Jako popravdě asi neláká. Studentský život je hrozně fajn. Možná se objeví nějaká zajímavá pozice třeba na ministerstvu, nebo se uvolní nějaká zajímavá pozice na hradě, ale rozhodně si zatím rád prodloužím pohodová studentská léta. Sponzor by se hodil. Hlásíš se? – zazubí se –
Denní věštec: Já? – vyděsí se – A kde já bych na to brala?! Ty bys měl teď sponzorovat mě!
Ahá, ahá, takže až se uvolní post ředitele školy nebo něco podobného, budeš se hlásit, ano? – culí se –
Martin Matýsek: – podívá se na stav účtu u Gringottů – No, myslím, že na sponzoring jsem zralý spíše já. Ale to asi nebudeme teď probírat. – zamrká –
Tak na post pana ředitele bych asi nekoukal. To určitě ne. Přeci jen, nemám dost zkušeností. To přenechám jiným aktivním.
Denní věštec: Takže ředitel ne… – škrtne si poznámku – Dobře, dobře. Ještě bych se ale vrátila k tvým zkouškám OVCE. Zajímalo by mě totiž, jestli ses na ústní část nějak speciálně připravoval? Byl jsi nervózní?
Martin Matýsek: – cupuje papírový ubrousek – Nervózní… Nu, tak jako samozřejmě, úplně klidný jsem nebyl. Jelikož jsem takovou velkou zkoušku ještě nikdy neskládal, nevěděl jsem přesně, co si pod tím představit. Ačkoliv jsem se samozřejmě byl podívat na OVCE mých spolužáků loni a předtím. Jenže srovnávat se třeba s Endží… to je nemožné.
Takže tedy nijak přímo jsem se nepřipravoval. Jak jsem řekl, téma mi sedlo a zeměpis mě bavil i jako předmět. Takže jsem si jen osvěžil to, co jsem napsal do písemné části.
Denní věštec: Děkuji. Děkuji za uklidnění. Zkusím si na konci příštího roku na tebe vzpomenout. – zachichotá se – Hele, a co vlastně publikum? Byl jsi za něj rád, nebo se raději nemám příští rok vůbec zmiňovat?
Martin Matýsek: Pokud si vybereš nějaký předmět, který tě baví, a sedne ti téma, pak to jde jako po másle.
Publikum… popravdě, soustředil jsem se na to, abych odpovídal, pokud možno, bez koktání. Takže jsem publikum vnímal spíše okrajově. Ale bylo milé, že tam někdo byl a fandil mi.
Denní věštec: Chápu. Tak já to zvážím, obé. No, abych tě tu nedržela moc dlouho, máš ještě něco, co bys chtěl říct? Co já vím… něco povzbudivého dalším generacím… – mezi kašlem sykne něco jako ‚mně‘ – … nebo tak?
Martin Matýsek: – tváří se zamyšleně – Nevím. Nepřišlo mi to nějak extra těžké. Nemyslím, že bych nějak přehnaně studoval. Určitě u mne byla dobrá volba předmětu a od slečny byla velmi vhodná volba tématu.
Vzkaz dalším studentům. Není třeba se bát. Je třeba se výzvě postavit čelem a zabojovat. A speciálně studenti jako Ty, Therezko, se, myslím si, bát nemusí.
Denní věštec: Děkujeme, určitě se nám teď bude připravovat lépe. Já ti moc děkuji, že sis udělal čas, a přeji, aby sis pořádně užíval důchod a… ehm… důchodový klid? – zasměje se –
Martin Matýsek: – zazubí se – No, uvidíme, kolik bude toho klidu. Každopádně děkuji za přání a Tobě přeji klidné prázdniny.
Pro Denní věštec
Theresa Brendi