Pozor – fejeton obsahuje hrubé výrazy, takže pokud vám není ještě 18 let, přivolejte ke čtení i vašeho zákonného zástupce (ať jsem z obliga).
Nikdy jsem si nemyslela, že já – zarytý odpůrce seriálů, budu pravidelně a se zájmem sledovat VELMI KŘEHKÉ VZTAHY. Opak je však pravdou…
Život tomu chtěl tak, že jsem se přestěhovala do nového bytu. A spolu s novým bytem člověk dědí i nové sousedy… Naše sepětí s jedněmi sousedy je tím bližší, že nás od sebe v jednom místě v koupelně dělí jen malý světlík. A člověk čas od času ten světlík otevře (případně to udělají sousedi se svým světlíkem) a rázem se tak ocitá v bytě (a tedy i životě) někoho jiného. Bohužel, život tomu chtěl tak, že naším sousedem je pan P**a. Je to asi čtyřicátník, dobře vypadající, leč nevalné inteligence a hrubých způsobů. Již téměř deset let (jak víme z našich tajných zdrojů) žije z dobrodiní (či blbosti) našeho sociálního státu a své družky. S ním tam (ve svém bytě!) žije jeho přítelkyně s asi sedmiletou dcerou a psem smetákovitého typu.
První díl Velmi křehkých vztahů (= první otevření světlíku) byl tedy jakýmsi seznámením s onou rodinkou, při něm též vzniklo ono přiléhavé označení pan P**a, neboť pravé jméno tohoto muže neznáme. Leč toto pojmenování nám přijde zcela výstižné a trefné. To bylo tak…
Paní zakoupila hadr na smetáka – rozuměj obleček na psa a pan P**a, kterému jsme tak ještě neříkali, neboť jsme nevěděli, že je to vskutku on, jí za to strašlivým způsobem vynadal. Z celého jeho trapného a hrubého projevu nám utkvěla jen jedna věta – leč památná: „To nemyslíš vážně, přece ze sebe nebudu dělat p**u.“ Pak nadávání ještě dlouze pokračovalo, leč nám zjištěné údaje plně postačovaly a pečlivě jsme je analyzovali nad několika lahvemi vína. Výsledek byl jasný – je to vskutku pan P**a a máme se na co těšit!
Při příštím dílu VKV jsem byla zrovna ve vaně a nemohla jsem tedy spěšně utéct, takže jsem i přes zavřený světlík (!) slyšela další báječnou hádku, ze které mně utkvělo zásadní jádro problému:
ONA: „Mě už to takhle nebaví. Taky se s tebou můžu rozejít.“ (pláč)
ON: „Ne***!“ (drsně)
To už jsme instinktivně vycítili, že první série VKV bude u konce, naštěstí na ni ihned plynule navázala další mnohem šťavnatější, takže naše denní dávka emocí zůstala díkybohu na stejné hladině. Obsah seriálu zůstává stejný, jen problémy se pořád prohlubují a opakují. Na scéně se tu a tam objeví i její matka, která našeho hlavního hrdinu příliš nemiluje. On její city stejným způsobem opětuje.
V poslední době nás zaujal až díl s názvem Silvestr. V něm pan P**a poněkud přecenil své schopnosti pít alkohol. Následkem pak byla půlhodinová rozprava se záchodovou mísou. Ale zdá se, že to byl klíčový díl, neboˇjeho přítelkyně snad poprvé za celou dobu stála na jeho straně a v jeho akci ho podporovala. Leč celkový obrat to nepřineslo, takže včerejší epizoda měla opět název Hádka.
Náš sousedský seriál tedy pokračuje a já si ze srdce přeji, aby již brzy následoval díl „Vyhnání nezaměstnaného z ráje“. Mohl by vlastně být i jakýmsi celkovým happy endem. (napadá mě i mnohem hrubší název tohoto dílu, leč nechci vaše rodiče zbytečně přivádět do rozpaků…) Jen se bojím, aby se pak nějaký zneuznaný režisér např. Život či Osud nechtěl pochlubit uměle nastavenou novou řadou, která by začínala dílem „Pan P**a se vrací“.