Angie Claire Silvery: „Jako malá studentka s copánky jsem o tom snila.“

Na hradě není mnoho těch, kteří by Angie neznali. Bývalá nebelvírská primuska byla osobností ještě před tím, než ji ozdobil tento krásný titul. Mohli jsme ji vídat prakticky všude po celém hradě a mohli jsme se spolehnout, že jakmile ji potkáme, čekají nás dvě věci – buď nás obdaří jedním ze svých úsměvů, nebo nás bude vydírat, abychom pro ni udělali nějakou prácičku.
Tak či onak si titul zasloužila a já měla tu čest ji vyzpovídat v naší úžasné hospůdce U Tří košťat.

Denní věštec: – rozloží si po stole pergameny a mile se usměje – Angie, vítám tě tady v naší skvělé hospůdce a děkuji, že sis našla chvilku. – usměje se – Jak se daří?

Angie Claire Silvery: – nervózně se podívá po všech pergamenech, které Thery před sebe rozkládá, a pak vyčaruje na tváři úsměv pozorujíc na papírech jeden mastný flek vedle druhého – Pěkný den i tobě, Theresko, koukám, že dneska jsi měla k obědu vepřo, knedlo. – zakření se a pokračuje – A já moc děkuji za pozvání.
Daří se mi… Inu, jsou prázdniny, takže vlastně docela dobře. Konečně je čas na věci, které jsem měla přes celý školní rok zapovězené.

Denní věštec: Ehm… – rychle zahází mastné pergameny těmi relativně čistými – Vlastně to bylo kuřo, knedlo… – je oslněna Osobností Hogwarts a trošku koktá – Vážně? A prozradíš nám, jaké činnosti to jsou? Hořím nedočkavostí!

Angie Claire Silvery: – zrudne – To víš, takové ty malé, nepatrné věci. – snaží se vyjmenovávat – Zalesnění pouští, světový mír, vymýcení hladomoru a nejhorších nemocí… Zkrátka běžné studentské prázdninové kratochvíle. – skromně mávne rukou –

Denní věštec: Jistě, jistě. – přikyvuje – Asi začínám mít představu o tom, proč jsi ten titul dostala. I když… Ehm… – zalistuje pergameny – Myslím, že by naše čtenáře mohlo zajímat – a když ne je, tak mě rozhodně – jestli jsi vůbec někdy snila o tomto prestižním titulu? Třeba v noci před spaním? Nebo u snídaně? U trápení nebohých červených studentů? – nasadí vážný výraz –

Angie Claire Silvery: – otočí se na všechny strany a když vidí, že je čistý vzduch, nakloní se k Therce – Jen mezi námi dvěma, neumíš si představit, kolik peněz, Bertíkových fazolek, šťáv z plodu ďáblova osidla a napsaných úkolů za tímhle titulem stojí. – povzdychne si a zakroutí hlavou – Vědět, že mi to dá takovou námahu přesvědčit tolik lidí k hlasování, asi bych se do toho nepustila.
A samozřejmě, jako malá studentka s copánky jsem o tom snila, ale věděla jsem, že to bude chtít rozsáhlý majetek a hlavně obrovský trezor u Gringottů, protože na rozdíl od jiných titulů, které se v naší škole rozdávají, tady záleží na názorech mnoha lidí z hradu. Ano, a také na jejich sociálních poměrech. Těžko uplatíš bohatého studenta několika srpci. – odfrkne si –

Denní věštec: – škrtá postupně několik otázek, na které bylo právě odpovězeno, a přemýšlí, čím se půjde vycpat – Já to tušila! V tom muselo být něco víc! A… a co zkusit jmenovat. Kohopak jsi podplatila? Alespoň náznaky. Jen řekni prstem a ukaž jméno! – nadskočí nadšeně na židli –

Angie Claire Silvery: No, víš… A nikam to nenapíšeš? – sleduje její brk – Nerada bych jim způsobila problémy, to bylo součástí mého předvolebního slibu. Ale tak, když už mám ten titul, tak už je to vlastně stejně jedno…
Koho jsem podplatila? Toho s tím kloboukem, tamtu s tou divnou sukní, ta, jak potřeštěně kulhá, toho s těma vykulenýma očima… Jej, těch bylo! Ale největší úplatek poputoval do kapsy jedné veverčí redaktorce. – odkašle si a zaměří se na vyboulenou Therčinu kapsu –

Denní věštec: – na chvilku oněmí a vypadne jí brk – Rozhodně tě ujišťuji, že v redakci Denního věštce žádné hlodavce nemáme! Prý mají blechy a my… jsme moc čistotní! – snaží se vrátit do vyjetých kolejí – Vlastně jsem se ještě chtěla zeptat, jestli tě napadlo, když jsi postoupila do užšího výběru, že by to mohlo skončit titulem. A teď opomeňme fakt, že tam byly oplatky!

Angie Claire Silvery: V Denním věštci? Ale to neee, to by mě ani nenapadlo! – šokovaně pootevře ústa –
Moc jsem s výhrou nepočítala a již dopředu oplakávala všechny ztracené výdaje. Sice jsem měla ve své blízkosti jednoho človíčka, který mi pořád prorokoval mé jisté vítězství, ale nebrala jsem ho vážně. Dokonce jsem se vsadila, že to vážně nevyhraji, protože někdo bude ve svých úplatcích úspěšnější…

Denní věštec: Ano, ano, je mi to jasné. – musí se něčeho napít – A byl tam v tom užším výběru někdo, komu jsi to přála? Jakože fakt přála? Bez úplatků, bez… pomoci, víš jak. – zazubí se –

Angie Claire Silvery: – krátce se zamyslí – Ač to bude znít podivuhodně, tak vítězství více nežli sobě jsem přála jiné osobě, kterou jsem i sama volila. Ono v té užší desítce bylo plno lidí, kteří by si vítězství i bez toho nejmenšího úplatku zasloužili… Merlinužel nevím, kolik z nich rozjelo tak mimořádně rozsáhlou kampaň jako já, a tak letošní výhra padla do klína zrovna mně. – usměje se –

Denní věštec: To zní dokonce i věrohodně! – zazubí se – A co příští rok? Budeš se držet ve stejném duchu? Nebo to zkusíš jednou nějak… po dobrém? – zasměje se –

Angie Claire Silvery:– nasadí vážnou tvář – No, ano. Vyhrát i v příštím školním roce, a tentokrát bez ztráty kytičky – rozuměj bez ztráty většího finančního obnosu – je můj sen. Ale tak uvidíme, jak se vyvine za celý mudlovský rok situace na hradě. Možná jen trošku pozměním taktiku a učiním ji méně nákladnou.
– svraští obočí – Také jsem slyšela, že je prý dobré pro voliče něco upéct. Na to si budu muset tedy najmout několik domácích skřítků, protože po mých muffinech a koblihách bych o potenciální voliče spíše přišla, ale není to marný nápad. – přisune si k sobě jeden z Therčiných pergamenů a napíše si na něj poznámku s několika vykřičníky –

Denní věštec: Ten pergamen stojí přesně tři srpce. Říkalo se to na minulé poradě. – poznamená jen tak mimochodem a skoro zapomene, co jí Osobnost povídala – Jistě, ono už by také nemuselo být z čeho uplácet, že? Ehm, tak… popojedem! – zahledí se do pergamenu s mastným flekem – Docházejí mi otázky, ale na něco přijdu! Co tě napadlo jako první, když bylo vyhlášeno tvé jméno a Velkou síní se nesl nadšený jásot a potlesk?

Angie Claire Silvery: – vzpomíná – Hrozně se mi v tu chvíli zamotala hlava, takže jsem doufala, že spadnu na někoho měkkého. Před očima se mi totiž přehrával smutný film všech penízků, fazolek a šťáv, které jsem na tuto akci vydala. Viděla jsem znovu celý jejich život! – vysmrká se a snaží se pokračovat –
Pak zamotání hlavy vystřídala obrovská euforie, pocit neuvěřitelného štěstí a nakonec jsem měla tendenci zalézt někam dozadu pod stůl a tvářit se, že tam nejsem. Měla jsem panickou hrůzu z toho, že všichni ode mě očekávají nějaký proslov, ale jelikož jsem ani s uplacenou výhrou moc nepočítala, tak jsem si nic nepřipravila, a mluvit tak říkajíc z patra není zrovna mou silnou stránkou.
A po ukončení celé té slávy jsem si připadala jako prázdná váza. Celý školní rok jsem za vítězství bojovala a najednou to jedním večerem skončilo… – kroutí hlavou –

Denní věštec: – musí se usmát – Ano, také jsem si musela stoupnout kousek vedle, bála jsem se, že mě zalehneš! Každopádně chápu, že mluvit spatra je obtížné, je jen málo tak dokonalých jedinců. – udělá kaňku na pergamenu – No a ještě ke konci mi pověz, je ještě něco, čeho bys jako studentka chtěla dosáhnout? Netáhne tě to teď spíš do fialova třeba?

Angie Claire Silvery: – usměje se – Já se vždycky snažím o své budoucnosti hodně mlžit, ale prozradím, že do fialova mě to táhne prakticky od té doby, co jsem odabsolvovala. Jestli to bude ale za rok, za dva, za tři, nebo až za deset let, to sama nedokážu říct. Do té doby bych právě ráda stihla ještě pár svých soukromých studentských met – konečně dostudovala několik předmětů, které už opakuji třeba napotřetí či napočtvrté, a hlavně si ještě jednou a naposledy užila radostí sklepení. No, jak se tak poslouchám, tak mám ještě na mnoho let vystaráno. – rozesměje se –

Denní věštec: Vypadá to na věčnou studentku! – zazubí se – Však my tě z koleje hned tak nepustíme, to se neboj. Kdo by nás tam jinak týral s odznakem i bez?– neudrží vážnou tvář – A vzhledem k pokročilé hodině, abys mi tu neusnula, se tě zeptám na poslední věc. Máš nějaký vzkaz pro další generace? Nějaké varování, že příští rok nemají šanci, nebo naopak nějaká motivační slova? – napjatě čeká –

Angie Claire Silvery: – zachmuří se a varovně zdvihne ukazováček – Nemáte šanci! Nezkoušejte to! Příští rok budu obhajovat své vítězství a rozválcuji vše, co se mi postaví do cesty!
Ale jinak všem, co se mi do cesty nepostaví, z celého srdce přeji krásné prázdniny, dostatek odpočinku a těm nejmladším a nejnovějším pak přeji hromadu kuráže, radosti a obrovskou zvídavost. Snad se jich to nadšení bude ještě dlouho držet! – usměje se –

Denní věštec: Ano, tak myslím, že příští rok je to jasné. – zasměje se – Angie, já ti opravdu moc děkuji za věnovaný čas, ještě jednou gratuluji k titulu Osobnost Hogwarts a přeji i nadále jen samé úspěchy. – usměje se –

Angie Claire Silvery: – usměje se a způsobně se ukloní směrem k Thery – A já moc děkuji za krásné popovídání. Hrozně rychle mi to uteklo a byla opravdu radost být pod palbou tvých otázek…
Nicméně pak se musíme domluvit ještě na tom honoráři, který za dnešní rozhovor dostanu, že…? – poklepe špičkami prstů na desku stolu –

Denní věštec: Jistě, jistě, obrátit se můžeš na kancelář šéfredaktora. – andělsky se zazubí a rychle balí saky paky –

Pro Denní veštec
Theresa Brendi