Stál na vrcholu skály
Dvě dívky tam s ním stály
Skála byla tuze vysoká
A tůň pod skálou velmi hluboká
On pohnut osudem svým brečel
A smutku hlásek tam v něm ječel
Dívky s nelítostným pohledem
Měly ho pod přísným dohledem
„Skoč!“ přikázala mu jedna
Ačkoli konec byl teprve ledna
On naposledy pohlédl na svět
Očima on říkal mnoho vět
Teskné ty věty byly
A dívky se vztekem jej zbily