P.p. Silvia Honorová byla dříve primuskou Mrzimoru a je držitelkou ceny Helgy z Mrzimoru, která bývá každoročně udělována nejlepšímu studentovi ve žluté koleji. V současné době vyučuje Kouzelnickou němčinu a Ztracené kouzelnické světy. Navíc coby supervizorka soutěží dohlíží nad jejich regulérností. Před nedávnem se stala i členkou školní rady. Tradičně pořádá letní výjezdní seminář a hostí mnohé další srazy.
M. O.: V nedávné době jste vypisovala soutěž o impresionistickém obrazu. Zajímáte se o umění? Který směr, obraz či autor Vám je blízký?
S. H.: Ano, umění je mojí vášní. Možná je to právě proto, že sama nejsem schopna vytvořit jakékoliv koukatelné výtvarné dílo, kdo ví 🙂 A už v názvu oné soutěže jsem prozradila svou největší lásku. Impresionismus je krásný a melancholický a Monet je můj nejoblíbenější malíř.
M. O.: Jste supervizorkou soutěží. Která soutěž Vás v poslední době zaujala natolik, že jste ji vypracovala?
S. H.: No, tak to je otázka na tělo … Jelikož mám opravdu hodně povinností, příliš času mně na soutěžení nezbývá. Přiznávám, že se koukám spíš po takových, u nichž řešení nezpracovávám příliš dlouho. Nejvíce mě ale baví znalostní soutěže, u kterých se mohu sama něco přiučit, nebo takové, kde se vymýšlí různá jména a podobně. V poslední době to byly třeba: „Bylinky ve filmu“ nebo „Oddělení s omezeným přístupem“.
M. O.: Na Hog vyučujete dva předměty. Jak jdou kouzelníkům mudlovské jazyky? Jste spokojena s jejich úrovní?
S. H.: Vlastně jsem si dala za cíl, že název „Kouzelnická němčina“ nebude pouze jakási úlitba bohům, aby se sem ten předmět hodil názvem. V tomto předmětu se seznámíte se slovní zásobou z kouzelnického prostředí, naučíme se německy kouzlit a tak podobně. Takže vlastně nevím, jak jde kouzelníkům mudlovský jazyk, ale se zvládnutím toho kouzelnického jsem celkem spokojena. Jen mě někdy mrzí, že studenti jsou nepozorní při zadávání úkolů, špatně si je zapíší a na další hodinu donášejí neúplné nebo pozměněné úkoly:-(
M. O.: Jste známá tím, že pořádáte mnohé srazy, včetně letního semináře. Co je na jejich přípravě podle Vás nejnáročnější?
S. H.: Nejnáročnější? Asi komunikace s ostatními. Ono když je člověk unavený, tak je komunikace vždycky stížená. Víte, jak to je na srazech se spánkem, že průměrně se spí tak něco kolem 3 – 4 hodin. A teď si představte, že kvůli přípravě tak spíte už týden před srazem. To se pak musíte dlouho omlouvat za to, že jste byla více nervozní a protivná, než je to u vás běžné:-))
M. O.: Nově jste členkou školní rady. Co pro Vás osobně tato fce znamená?
S. H.: Jmenování pro mne bylo naprosto neočekávané a překvapující. Ale samozřejmně nechci lhát, i mě to velmi potešilo. Beru to jako výzvu, možnost podílet se mnohem významěji na chodu naší školy, dát ze sebe to nejlepší a nabídnout všechny své síly a možnosti k rozvoji školy.
M. O.: Co Vás drží na Hog? Co Vám zde dělá největší radost?
S. H.: Mě osobně naše škola mnohé dala. Našla jsem zde mnohé přátele, a i když opět řada z nich z mého života po nějaké době opět zmizela, přesto to tu stále vnímám jako možnost kontaktu s lidmi. Je zde možnost uplatnit své dovednosti, mám pocit, že i lidé, kteří se mezi mudly cítí jako outsideři, zde najdou své místo. Mám ráda zdejší atmosféru, a doufám, že se vždycky všechny problémy zvládnou vyřešit bez větších skandálů.
M. O.: Co Vás naopak nejvíc nebaví?
S. H.: Nebaví? To není věc nějaké určité věci, to je spíš otázka období. Když něco děláte dlouho a pořád je to stejné, tak to po čase přestane bavit. Já mám to štěstí, že jsem za celou dobu nestihla zapadnout do stejných vyjetých kolejí. Možná je to o tom, že jsem člověk energický a činorodý a tak si hledám nové a nové věci, které mi zpestřují život na škole:)
M. O.: Sledujete i dění v Mrzimoru, nebo jste striktně „nadstranická“ a na Mrzimor už ani nevzdechnete? Co říkáte na nové vedení koleje?
S. H.: Kdo mě zná, tak ví, že jsem stále zůstala táž žlutá Silvinka. To neznamená, že bych Mrzimorským nějak nadržovala, to by vlastně odporovalo i Mrzimorské filozofii. Ale vždy mě bude zajímat, co se tam děje, bude mě bolet srdce, když to nepošlape a budu se radovat z každého žlutého úspěchu. A pokud to bude možné a žádoucí, budu se snažit jim všelijak pomoci:)
Vedení koleje valstně už tak nové není, kolega Serge v průběhu uplynulého roku prokázal, že kolej pod jeho vedením může šlapat a ovzduší může zůstat stále stejně přátelské, jako vždy. Ano, na bodech se zdá, že Mrzimorští příliš nepracují, ale myslím, že se v koleji stále drží toho, co i mě činilo hrdou mrzimorskou studentkou. Nejdůležitější je přátelské ovzduší a úsměv na tváři:)
Děkuji Vám, že jste si našla čas na mé otázky.
A pro čtenáře tu mám jednu perlu – krásnou ženu na silném stroji 🙂
juj – Pěkná fotka =))
– Supr rozhovor a taky pěkná fotečka 🙂