Někteří se domnívají, že kdysi dávno žili elfové. Jiní se domnívají, že elfové nikdy nežili. A ti poslední se domnívají, že elfové ještě stále žijí. Jeden z těch, kteří se nemohli mezi těmito třemi možnostmi rozhodnout, byl italský kouzelník Ivanni Terlettino.
Když byl Ivanni malým chlapcem, rád poslouchal vyprávění, nejraději o elfech. Tato rasa jej velice zajímala a věřil, že se někde schovávají. Jenže se dostal do styku s takovými, kteří mu jeho nadšení zkusily vyvrátit. Ivanni znejistěl a nevěděl, kdomá pravdu. Poslechl ale hlas srdce a vydal se na cestu. Objížděl všechny možné staré kouzelníky a kouzelnice, pátral ve starých svazcích a procestoval mnoho zemí. Až na jedné výpravě se dozvěděl celou pravdu – když našel elfí sídlo.
Nikomu nikdy neprozradil, kde přesně to je, uchoval je v tajnosti. Pobyl u elfů mnoho let svého života a studoval jejich život. Odnesl si mnoho jejich tajemství a také mnoho darů, když se ke konci svého života vracel do své rodné Itálie. Stihl ještě sepsat rozsáhlou knihu o elfech, které se mu podařilo objevit, jejího vydání se ale nedočkal.
Ivanni Terlettino měl dva sourozence (Berrettiho a Josého). Ti s ním vyrůstali v kouzelnické osadě u Benátek. Během svého pobytu u elfů se údajně oženil s elfkou, děti ale neměli. Jeho žena (Erwyan) zamřela půl roku před jeho odjezdem do vlasti. Její úmrtí bylo posledním impulsem k tomu, aby Ivanni elfí sídlo opustil.
Jeho podrobnější životopis můžete najít v jeho knize ‚Zapomenutá rasa elfů a já“.