To jsem takhle jednou šel kolem ředitelny a zaslechl jsem prapodivnou rozpravu mezi prapodivnou osobou a prapodivným Nimem. O čem se bavili? O dortu. Pro koho? No…
Když jsem onu debatu zaslechl, pomyslel jsem si, že by ten dort mohl být pro mě. To víte, za služby škole 😛 Ne že bych se nějak chvástal, chraň Merlin! Ale člověk si rád pochutná na takových dobrůtkách. Ke schovávané mi dopomohla socha stojící opodál dveří. Stál jsem za ní nehnutě a vyčkával a hlavně – poslouchal.
Dort byl podle slov podivína třípatrový (tolik jsem tu let!), měl mít fialové krajky (fialová *IN LOVE*) a na vrcholu měla být zlatá soška (jistě moje). No, uplně jsem se rozpouštěl blahem při každém slovu. Bohužel jsem ale tím blahem zavadil o zvonkohru a byl prozrazen. Rychle jsem tedy utekl za roh, leč dveře do ředitelny už byly zavřené.
Více podrobností jsem se tedy nedozvěděl. Ale nevěším hlavu, jen hold budu muset počkat 🙂 Dorty jsou totiž mňam. Mám je moc rád a nejvíce je rád dostávám. Klidně bych za to mohl i něco nabídnout … Taková oplatka, bonbon, nebo jednička. No! Ale nechme uvažování, buďme realisté. Přece nemůžu dostat od každého dort. Bych byl tlustý. Stačí za kolej. Veliký. Budu mít narozeniny 🙂