Byli jste někdy zamilovaní?
Kdysi dávno, když ještě nebyla Bradavická škola čar a kouzel a ani se neuvažovalo o jejím založení, v dobách před čtyřmi zakladateli této školy, žila jedna Dragonitka jménem Jasmisa Luia. Byla to dragonitka velmi krásná a nadáním jen oplývala. Pocházela z chudé rodiny, ale přesto ji moudří dragonité vzali do učení z jednoho důvodu: Jasmisa chtěla a nadaná byla velmi. Daleko od jejího domova žil vampír z klanu Turaců jménem Dio de Sante. Na svůj původ byl velmi hrdý a patřil k velmi významným klanům Byl také jako Jasmisa velmi nadaný a krásný, ale o existenci Jasmisi neměl ani ponětí až do jednoho osudného dne, kdy jel do učení ke slavným vampýrům. Ti měli sídlo poblíž místa, kde byla v učení Jasmisa…
Místo učení Vampírů a místo učení dragonitů žilo jakž takž v míru. Byly sice mezi nimi nějaké neshody, ale rozhodně mezi sebou nebojovali.
Jednoho slunečného odpoledne se šel Dio projít do lesa, který stál vedle jeho školy. Jenže nevěděl, co (nebo spíš koho) tam potká. Ten den šla do lesa i Jasmisa. Když šel úzkou pěšinkou, zaslechl zpěv, linoucí se po větru. Zpěv… Tak krásný… Omámil ho. Šel za ním. Došel na paseku uprostřed lesa, kde na pařezu seděla Jasmisa a zpívala si. Netušila, že ji Dio sleduje. Zpívala a zpívala. Její zpěv a krása Dia očarovali. Zamiloval se do Jasmisi a bylo mu jedno, že není vampýrka. Když Jasmisa dozpívala, Dio ji sledoval na cestě do její školy. Když došla Jasmisa na kraj lesa, otočila se. Dio se polekal. Jasmisa také. „Co tu děláš vampýre?“ zeptala se Jasmisa.
„Sleduji Tě, očarovala jsi mě a líbíš se mi.“ odpověděl jí.
„Přijdeš zítra na tu paseku znovu?“ zeptal se.
„Uvidím,“ odpověděla a zmizela za hradbami školy.
Druhý den přišel Dio na paseku do lesa. Jasmisa tam na něj už čekala.
„Co ode mě chceš?“ zeptala se ho.
„Lásku,“ odpověděl jí. Jasmisu tu zaskočilo. Věděla, že je krásná, ale ještě jí nikdo nikdy nevyznal lásku, protože byla z chudé rodiny.
„Ty? Lásku? To není možné… Jsi vampýr, nemůžeš mě milovat, jsem jiná než ty.“
„To mi nevadí, rád poznávám nové věci a bytosti. Vím že nejsem jako ty a ty nejsi jako já, ale proč bychom se nemohli milovat.?“ řekl jí.
„No…“ zakoktala se Jasmisa, „no přece proto, že… Máš rodiče a já své, co by na to řekli?“
„Proč by nás to mělo zajímat, je to náš život. Miluji tě.“
Jasmisa s pláčem utekla. Po tomto dni Dio chodil na paseku každý den a doufal, že se tam Jasmisa jednoho dne objeví.
A tak to šlo dál, Dio na Jasmisu během těch dlouhých měsíců pomalu zapomínal, ale pořád ji měl hluboko v srdci. Dal by cokoliv za to, aby ji mohl ještě jednou spatřit. Jedné noci se hnala oblohou strašlivá zuřící bouře. Dio ležel na posteli a přemýšlel. Přišel k oknu a koukal ven do deště. Najednou viděl, jak někdo běží po okraji lesa. Jasmisa! Rychle popadl svůj plášť a běžel ven. Bylo mu jedno, jestli bude mít nějaký malér, ale Jasmisu musel vidět. Musel si s ní promluvit. „Jasmiso, počkej!“ zavolal na ni. Jasmisa se ohlédla. Jakmile uviděla Dia, otočila se a běžela k němu.
„Dio, já byla tak hloupá, jak jsem to mohla udělat. Ty jsi první, kdo mi vyznal lásku a první, ke komu ji cítím zrovna teď.“
„Řekla jsem jedné mé spoluučenkyni, že jsem se s tebou viděla, že jsem potkala tebe, vampýra.“
„Nevěděla jsem ale, že to řekne našim mágům. Oni mě vyhnali, že se prý nezasloužím zasvěcení do tajemného učení dragonitů.“ A plakala a plakala.
„Klid Jasmiso, to nevadí, nejdůležitější je, že teď máme jeden druhého. Je mi jedno, co mi na náš vztah řeknou rodiče. Budou se s tím muset smířit, ať chtějí nebo ne,“ uklidňoval ji Dio. Přehodil ji přes ramena plášť a odved do vedlejší budovy školy, kam nikdo nechodil. Jasmise tam vytvořil pohodlné místo ke spánku, kde mohla Jasmisa strávit večer. Dio se rozhodl, že ve své škole vše vysvětlí a druhý den s Jasmisou odjede ke svým rodičům. Hodlal si Jasmisu vzít za jakoukoliv cenu, i kdyby to znamenalo, že z učení odejde. Další ráno bylo slunečné. Na trávě ještě ležela ranní rosa. Dio přišel za Jasmisou s teplou snídaní už nachystán na odjezd. Jakmile Jasmisa dojedla, posbírala si své věci a mohla jít. Cesta trvala několik hodin, které uplynuli jako voda. Dio přivedl Jasmisu před rodiče, vše jim řekl a vysvětlil. Rodiče byly proti, ale za žádnou cenu nechtěli ztratit svého jediného syna. Tak jednoho dne si Dio Jasmisu vzal. Jasmisa byla s Diem šťastná. Už ji nevadilo, že není v učení. Bylo pro ni hlavní, že našla někoho, koho se může držet v každé situaci. S Diem zplodila dva nádherné potomky, které do učení nikdy nedala…