Básen o tmě 🙂
Jdeš tmou sám,
černou jak eben.
Neslyšíš vánek vát.
Ale přesto jdeš dál,
dál na horský hřeben.
Čekáš zase na den,
jdeš bez zastávky.
Jak je to daleko nevíš,
mapu nemáš.
Ztratil ses, cestu nepoznáváš,
vrátit se je nemožné.
Ty tu nezůstáváš!
Jdeš dál a dál, hřebeny vidíš,
přemýšlíš, jestli horské město nespatříš.
Běžíš vpřed.
Nevíš, zda-li je to naposled.
K hřebenům jsi doběhl,
na horu se vyšplhal.
,,Město tu není,“
ozval se hlas opodál.
Muž stál tam,
po těch dlouhých dnech
lidský hlas jsi zaslech.
Muž tě vede do vesnice,
pak zmizel, chtíce-nechtíce.
Ty štěstím směješ se po dlouhé době,
život je zas v krásnější podobě.