Tiše a zoufale
dívám se na něj
jen tak poočku
Je až nesnesitelný
jak je nádherný
ale jaký je jinak?
Nevím a nechci vědět
navždy budu jen tak sedět
v autobuse a spílat
Šedé oči
jak ranní nebe
Jemné vlasy
jak vodopád ve svitu
zapadajícího slunce
Tak nevšímavý
jako stádo slonů
co žene se napříč pralesem
A já jej nenávidím
pro jeho krásu
pro čas, který nad ním ztrácím