Víte, jaké to je, psát o srazu, na kterém jste nebyli?
Ignis Brunensis zas a znova aneb reportáž ze srazu, na kterém jsem nebyla – první část
To zase jednou znuděně sedím ve VS a slyším hádky. A ano, hádají se o srazu, který pořádá jedna úplně neznámá dáma, kterou nikdo nezná. Jen asi třičtvrtě hradu… Ale to je detail. Jen tak mimochodem, je to madam Silvinka Honorová.
(K hádkám došlo tak, že se na úvodce objevil komentář od madam Silvinky: „Místa na sraz Ignis Brunensis jsou omezena na 30 míst,“ nebo tak podobně)
No tak sedím a nejdříve slyším prosby:
„Prosííííííím uvolněte mi místo na Ignis…“
Druhou fází bylo podplácení:
„Když mi uvolníte místo na Ignis, tak vám dám tři géčka…“
Nechápu, jak někdo může dát tři galeony jenom tak…
Třetí fáze byla asi nejhorší:
„Jestli mě nepustíte na Ignis, tak se neudržím…“
Reakcí na toto byly výbuchy smíchu, a to jen zvýšilo agresivitu.
A čtvrtá fáze byla smutná:
„Prosím, moje poslední šance, jak se dostat na Ignis je v háji… Co budu dělat?“
A takhle se hádali asi tři týdny než nastal velký obrat. Sedm dní před odjezdem se začali lidé masově odhlašovat, nejdříve po jednom, pak po dvou, a nakonec se výjezdního semináře zúčastnilo asi 20 kouzelníků. Mudlové je totiž ve většině případů nechtěli pustit! Nikdo neví proč, je to záhada…
Vysvětlujeme si to tak, že škrkny si podmanili i mudly, kteří následně nutí kouzelníky zůstat doma, a to znamená, že mudlové odhalili velké tajemství!
Vědí, jak vypadají škrkny!
A nebojte, přinesu vám i informace od informátorky přímo z místa konání Ignis Brunensis!
Již brzy!
Loučí se s vámi
Ginerva de Naga