Přináším Vám exkluzivní reportáž z Brněnských ulic dnes kolem půl čtvrté odpoledne! Věřte nebo ne, ale kouzelnické společenství bylo málem prozrazeno! Čtěte dále a dozvíte se více!
Byla jsem dnes náhodou v Brněnských končinách a poklidně jsem se procházela sobotním odpolednem. Mnoho mudlů, ale i kouzelníků se sjíždělo na vyhlášenou Muzejní noc do Brna ze všech končin republiky. Kdo by však tušil, že této akci bude předcházet smrtící útok neznámého černokněžníka? Nemůžete tomu uvěřit? Tak Vám mohu popsat, jak tato událost probíhala a hlavně, jak dopadla!
Po nějaké době jsem se vydala mezi mudly a mé maskování bylo vcelku obstojné. Koupila jsem si zmrzlinu a procházela jsem se uličkami krásného Brna. Přitom jsem se dívala do všemožných výloh mudlovských obchodů – mohu Vám říci, že takové prapodivné věci jsem snad ještě neviděla a netuším, na co mudlům jsou. No ale o tom jsem mluvit nechtěla… Při procházení jsem zaslechla poněkud povědomé hlasy. No poněkud! Byl to nezaměnitelný hlas zmijozelského pana ředitele Nekra! Asi si dokážete představit, jak jsem ztuhla. Samozřejmě jsem neměla povolení ze školy, že mohu na výlet do Brna! Tak jsem se rychle schovala do jednoho výklenku a pozorovala pana ředitele. Měl na sobě nádherně zelenou košili – jak jinak! A důstojně si kráčel se skupinkou studentů a myslím, že tam byl i jeden profesor, ale neměla jsem brýle, tudíž nemohu jmenovat!
Najednou se však do mého výhledu postavil světlovlasý mudla. Tedy já si myslela, že to je mudla, ale jak se záhy ukázalo, byl to nějaký zlý černokněžník! Nejprve jsem ho pozorovala nezaujatě, ale jakmile si začal sahat pod tričko a udělal ten velice známý pohyb zápěstím, tak jsem svoji pozornost velmi zbystřila. Ten mladý muž měl v ruce hůlku, udělal jeden rychlý pohyb, úkrok kupředu a najednou se Brněnskými ulicemi ozvalo:
AVADA KEDAVRA!
Hůlka mířila do zad komu jinému než panu Nekrovi! Už jsem čekala zelený záblesk a v duchu jsem se připravovala na podívanou, kdy ředitel zelených padá k zemi! Nic takového se však nestalo! Mladý muž rychle schoval hůlku zpět a dělal jakoby nic. A pan Nekro? Ten se velice rychle otočil a zkoumavě se díval na toho dotyčného.
Plno mudlů kolem se otáčelo a zkoumavě se dívali, kdo že to křičel. Ruch velkoměsta pokračoval dál. Pan ředitel se otočil zpět a spolu se skupinkou zabočil do nejbližší postranní uličky. Pak zmizeli…
Já ještě hodnou chvíli stála na místě a v duchu si opakovala, co se to odehrálo před mýma očima! Takže Harry Potter už není jediný, kdo přežil smrtící kletbu. Jak to Nekro dokázal, že vyvázl bez škrábanců a kdo byl ten záhadný mladý muž? Úplně jsem se klepala vzrušením i strachem. Všichni se mi ztratili z dohledu a já raději co nejrychleji nahodila zpátečku a vrátila se bezpečně do školy…
– že ses nepřidala 🙂
– k té avadě? 😛