Vítr v korunách stromů,
prohání se ne moc tiše
A já spěchám domů,
cestou vyhledávám skrýše
„Na co skrýše?“ ptá se každý
Já však odpověď nemám
Hromy, blesky, déšť mě vraždí
Již jiný život neznám
Časy, kdy jsem dívkou byla,
obyčejnou dívkou z města
Ta zlatá doba pominula,
dnes neštěstí jsem nevěsta
Stalo se to jednou v noci
Jak blesk z čistého nebe náhle
Šla jsem zrovna přes ulici
V tom auto zatroubilo táhle
Najednou se objevila,
s lichotkami, černým srdcem
jako smrt se mi jevila,
stát chtěla se mi vůdcem
Zaslepená, vylekaná
Kývla jsem, krví ztvrdila,
má budoucnost je pokálená,
líp abych se nenarodila
Sloužím jí, jsem její otrok
Krutá má kletba jest
A vím že mi nepomůže,
už vůbec žádná lest
Smutný osud mladé dívky,
co zombíkem se stala
Od té doby vřelé díky,
nikdy více nedostala