Alf Wolfmoon asi nepatří k těm, koho bychom denně potkávali ve Velké síni, není žádným kolejním funkcionářem, není famfrpálovou hvězdou ani velkým bodohrotičem. I přesto jeho jméno není čtenářům Denního věštce neznámé, a to i navzdory tomu, že má na svém kontě jen jeden článek. Alf je jednoduše krásným příkladem, že na hradě lze vyniknout mnoha způsoby. A ten Alfův je zcela jedinečný, stejně jako jeho komiksy na stránkách Denního věštce.
Obrázkové příběhy se v hradním tisku objevily již v havraspárském kolejním časopise. Od posledního vydání však uteklo již hodně času a komiksy jsou výsadou Denního věštce. Všichni je známe, obvykle se váží k hradnímu životu nebo tématem vystihují aktuální období jako například Halloween, Vánoce, začátek famfrpálové sezóny a podobně. Představme si ale jejich autora, kterého Denní věštec vyzpovídal v rámci představování redakce.
Denní věštec: Tak tedy Alfe, ty, ač nejsi tak úplně redaktor, jak by si jej asi většina lidí představila, přesto už ale patříš nějakou dobu neodmyslitelně do redakce Denního věštce. Jak ses dostal k publikování komiksů v Denním věštci?
Alf Wolfmoon: Tak to bylo hned v prvním ročníku a bylo to díky slečně Bilkis Blight. Nakreslil jsem totiž obrázek do soutěže, který se dostal do archivu a slečně Bilky, tenkrát ještě studentce, se tak líbil, že navrhla madam Ní, že budeme kreslit pro Denní věštec komiks a ten nápad si i obhájila. Tím to všechno začalo.
Denní věštec: Někdy by člověk ani neřekl, co se díky jednomu příspěvku v archivu vůbec může stát. Prozraď prosím čtenářům, co vidíš, když se ohlédneš za svou prací v Denním věštci.
Alf Wolfmoon: Mám radost, že to vyšlo a že se naše komiksy líbí, teda pokud můžu soudit, alespoň podle komentářů. Ale není to samozřejmě jen moje práce. Komiks by nikdy nevznikl bez perfektní spolupráce dalších členů redakce Denního věštce, jak už jsem psal, o vznik se zasadila slečna Bilky, madam Ní do toho rizika šla s plným vědomím vlastní odpovědnosti v případě krachu, a pak je tady můj parťák Neryska, bez ní by nevyšlo žádné další číslo, zajišťuje vydávání po technické stránce, opravuje moje chyby a má prima nápady a náměty. Takže pokud se ohlédnu zpět, tak vidím spoustu práce a taky perfektní kolektiv, který chce čtenářům Denního věštce přinést opravdu to nejlepší.
Denní věštec: Teď jsi mi přihrál na další otázku. Jak vlastně takový komiks vzniká? Nemám teď na mysli ani tak samotné kreslení, ale nápad a pointu příběhu.
Alf Wolfmoon: Tak to je na něm asi to nejtěžší. A někdy to taky zabere i nejvíc času. Většinou jde o záblesk, náhodnou myšlenku, a pokud se podaří ji rozvést, máme tu děj. Ale ten pak musíme dostat do našeho formátu, tedy do tří, maximálně čtyř okýnek. Takže se musí navrhnout scéna. Pak už je to jen kreslení a tak dále. Něco jiného to pak je u klasického formátu jako je seriál Ve víru času aneb hledá se Golem. Tam už od začátku vím, kam bude děj směřovat, do toho pak doplňuju další a další děj podle nápadů. To je v podstatě o něco lehčí, jak dostat skeč do tří políček, aby to vyznělo, jak má.
Denní věštec: Jak je to pak s kreslením? Kde ses vůbec naučil takto kreslit a kde bereš inspiraci? Můžeme v tvých dílech vidět nějaký známý styl?
Alf Wolfmoon: Kreslení mě bavilo od malička. Něco málo jsem asi musel mít od přírody, styl postaviček, předmětů a podobně. Samozřejmě bubliny u pusy, hvězdičky kolem hlavy, výbuchy a další efekty, to člověk podvědomě nebo i vědomě – zasměje se – okouká z klasických komiksů a pak si to upraví k obrazu svému. Obecně teda lze říct, že inspirací mně byly klasický komiksy, ale není to o tom, že bych někoho kopíroval. Šlo jen o inspiraci.
Denní věštec: Chápu. Zkoušel jsi komiksy kreslit i dříve, nebo jsi v sobě tento talent objevil až tady na hradě?
Alf Wolfmoon: Kreslil jsem si je tak říkajíc do šuplíku už dříve, to mně bylo -náct. Pak už šlo spíš jen o ojedinělé obrázky sem tam. Nebyl čas, ani pro koho kreslit. A pak jsem začal zase kreslit, když byla dcerka ve druhé třídě. To bylo pro ni. Nosila to do školy jako týdenní komiks s nákladem 25 výtisků.
Denní věštec: Alfe, tobě už se podařilo získat magíka Novinářské eso, cítíš se tak? A koho bys naopak z jiných časopisů označil za novinářská esa?
Alf Wolfmoon: Tak na eso se určitě necítím. A označení novinářské je v mém případě hodně zavádějící. Já osobně obdivuju ty pravé novináře, kteří píší články. Esa jsou pro mě všichni a ze všech časopisů tady na hradě, co do toho dávají srdce, um a svůj čas a píší dál a dál a dál… Tedy ti, co to nevzdali.
Denní věštec: Dobře, i tak je ale na místě připomenout, že Komiks Denního věštce se při posledním Udílení novinářských cen umístil na druhém místě v kategorii projekt roku. Co říkáš na tohle?
Alf Wolfmoon: Tak to mě určitě potěšilo. Byla to taková zpětná vazba. Utvrdilo mě to v tom, že má cenu pokračovat, dodalo to další energii.
Denní věštec: Tak to je dobrá zpráva! Co Tě na hradě vlastně baví a čemu se tu věnuješ, když zrovna nepřipravuješ další díl komiksu?
Alf Wolfmoon: Baví mě tady všechno. Merlinužel mé časové možnosti jsou dost omezené, takže jsem rád, že stíhám výuku a kreslit. Ale pokud vyšetřím nějaký čas, tak souboje, sklepení a pokec v KNP. – usměje se –
Denní věštec: Nyní jsi v pátém ročníku a budeš skládat NKÚ, jak vidíš svou budoucnost na hradě dál?
Alf Wolfmoon: No to je pravda, jsem v pátém ročníku, protože jsem loni propásl NKÚ. A nikde není napsáno, že je letos složím. – zasměje se – Ale pokud jo, tak mám v plánu samozřejmě pokračovat, možná jako věčný student…
Denní věštec: A když jsme u toho plánování do budoucnosti, prozradíš nám, co nás čeká v příštích komiksech, alespoň částečně?
Alf Wolfmoon: Tak to rozhodně neee.
Denní věštec: Výborně! Tak to budeme napnutí jako kšandy. Alfe, díky za rozhovor a ať se Ti s komiksy daří minimálně stejně jako do teď!
Alf Wolfmoon: Já taky děkuju za rozhovor, a jestli můžu tímto prostřednictvím naše čtenáře o něco požádat, u komiksů lze vložit komentáře, kladné i záporné, je to pro nás důležitá zpětná vazba. Děkuju.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger
Fajn rozhovor, skvělé komiksy 🙂