Tato povídka byla jako mimořádný úkol do Lykantropologie v minulém roce.
Za zavřená víčka mu proniklo ostré světlo. Pokusil se pohnout, ale zjistil, že je pevně připoutaný k jakémusi stolu. Nevěděl, jak se sem dostal, ale rozhodně neměl v úmyslu tady zůstavat déle, než je nutné.
Pomalu otevřel oči a snažil se přizpůsobit ostrému světlu. Rozhlédl se kolem sebe a pokusil se zorientovat. Když trochu zvedl hlavu uviděl před sebou velkou skleněnou stěnu. Na druhou stranu neviděl, ale byl si jistý, že za ní jsou jeho věznitelé. Z hrdla se mu vydralo podrážděné zavrčení. Nalevo od něj stál ocelový stolek a na něm různé nástroje, které ho rozhodně neuklidnily. Napravo byl jakýsi přístroj, od kterého vedly nějaké hadičky. Dvě měl zavedené do žil na rukou a čtyři měl připevněné na hrudi. Pomalu, ale jistě se mu to přestávalo líbit.
Pohlédl na provazy, kterými byl přivázán a po chvíli se málem zasmál. Zdá se, že ho podceňují a on toho mínil využít.
Náhle zachytil svým jemným sluchem nějaký zvuk. Někdo vešel do místnosti a přistoupil k němu. Otočil halvu a pohlédl na něj. Byl to muž kolem čtyřiceti let. Měl pískově žluté vlasy a vodnaté modré oči, ve kterých viděl krutost a bezcitnost.
„Vítej, Warricku. Moc rád tě tady vidím.“ Pronesl doktor Alan a ledově se usmál.
„Nejsem si jistý, jestli mohu říct totéž, ale díky za velmi pěkné ubytování.“ Odvětil ironicky Warrick a mírně napnul provazy, kterými byl spoután. Jen on mohl zaslechnout jemné praskání vláken a v duchu se usmál.
„Tak na co se mám těšit, Alane?“
„Ach, jistě. Málem jsem tě zapoměl seznámit s tvou sladkou budoucností.“ Pronesl posměšně a pokračoval.
„Mě, i celý můj tým velmi zajímavý vlkodlaci tvého typu. Tedy lykani. Chceme zkoumat hlavně tvoji krev, svaly a mozek.“ Falešně soucitně se usmál a dodal. „Obávám se, že se ti to nebude moc líbit.“ Warrick jen pohrdavě ohrnul rty. Pak ho však něco napadlo.
„Alane? Kolik tu máš lidí?“
„Jenom pět. Jsem si jistý, že to stačí. Proč?“ Ostře na něj pohlédl.
„Jen tak. Čistě ze zvědavosti.“ Pousmál se tajemně.
Alan na něj chvíli podezíravě hleděl, ale pak obrátil pozornost na stolek vedle sebe. Chvíli na něm chřestil a poočku Warricka pozoroval. Ten mu, ale klidně hleděl do očí. Nakonec toho nechal a rozhodl se přejít k výzkumu.
Do místnosti vešli čtyři lidé a postavili se kolem operačního stolu.
„Tak tedy začneme.“ Pronesl Alan a vzal do ruky krátký a velmi ostrý nůž. Chvíli ho podržel nad Warrickovou levou rukou a pak provedl dlouhý řez od ramene k loktu. Warrick se bolestí prohnul a provazy zcela slyšitelně zapraskaly. Po tvářích čtyř lidí přelétl vyděšený výraz.
„Jen klid. Přivázal jsem ho pevně.“ Řekl rychle Alan a zároveň stiskl jakési tlačítko na přístroji. V tu chvíli do Warrickova těla začala proudit elektřina v takové síle, že cítil, jak se mu na okamžik zastavilo srdce a pak se ihned divoce rozbušilo. Když to přestalo, pochopil, že musí bleskově jednat.
Celou svou bytostí se soustředil na své vlčí já a vzápětí ucítil známou bolest přeměny. Vydal táhlé zavytí, které Alanovi a jeho lidem zmrazilo krev v žilách. Z hrůzou sledovali, jak se provazy trhají, jako by byly z hedvábí. To vše netrvalo déle než deset sekund, ale jim to připadalo jako deset let. Na okamžik zůstal stát a hleděl na své věznitele žlutozelenýma očima a v tu chvíli všichni pochopili, že se role obrátily. Teď byli oni kořistí…
Ve zlomku sekundy se odrazil a drtivou vahou svého útoku skočil na nejblíže stojícího člověka. Přesným pohybem roztrhl své oběti hrdlo a už se vrhal na dalšího. Zlikvidování čtyř Alanových spolupracovníků mu nezabralo víc než pár vteřin. Teď stál proti Alanovi a upíral pohled do jeho hrůzou vytřeštěných očí. Proměnil se zpět do své lidské podoby a jeho rty zvlnil vítězný úsměv.
„Tak se mi zdá, Alane, že ses mýlil. Moc se mi to líbilo.“ Řekl tiše a Alanův smrtelný výkřik zanikl v temném vrčení.
********
Když ráno přišli do laboratoří ostatní pracovníci čekal je strašlivý pohled. Na zemi leželo pět těl, roztrhaných k nepoznání. Celou podlahu pokrývala nejméně dvoucentimetrová vrstva husté, téměř černé krve. A na zdi, přímo proti nim, bylo krví napsané jediné písmeno…W.
Warrick nebo Werewolf?
Autor: Rebecca Farah Altamirano