Serge a Anseiola: Co Midar Kilahim spojil …

Pro mnohé to bylo překvapení, zasvěcení se nedivili. Být u toho ale zatoužilo opravdu mnoho hostů, i když byla pozvánka na svatbu zveřejněna víceméně na poslední chvíli.
Dostavili se hosté všech barev a bylo jich několik desítek, takže slavnostně vyzdobená kruhová místnost (normálně učebna) v Severní věži byla přímo nacpaná k prasknutí.
Svatební agentura Morbidus Lunaris Nuptiae zajistila vše na výbornou, vlastně na vynikající. I když… Stylové svatební oznámení se svícemi a netopýrem sice hyzdí pravopisná hrubka (o tom již Denní věštec informoval), ale grafický design zaslouží pochvalu.
Datum 2. listopadu, tedy na Dušičky, bylo také zvoleno přiměřeně pochmurně.

Těm, kdo se z jakéhokoli důvodu svatebního obřadu „v hodině temné“ (začátek byl ve 20 h) nemohli zúčastnit, přináším malou reportáž.

Profesor Serge Renine, oblečen v temném hábitu a obut v nových černých polobotkách s přezkou, již stojí u oltáře a vypadá nervózně. V jednu chvíli dokonce na chvíli zmizel a někteří si neodpustili jízlivé poznámky, že „ženich včas pláchl“ a podobně. Vzápětí ovšem Serge (s malou kaštanovou bradkou a ležérně elegantním sestřihem kaštanově hnědých až nafialovělých vlasů) je opět na svém místě. Brýle Měsíční záře snad skrývají slzy dojetí v jeho očích. O slzy tu vůbec dnes nebude nouze…
Madam Anseiola přichází v doprovodu prof. Ségolase Clermonda Revaina. Podle společenských pravidel by tedy mělo jít o otce nevěsty. Profesor ale vypadá tak mladě!

„Tak, já jsem ani nečekal, že ji někomu udám, po těch letech…“ zaslechnu Ségolasovu matoucí poznámku. Tak že by vážně otec?! To ještě netuším, kolik dosud netušených příbuzenských vztahů mi dnes bude odhaleno.

Přítomné studentky slzí dojetím a z početné mrzimorské delegace (p.p. Serge Renine je totiž, jak všichni jistě víme, kolejním ředitelem Mrzimoru) vystupuje talentovaný básník Benjamin Drum (studuje teprve v 1. ročníku!) a procítěně recituje oslavnou pozdravnou báseň, z níž s ohledem na jeho autorská práva uvedu jen krátkou citaci:

„…V temnu věže svíce planou
Dojetím všem slzy kanou
Duchové se vznáší šerem
Protiva je polil térem
Dnes mu nikdo nenadává
Neb se madam Ansi vdává
Ať si třeba zuby cení
Náš pan kolejní se žení…“

Oddávajícím je Midar Kilahim, profesor OPČM. Ve své úvodní řeči zavzpomínal na dlouholeté přátelství s panem Reninem, zpečetěné bombami hnojůvkami, načež o nevěstě pohovořil jako o své dceři! Připustil přitom, že Ansi je sice starší než on, ale nějakých sto let prý nehraje roli, což mě zcela zmátlo. Co je pak tedy Ségolas Revain? Bývalý manžel??
Dále se ukazuje, že profesorka Adrianet le Ros je sestrou madam Anseioly a že studentka Apaloosa Noysová z Havraspáru je dcerou prof. Renina, otázkou zůstává, kdo je vlastně její matkou. No, nyní jí bude každopádně p.p. Anseiola a Apaloosa si také hlasitě pochvaluje, že bude mít krásnou maminku.
A skutečně. Všichni přítomní mohou oči nechat na nevěstě, která dnes vypadá opravdu nádherně. Jindy přísné oči jí dnes zpod dlouhých a hustých řas zeleně září. Medově zlatavé lokny jí volně splývají až na záda a překrásné bílé svatební šaty s modrou výšivkou vkusně doplňují nové bílé botky, náušnice Křišťálové měsíčky a přívěsek Měsíční krystal. Opravdu nikdo by madam Ansí nehádal jejích tři sta dvacet let. Inu, moderní kouzlokosmetika dokáže úplné zázraky.
Oddávající pan profesor Kilahim konečně přeříkal svůj proslov, v němž se poněkud potýkal se skloňováním ženichova jména, a přichází to, nač všichni čekají:

„Eghm…táži se…Vás, ženichu, berete si zde přítomnou nevěstu Anseiolu Jasmis Rawenclav, budete ji milovat, ctít, uctívat, zbožňovat, obskakovat až do konce světa a i po něm, jinak si to s Vámi vyřídím?“
Pan Serge, přemožen dojetím, své Ano jen špitne. A co na to nevěsta? V sále zavládne na krátkou chvíli tiché zděšení, protože Ansí na otázku oddávajícího odpoví Ne.
Pan Kilahim horečně hledá ve svém manuálu, jaký je postup při odpovědi Ne, naštěstí rozrušená nevěsta se vzápětí opraví na Ano. Zkoprnělí hosté si hlasitě oddechnou a vše je tak, jak má být.

„Nyní mi dovolte …“ Midaru Kilahimovi začnou téct slzy z levého oka, „abych tento pár, svého dobrého přítele a mou dceru, prohlásil za eghm… muže a… ženu – co Midar Kilahim spojil, Nimrandir Elénére nechť nerozlučuje!!“
Slzy tečou proudem a make-up bere zasvé, ale kdo by se tím trápil? Takový krásný a šťastný pár se nevidí každý den!

Následují gratulace, hosté (někteří se svatebními dary v rukou) musejí vystát opravdu dlouhou frontu a přitom mohou sledovat překvapivé proměny nového jména madam Anseioly:
Anseiola Jasmis Rawenclav Renine (při spatření té délky novomanželka na chvíli omdlela).
Anseiola J. Renine Rawenclav, nakonec vypadlo i to J. a současná podoba je Anseiola Renine Rawenclav.

Novomanželé pak společně kouzlem rozkrojili sněhobílý svatební dort (tak prudce, až šlehačka stříkala okolo, např. Benjaminu Drumovi do oka), na stolech se objevilo i mnoho dalšího občerstvení a hosté se do něj pustili, jak už to tak na svatbách bývá. Za zmínku ještě stojí zvláštní chutě paní profesorky le Ros, kombinující dort s kyselými okurkami a suši, což vyvolalo spekulace o jejím možném těhotenství – nu, to by se mělo časem ukázat.

A to by bylo asi všechno. Naši milí novomanželé mají společný život před sebou a my jim přejeme, aby byl opravdu šťastný. Jinak si to s nimi vyřídí pan Kilahim.