Létání

Sepsala Sophia Glis Glisová

Tuhle báseň jsem sice složila již v září do soutěže Básničky o předmětech, ale protože nyní získala na aktuálnosti, rozhodla jsem se k ní vrátit a oblažit i čtenáře Denního věštce.

Na koštěti pod večerem
proletím se nad jezerem,
vítr sviští kolem uší,
vzrušením mi srdce buší.

Hladina se v hloubi třpytí,
cvičně netopýra chytím.
Trénuji tu v utajení
od svačiny do setmění.

Chci hrát v týmu kolejním,
stále jenom o tom sním,
jak nad hřištěm tryskem kroužím…
Famfrpál si zahrát toužím!

Tak vidím ve snu letět camrál,
co střelec střelci právě nahrál,
červeň se mihne obručí –
na tribunách to zahučí.

Nepřátelští odrážeči
odpoví bez dlouhých řečí.
Potlouk mě, koukám, nemine –
Bojím se, bojím, jemine!

Vtom zlatonka kolem letí –
prudký obrat na koštěti,
zlatou bleskem dostihuji,
vítězství tak zajišťuji…

Pak probudí mě ze sna svítání.
Dnes poprvně mám létání.
Vznesu se… Padám jako hruška.
Ještě to bude vážně fuška.