Vlčí vytí nese se krajinou,
vlčí kůže mění se na jinou,
z vlka člověk se stal,
jeho duše je vlčí dál.
Kdo ho jako vlka zná,
ten ví, že nekousá,
kdo nezná ho však,
ten z něj má jen strach.
Stříbrný pohled a šedá srst,
nezkřiví nikomu ani prst,
stříbrný měsíc, ta luna veliká,
ta už ho dávno neleká.
Z člověka vlk se zas stal,
v něm vlčí duše žije dál.