Potvrzeno!! V mražáku zamrzá mozek!
To je tak. Jednou vám přelezou mudlovské věci přes hlavu a vy jste nuceni se odebrat do věčných lovišť. Když se po nějaké době umoudříte a vrátíte se zpátky, nestačíte se nad svým chováním divit… Své vám o tom můžu povědět já sama… =))
Vše začalo celkem nevinně. Po nějaké době jsem se sem zpátky vrátila. Můj účet byl rozmražen nečekaně brzy (proces zmražení trval mnohem déle). A tak s úderem večerní deváté hodiny nedělní jsem byla zpátky.
Nikdy bych nečekala, že první co tady udělám, bude to, že napíšu úkol. Jeden by řekl, že jsem se „zcvokla“, ale já konkrétně bych to nazvala oddáním ke své milované koleji (řeč je samozřejmě o Havraspáru =o*). Když jsem dopsala úkol, vzala jsme konečně na milost Velkou síň.
Poté jsem tady učinila jakési „znovupoznání.“ Lezla jsem všude možně, dívala se, kde se co změnilo a nevykolejila mě ani brigáda, která se nepovedla, ani to, že v Ďáblově jámě jsem nenašla ani fazolku… Prostě jsem zpátky a šťastná…
Po těch dvou nebo třech dnech můj zamrzlý mozek opět roztává a úkoly se mi už přirozeně psát nechtějí. Ale pozor na mne! Ještě jsem úplně nedotála… 😉